Knihy, které se staví proti kapitalismu

Dříve levicové šílenosti se dnes stávají mainstreamem ekonomických debat.

Pankaj Mishra pro Bloomberg píše o knihách, které představují ideje jdoucí proti kapitalismu. Prý by to dříve byly šílenosti levice, ale nyní se dostávají do mainstreamu a do ekonomických debat.

Žijeme v době politických zemětřesení. Jenže nejen titulky, ale i intelektuální posuny se ukázaly být v roce 2018 dramatické. Ideje, které byly dříve spojovány se šílenou levici, se nyní dostávají do hlavního proudu myšlení, míní autor.

Po roce 1989 se rychle zformoval západní konsenzus; vypadalo to, že k volným trhům není alternativa. Vládní zásahy se začaly nazírat jako problémové a vše jako by se řídilo Miltonem Friedmanem – svět spočívá na jednotlivcích, kteří sledují své vlastní zájmy.

A ani jednotlivci, ani firmy se nestarali o nerovnosti či sociální nespravedlnost. Friedman řekl, že firma má jen jedinou sociální zodpovědnost: používat své zdroje a aktivity tak, aby zvýšila svůj zisk.

Jenže pak následovalo jedno fiasko Západu za druhým, včetně největší finanční krize. A zjevila se Čína, obrovská ekonomická mocnost, která je ovládána komunistickou stranou (o rozvíjející se ekologické katastrofě nemluvě), která postavila na hlavu tento typ myšlení o volných trzích a úloze vlád.

A ti, kteří dříve „věřili“, jsou dnes jinde. Takový Olivier Blanchard, bývalý hlavní ekonom MMF, se dnes ptá: co přijde po kapitalismu? A k situaci ve Francii napsal: vzhledem k politickým omezením přerozdělování a omezením kapitálové mobility, možná nebudeme schopni zmírnit nerovnost a nejistotu tak, abychom zabránili populismu a revolucím.

Z toho důvodu ani nesměřujeme k zelenější ekonomice. Blanchardovo přiznání potvrzuje, že intelektuálně a kulturně jsme ve zcela nové realitě. „Neoliberalismus“, dříve slovo akademických seminářů, dnes vstoupil do rapových textů, a stoupenci establishmentu někdy mluví jak aktivisté z Occupy Wall Street.

Martin Wolf, vlivný komentátor Financial Times, došel k závěru, že „kapitalismus je v podstatě rozvrácený“.

Je jasné, že konflikt mezi demokracií, která slibuje rovnost, a kapitalismem, který nerovnost tvoří, je posílen tím, že zásadní témata byla systematicky ignorována.

K pozoruhodným knihám současnosti patří ta od Mariany Mazzucato The Value of Everything: Making and Taking in the Global Economy, v níž autorka zkoumá inovační roli vlády. Nabádá nás, abychom rozlišovali mezi lidmi, kteří hodnoty tvoří a těmi, kteří z nich jen těží a často je i ničí.

Ukazuje to na příkladech – od farmaceutických firmem s jejich bezcitnou tržní racionalitou, až po internetové monopoly jako je Google a Facebook. Jako zásadní příklad uvádí fungování finančního sektoru a jeho obsesi friedmanovskou „maximalizací hodnoty pro akcionáře“, která zamořila celý korporátní sektor.

V řadě příběhů, tvrdí Mishra, je neoliberalismus k nerozeznání od laissez-faire. A cituje Quinna Slobodiana, který v knize Globalists: the End of Empire and the Birth of Neoliberalism představuje jiný pohled. Tvrdí, že neoliberálové si myslí, že trh se nestará a nemůže se postarat sám o sebe, je prý jistou formou regulace – která izoluje trhy od demokracie a ekonomického nacionalismu.

Slobodian začíná rozpadem habsburské říše a stopuje myšlenky, které vedly ke globálně aplikovaným ekonomickým pravidlům, s jejichž realizací jsme uspěli až moc dobře. Stojíme na ruinách jejich projektu, říká, uprostřed politické, ekonomické a environmentální krize nepředstavitelné šíře a velikosti.

Snad nový rok přinese i další intelektuální heretiky. Nutně je potřebujeme, abychom poznali, co přijde po neoliberalismu.

Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.