Stala se kauza okolo firmy Huawei dalším velmocenským diktátem?

Zdeněk Vopat se vrací ke „kauze Huawei“ z hlediska otázky suverenity České republiky ve vztahu k velmocem.

V pondělí 17. prosince Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost „varoval před používáním softwaru i hardwaru společností Huawei Technologies Co a ZTE Corporation, neboť představují bezpečnostní riziko.“ Obě firmy nařčení úřadu odmítly.

Již o den později prohlásil premiér Andrej Babiš, že před několika měsíci zjistil, že na úřadu vlády jsou nějaké mobilní telefony od firmy Huawei, a že nařídil, jejich stažení z úřadu vlády. Podobná stanoviska po zveřejnění informací Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost vydala i některá ministerstva.

23. prosince se kvůli této kauze sešel Andrej Babiš s Čínským velvyslancem v Praze, a podle čínské strany se premiér vyjádřil ve smyslu, že postoj Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost neodráží stanovisko české vlády. Čínská strana se údajně vyjádřila ve smyslu, že: „čínská strana bere na vědomí úsilí české vlády o nápravu příslušných chyb a doufá, že česká strana přijme účinná opatření, aby zabránila opakování podobných událostí.“ Nutno dodat, že tuto reakci později čínská strana korigovala a označila ji za chybu. Ministr zahraničí Petříček požaduje stažení tohoto vyjádření ze sociální sítě ambasády.

Minulý čtvrtek po obědě s prezidentem republiky premiér Babiš uvedl, že o osudu telefonů Huawei bude vláda jednat 7. ledna. Na otázku, zda se vláda skutečně zbavila telefonů této značky, premiér přímo neodpověděl. Ovšem anonymní zdroj tvrdil se žádné telefony Huawei z vlády „nevyhodily“.

Nehodlám se zde zabývat otázkou, zda přístroje Huawei představují pro ČR bezpečnostní riziko, či nikoliv. Ani nebudu spekulovat nad možností, že v kauze Huawei mohl být na Českou republiku vyvinut nátlak ze strany určitých „západních“ spojenců. Konec konců firma Huawei je jedním z konkurentů americké firmy Apple.

Ovšem skutečnost, že po schůzce s čínským velvyslancem a po obědě s prezidentem republiky premiér Babiš změnil své stanovisko, které před několika dny deklaroval, nás nutí k zamyšlení nad otázkou suverenity českého státu. Zdá se, že českou historií se táhne jako červená nit přízrak diktátu velmocí, kdy o českých záležitostech rozhoduje někdo jiný, tedy zahraniční mocnosti. O domácích záležitostech České republiky by se nemělo rozhodovat ani v sídle evropských institucí v Bruselu, ale ani na zahraničních ambasádách v Praze, ať už se jedná o ambasádu USA, Ruské federace nebo Čínské lidové republiky. Postup premiéra Babiše ovšem naznačuje, že dojde-li ke střetu zájmů České republiky a jedné ze supervelmocí, daná supervelmoc umí nasadit zásadní páky k ovlivnění české domácí a i zahraniční politiky. Bohužel se zdá, že se to netýká pouze supervelmocí, jakými jsou USA nebo Ruská federace, ale také nastupující supervelmoci, jakou je ČLR. Situace kolem firmy Huawei by měla být varovným signálem nejen pro české politiky, ale i pro ty občany a akademiky, kteří často až nekriticky adorují zahraniční politiku Číny a její projekty, jakými je například projekt Hedvábné stezky.

Pokud by se vážení čtenáři chtěli spojit s autorem tohoto článku, mohou mě kontaktovat na mém emailu vopat(ad)zdenekvopat.com

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.