Dohoda mezi Trumpem a Si Ťin-pchingem nevydrží

Jak ukázal například summit APEC, napětí mezi USA a Čínou dále roste a řešení obchodních problémů se vzdaluje.

Mezi oběma zeměmi roste bezpečnostní napětí, obchodní problém se tím těžko vyřeší, píše Gideon Rachman pro Financial Times.

Mezi oběma zeměmi, Čínou a USA, probíhá obchodní válka a řeči o studené válce jsou už běžné. Vše se ještě zhoršilo na neproduktivním summitu APEC. Oba prezidenti se mají osobně setkat na summitu G20 v Argentině ke konci tohoto měsíce.

Rachman se dívá na jejich vztah prizmatem tří přístupů. Marxista si bude myslet, že obchodní zájmy nakonec zvítězí, takže uzavřou příměří. Realista mezinárodních vztahů si prostě bude myslet, že stará síla jako USA a rostoucí síla jako Čína se nutně musejí střetnout a že spory budou trvat dlouho. A ti, co se orientují na roli náhod, si pomyslí, že vše záleží na nevyzpytatelném lidském chování a že není jasné, jak to vše dopadne.

Že je více možností naznačuje podle Rachmana válka v Bílém domě (přinesli jsme informace o sporech mezi Navarrem a Kudlowem) i méně viditelné spory uvnitř čínské vlády.

Jestřábů, kteří chtějí otevřenou konfrontaci s Čínou, je v Bílém domě mnoho. Patří mezi ně samozřejmě viceprezident Pence, bezpečnostní poradce John Bolton, ale i Peter Navarro a Robert Lighthizer odpovědní za obchod. Na druhé straně stojí ministr financí Steven Mnuchin a ekonomický poradce Larry Kudlow. Tihle dva chtějí spory rychle vyřešit. Jestřábi vědí, že Trump už nyní vystartoval proti Číně ostřeji než kterýkoliv prezident před ním. Zároveň ale vědí, že jeho slabostí je dělat dohody s autokraty, píše Rachman.

Kromě této tendence, která se dá ilustrovat na přístupu k severokorejskému Kimovi, Trump také vydává zmatená prohlášení a má sklon hlásit „průlom“ tam, kde žádný není. Nedávno například prohlásil, že donutil Čínu opustit průmyslový program „Made in China 2025“, přestože v reálu po tom není ani stopy.

Jenže kromě ekonomického napětí je tu rostoucí napětí vojenské, především kvůli Jihočínskému moři. Američané museli uznat, že Čína teď Jihočínské moře kontroluje, což vede k tomu, že USA posilují svou vojenskou přítomnost v regionu, navíc budou chtít umístit střely krátkého doletu nejspíš v Japonsku a v Jižní Koreji, aby zvrátily změněnou rovnováhu sil v regionu.

Teoreticky by se to zdůvodnilo Severní Koreou, ale v reálu by terčem byla Čína.

Zvyšování vojenského napětí znamená, že obchodní spor s Čínou se bude řešit jen těžko. Nelze to srovnat s Kanadou či Mexikem, které pro USA nejsou strategickými rivaly.

Proto se Rachman domnívá, že právě geopolitická, nikoliv ekonomická stránka znamená, že se prosadí realistický přístup, že rivalita mezi oběma zeměmi potrvá. I když třeba summit G20 nedopadne katastroficky a Trump neuvalí další cla, klid zbraní mezi oběma zeměmi nepotrvá dlouho.

Ovšem impulzivnost a celková osobitost amerického prezidenta předpovědi poněkud ztěžují. Jestli někdy někdo ztělesňoval teorii „náhody“, pak je to právě Trump.

Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.