Porošenkův vabank

Veronika Sušová-Salminen píše o tom, jak se poslední námořní incident vepsal do předvolební politiky současné Ukrajiny.

Pro všechny čtenáře našeho webové časopisu nebyl víkendový vývoj v prostoru Černého a Azovského moře příliš velkým překvapením. Problému jsem věnovala tuto analýzu ze 7. listopadu, která se tamním sporům věnovala. Tím pádem se ani nemusím opakovat a znovu vysvětlovat geopolitické aspekty této oblasti. Nedělní incident mezi Ukrajinou a Ruskem představuje nejenom důsledek či pokračování problémů mezi oběma sousedy, ale také vnesl do celé situace v tomto strategickém prostoru novou dynamiku. Stručně řečeno, v krymsko-černomořsko-azovské oblasti se nyní míchá politika domácí a politika zahraniční do nového a poněkud píárového koktejlu.

Na prvním místě si jen pro pořádek připomeneme, že celá kauza má dvě verze výkladu, dvě zatím zcela nesmiřitelné verze, což odpovídá konfliktní dynamice vzájemných vztahů mezi Ukrajinou a Ruskem. Poslední námořní incident (psali jsem o něm zde) představuje střet mezi dvěma výklady celé událost a s ohledem ke Krymu také rozpor mezi situací de iure a de facto. Kyjev poslal do oblasti Černého moře v blízkosti Kerčského průlivu (k incidentu nedošlo v Azovském moři, které obě země sdílejí jako vnitřní moře, sem jen ukrajinské lodě směřovaly) svoje tři vojenské lodě bezpochyby s vědomím toho, že Rusko bude reagovat v souladu se situací de facto (Krym a jeho vody jsou pod kontrolou Ruska). Tento krok je tedy možné považovat za přinejmenším vědomé riziko, ale daleko spíše za úmysl z ukrajinské strany.

Rusko proti třem vojenským lodím Ukrajiny v oblasti Černého moře zasáhlo, lodě zabavilo a posádku, ve které byli i agenti Státní bezpečnosti Ukrajiny, zatklo. Neobešlo se to bez střelby a bez tří (podle ruské strany) či šesti (podle ukrajinské strany) zraněných. Moskva mluví o narušení svých teritoriálních vod a provokacích Ukrajiny. Na ukrajinské straně zní obvinění z agrese nepřítele včetně spekulací, že Moskva připravuje pozemní útok na Ukrajinu. To vše navzdory tomu, že ruské kroky v tomto konkrétním případě lze podle všeho hodnotit jako kroky reagující, nikoliv proaktivní. A že incident odpovídal parametrům současné situace v oblasti strategicky významného Kerčského průlivu a Krymského mostu i celkovému vývoji v Azovském moři po připojení Krymu (znovu odkazuji na moji analýzu).

Celý problém je tedy poměrně čitelný – nejspíš kalkulovaná (lodě se tu neobjevily náhodou) akce ve sporné oblasti, kde již delší dobu roste napětí, umožnila vrátit problém Azovského moře a Krymu na první stránky světových deníků a do diplomatických kuloárů EU a OSN, kde se všude hraje podle not nepříliš výhodných pro Rusko. V zahraničněpolitické oblasti se Ukrajina incident snaží využít a požaduje jednak další sankce proti Rusku, jednak nová ujištění o podpoře EU, NATO a USA. V tom posledním případě těsně před plánovaným summitem Trump-Putin. Slovní ujištění sice zazněla, ale do dalších sankcí proti Rusku se kvůli tomuto incidentu zatím nikomu nechce. Vyloučit se to samozřejmě v následujících dnech nedá, ostatně i v Rusku se takového scénáře aktivně obávají (podobně jako „trhy“).

