„Vy s těma vašima uprchlíkama! Nás integrujte!“

Generace po německém znovusjednocení musí nyní překonat nové zdi, tentokrát ty mentální.

Noviny Neue Zürcher Zeitung napsaly o pokračujícím rozdělení na východní a západní Německo. Východní Německo se hodně ekonomiky zotavilo, ale panuje tam stále velká míra nejistoty, z níž čerpají podporu strany jako Alternativa pro Německo a také Pegida, píše Daniel Dettling z Institutu budoucnosti.

Lidem ve východním Německu se daří lépe než kdy jindy. Odstup mezi východní a západním Německem se zlepšil, rostly mzdy, důchody i produktivita a také délka dožití, dokonce o sedm let. Ale přesto v tzv. nových spolkových zemích dominuje pocit bezmoci a politický populismus.

Změny na východě Německa proběhly rychle a radikálně. AfD je zde silná, skoro všude je na druhém místě za CDU. Pocity místo faktů, nálady se mění v hlasy. Ve východním Německu je doba postfaktická dávno.

Na východě jsou rozdíly mezi těmi, co prohráli a vítězi veliké. Na západě pracuje každý pátý v sektoru nízkých mezd (tj. pracující chudoba, pozn. redakce). Na východě je to každý třetí. Nejsou tu velké firmy, které vyplácejí vyšší mzdy. Oznámení firmy Siemens, že zavře svůj závod ve Zhořelci (Görlitz) nebylo jen ekonomickou, ale především emoční ranou. Práce má na východě větší hodnotu než na západě. Masová nezaměstnanost v 90. letech a s tím spojený pocit nejistoty lze cítit ještě dnes.

Důležitější, než ekonomické změny jsou ty demografické, vysvětluje Dettling. V letech 1990-2015 ztratilo východní Německo dva miliony mladých lidí. Odešli na západ. Nyní roste migrace uvnitř východního Německa. Některá velká města patří mezi vítěze, jednak sem přicházejí zahraniční imigranti a také studenti. Ztráty se počítají na venkově. V celém Německu je 26 slabých regionů, 24 z toho na východě. Málo dětí, málo kvalifikovaných zaměstnanců, málo doktorů, špatná infrastruktura. A soukromé dluhy.

Sociologové tento jev vidí hlavně u mladých, dobře vzdělaných, často to jsou ženy. A právě Saská Kamenice (Chemnitz) je dobrým příkladem úbytku obyvatel, od roku 1990 jich ztratila třetinu.

Otázka zůstává, je východní Německo seismografem pro to, co se děje v celém Německu? Ukazuje na budoucnost západního Německa?

Po znovusjednocení jako by „německá otázka“ zmizela. Je tu jiná otázka, co bude držet pohromadě společnost, která je starší a „pestřejší“ v době globalizace a digitalizace. Integrační politika nebyla v Německu tématem, až v posledních letech se objevuje otázka, jak budou noví uprchlíci integrováni. Ale otázka je jiná: co udělá migrace s námi a s naší zemí? Svěřit tuto otázka jen těm, kteří se starají o integraci, byla vážná politická chyba.

Dettling uvádí k tématu integrace zajímavé knihy. Například Aladin el – Mafaalani, který pracuje na ministerstvu pro rodinu v Severním Porýní – Vestfálsku, se domnívá, že zdařilá integrace vede k více konfliktům a sporům. Čím je společnost liberálnější a pestřejší, tím víc si jdou protivníci po krku. Obávají se, že jejich ideologie spjaté s identitou navždy zmizely.

Petra Köppingová, ministryně pro integraci v Sasku říká, že to neustále dohánění východ neučinilo šťastnějším. Ve svém polemickém spisu uvádí situaci, kdy na ni volá jeden z demonstrantů: „Vy s těma vašima uprchlíkama! Nás integrujte!“

Jsou Pegida a AfD emancipačními hnutími východu? Zrcadlový efekt je tématem Jany Henselové a Wolfganga Englera, kteří napsali knihu s názvem „Kdo jsme“. Řada těch, kteří se v bývalé DDR bili za lidská práva, jsou nyní na straně Pegidy, uvádí autoři. Vztek směřuje především k Merkelové. Ona má zkušenost z východního Německa a nikdy nevyužila možnost k německo-německému dialogu. Merkelová zkrátka na rozdíl od Baracka Obamy nevyužila politicky svůj „původ“. A nové spolkové země ji nikdy moc nezajímaly.

I v koaliční smlouvě se východ vyskytuje pod zkratkou „strukturálně slabé regiony“. Vizi nemají ani sociální demokraté, kteří to dle výsledků na východě už vzdali. Partajní špičky ze západu prostě říkají, že všichni, co naslouchají AfD či Pegidě jsou prostě „náckové“, nebo pravicoví radikálové.

Potřebujeme přemýšlení mimo svůj „tábor“, nové vazby a svazky, místo arogance, vyčleňování a zastrašování, píše Dettling. Když jeden z představitelů CDU uvažoval i o vazbě s Die Linke vzbudil doslova záchvat. Přitom Linke je na východě dosti pragmatická a demokratická strana. Wagenknechtová toho s Ramelowem nemá tolik společného, myslí si Dettling.

Východ je v pohybu. Místo dalšího štěpení by mělo jít o smíření. Generace po německém znovusjednocení má překonat nové zdi, tentokrát ty mentální.

Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.