Samostatná pravoslavná církev na Ukrajině je jako „NATO light“

Vznik jednotné nezávislé církve na Ukrajině bude mít celou řadu dopadů pro Ukrajinu, země bývalého SSSR a pro Rusko.

Jevgen Glibovickij se zamyslel nad dopady nezávislosti ukrajinského pravoslaví na stránkách ukrajinského listu Novoje Vremja. Autokefalie (národní nezávislost) bude rezonovat v celém prostoru bývalého SSSR a bude mít význam i pro Rusko, píše autor.(Na !Argumentu nabízíme různé názory na současné dění. Odlišný pohled jsme na toto téma nabídli zde.)

Prvním dopadem je podle článku faktor národní bezpečnosti. Ruská pravoslavná církev byla nástrojem ruské a sovětské koloniální politiky, vedle sebe působily aspekty jazykové, národní, politické a hodnotové. Koloniální faktor je nyní marginalizován, bude však zabráněno dalšímu celkovému uchvácení Ukrajiny Ruskem a zničení ukrajinské identity. I v případě ruské okupace, míní dále autor, není možné obnovení církevního monopolu. Transakční hodnota války s Ukrajinou pro Rusko vzrostla, pro Ukrajinu se snížila. Tomos (dekret) z rukou patriarchy Bartoloměje je pro Ukrajinu velmi lehkou verzí efektu, který by přineslo NATO.

Dalším dopadem má být podle Glibovického nárůst institucionální důvěry, které se dnes na Ukrajině obecně těší církve. Konsolidace pravoslaví tuto důvěru posílí, když budou zachovány podmínky pro odluku státu a církve. Jak uvádí dále článek, bude také záviset na tom, jak se nově vzniklá církevní struktura postaví k společenským tématům a problémům.

Dále článek hovoří o otázce sociální doktríny v pravoslavné církvi. Nová jednotná pravoslavná církev se formuje v kontextu velmi dynamické společenské proměny, která je odlišná od podmínek v jiných pravoslavných zemích. Vzniká tak řada otázek, které se v jiných pravoslavných zemích neřešily, nebo jsou už vyřešeny. Patří k nim vztahy církev a stát, armáda a církev, církev a byznys, církev a podnikání, církev a iniciativy, církev a aktivismus, církev a ochrana práva, církev a manželství, církev a rodina, církev a menšiny, církev a nevěřící atp., vypočítává autor. Prostě jde o aktuální témata, ke kterým bude třeba zaujmout postoje. A otázka zní nejen jaké, ale i jak rychle, včetně možností nesouhlasu a sporů. Navíc půjde nejen o obnovení církve ale i východního pravoslaví, což bude rezonovat v dalších zemích bývalého SSSR i v Rusku.

Konečně se Glibovickij zmiňuje o posledním faktoru, kterým je pokračování institucionálního rozvoje církve. Pravoslavná církev není jedinou, která prochází transformací. Jedná se i o transformaci Ukrajinské řecko-katolické církve, která má, podobně jako nová pravoslavná církev Ukrajiny, v čele mladého představitele. Mládí a dobré záměry ale nestačí. Chyby ve výběru priorit nebo příliš úzký pohled na výzvy mohou pokrok zcela nivelizovat. Ukrajinská historie je plná příkladů toho, jak se naděje nenaplnily a došlo k pádu. Je tak otázkou, zda hierarchové církví dokáží vidět svět jinak než perspektivou hry s nulovým součtem, zda budou konstruktivními hráči, budou myslet strategicky či půjdou nad rámce traumat minulosti. Konkrétně například, zda se spojení Říma a Konstantinopole dá realizovat prostřednictvím Kyjeva? Byl by tento krok krokem ke vzniku Kyjevské církve, o které se mluví v církevních kruzích? Tento proces může být velmi aktuální ve vztahu k nejasné budoucnosti vztahů Ukrajiny a EU, Ukrajiny a NATO i Ukrajiny a bývalého SSSR zvláště s ohledem na to, že současné konstelace se ukazují nebo ukáží jako nereálné a bude nutné hledat jiné. Ukrajina se může stát regionálním hráčem ne díky ambicím, ale protože se nikdo jiný, kdo bude mít odpovídající zkušenost a připravenost, nenajde.

V současnosti, zakončuje autor, je dost složité říci, kde budou za čas Moskva, Brusel, Ankara, Vatikán nebo Konstantinopol. A už vůbec nelze předpovědět, kde bude v roce 2019 Kyjev. Změny v pravoslavné církvi ale podle autorova mínění stabilizují tuto nestálost alespoň na straně Ukrajiny. Dávají jistotu, že proměny posledních pěti let nejsou jen novým kolísáním amplitudy, ale příznakem dlouhodobého vektoru.


Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Ilustrační fotka: Autor – Адміністрація Президента України, CC BY 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=75088002

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.