Ale nejspíš zdaleka nešlo jenom o toto. Námořní incident se stal rychle otázkou, která nejvýrazněji ovlivnila domácí ukrajinskou politiku. Ukrajinská Rada bezpečnosti a obrany státu v čele s majdanistou Oleksandrem Turčinovem v noci na pondělí „doporučila“ zavedení válečného stavu na Ukrajině, a to na dobu celkem 60 dní, jeho zavedení předtím v ulicích požadovali také krajněpravicoví radikálové. Prezident Porošenko doporučení přijal, ovšem narazil na odpor politické opozice v parlamentu. Důvod je jasný. Volby.

Prezidentské volby na Ukrajině se blíží, mají se konat na konci března 2019 a podpora současného prezidenta před volbami zatím nevypadá příliš dobře. Porošenko jen desetiprocentní podporu voličů a vede antirating: přes polovinu dotázaných by pro něj ve volbách nikdy nehlasovalo. Navíc, 78 % Ukrajinců si myslí, že země se ubírá špatným směrem. V rámci těchto nálad Ukrajina vstupuje do cyklu předvolební kampaně a opozice (tj. trojúhelník Tymošenko, Ljaško, Bojko) cítí, že má vítr v plachtách. Válečný stav představoval v původním prezidentově návrhu možnost, jak buď ovlivnit průběh prezidentské volební kampaně, nebo volby odložit. Nyní bude tento stav v zemi platit jen 30 dní a bude se týkat jen části země. Výsledkem kompromisu mezi parlamentem a prezidentem je, že má začít platit dnes (28. listopadu), ale nikomu není jasné, jak konkrétně se bude v praxi realizovat a projevovat. Nemá ale dojít k omezení občanských práv a k částečné mobilizaci, což ještě během pondělka obsahovala jedna z verzí prezidentského dekretu. Vzhledem k celé situaci tedy nejspíš nešlo jen o posílení obrany a bezpečnosti země a její infrastruktury nebo, jak míní někteří politici na Ukrajině, o prosté konstatování reálné situace (protože na Ukrajině je válka už pět let). Jednalo se možná i o pokus vytvořit prostor pro předvolební manipulace, což je i důvod, proč Porošenko se svým návrhem nepochodil.

Na argumentu už pět let trvající války ovšem něco je. Na ukrajinské straně konflikt externalizují, tj. vidí ho výlučně jako důsledek „agrese“ Ruska, nikoliv už jako důsledek vnitřních problémů země či špatně zvolené zahraniční politiky, které zviditelnil Majdan na přelomu roku 2013/2014. Válka s ruským „agresorem“, protiruská rétorika, kulturní války, které se dotýkají sovětské epochy i carského období, jazyková politika, ukrajinizace mnohonárodní Ukrajiny a samozřejmě budování „evropské“ identity Ukrajiny jako „obranného civilizačního valu“ proti ruským „barbarům“ na východě, to vše představuje celé čtyři roky ideologicko-politickou základnu současného režimu. Ostatně 63 % dotázaných Ukrajinců Rusko za agresora považuje. Bohužel, tím hlavním neštěstím je, že demokratizace i reformování Ukrajiny stojí od roku 2014 na válce, ať už reálně či rétoricky, ať už proti Rusku jako vnějšímu nepříteli či proti vlastním občanům na Donbase. Válka je také receptem na „vysvětlení“ celkově špatné sociální a ekonomické situace současné Ukrajiny a je součástí mobilizačního scénáře, na který zřejmě vsadil současný prezident Porošenko. Dobrou zprávou je, že se parlamentu podařilo prezidenta v tomto kroku, který zřejmě ohrožoval prezidentské volby, omezit.

V ukrajinském tisku se už v souvislosti s Porošenkovým jednáním skloňovalo rčení „vrtěti psem“. Nehledě na určitou fraškovitost celého děje (Porošenko během jednoho dne 4x změnil svoje stanovisko ohledně válečného stavu) nemělo by ale zapadnout, že prezident Porošenko evidentně ztrácí glanc a je ochoten ve snaze udržet se u moci (tj. zvrátit pro něj negativní trend) jít do většího rizika. Poslední vývoj by tomu nasvědčoval.

Ilustrační obrázek: Autor – Адміністрація Президента України, CC BY 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=74697085

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.