Jazzové okénko Jana Schneidera: Dragonwyck, Jive samba a Etzlenu bikfar Todra

Jazzový hudebník Jan Schneider  na tuto neděli připravil celkem tři skladby, kterými naše čtenáře provede.

Dovoluji si pokračovat v předkládání jazzových lahůdek, ovšemže ovlivněných výběrem „bubeníkova ucha“.

Slavný orchestr Stana Kentona předvádí ve skladbě „Dragonwyck“ kouzla, jaká dokáží jenom bigbandy. Pozornosti jistě neujde nádherný měkký a dynamický kontrabas, který hraje Val Kolar (jeho jméno nás pozvolna navádí k velmi zajímavému fenoménu, jímž jsou v jazzu proslulí basisté českého původu, k nimž se budeme opakovaně vracet). Perfektní je bigbandová práce bubeníka (je slyšet jen v nejnutnější hlasitosti, nádherně dynamický je v předzvěsti změn ve skladbě). (Další verze skladby je ke slyšení ZDE).

Velkou hvězdou jazzového nebe byl altsaxofonista Julian Cannonball Adderley. Ve skladbě „Jive samba“ je zřetelný odraz doby, inspirované latinskoamerickou hudbou (který začal být výrazný po roce 1959, kdy byl uveden film Černý Orfeus). Po brilantním Cannonballově sóle jeho bratr, trumpetista Nat, začíná typicky uvážlivě – tím více pak vynikne, když se „rozčílí“! Ty pravé flétnové orgie Yusufa Lateefa (matoucího zjevem mezi Ali Babou a Usámou bin Ládinem), o němž tak pěkně píše americký historik a politický komentátor Daniel Pipes, zaznamenáme kolem 6. minuty skladby. Je to podle mého mínění jedna z nejdivočejších a instrumentálně nejbrilantnějších ukázek bebopu. Ano, za pianem sedí Vídeňák Pepíček Zavinul (později proslul jako Joe Zawinul ve skupině Weather Report). A samozřejmě, pod tím vším zní famózní rytmika, basa Sama Jonese skvostně akcentuje průběžně tikající a vybuchující rytmus Louise Hayese.

Poslední ukázka je zase atypická. Hodně se píše o hudebním směru, který bývá nazýván „world music“. V Izraeli tento fenomén samovolně vznikl příchodem muzikantů s nejrůznějším hudebním zázemím. Již v roce 1977 založil Shlomo Bar svou skupinu Habreera hativ’it (Přírodní výběr), v níž se postupně vystřídali muzikanti původem či hudebním ovlivněním z Indie, Íránu, Španělska, Spojených států – a v případě samotného zpěváka, skladatele a bubeníka Shlomo Bara též z Maroka. A odtud pochází námět skladby „V naší vesnici Todra“- Etzlenu bikfar Todra. Je to Barem zhudebněný text básně Jehošuy Sobola. Skladba je velmi dramatická, avšak pojednává o jednom krásném židovském rituálu, jak je vidno z titulků (bohužel jsem nenašel anglické, pouze ruské – ale i tak si to myslím mnozí vychutnají). Skladba se stala svého druhu středozemním evergreenem, a Shlomo Bar ji několikrát zahrál i na festivalu „Devět bran“ v Praze. Když jsem slyšel sólové kreace houslisty Salomona Kahimkara, původem z Indie, maně jsem si vzpomněl na houslová sóla Jiřího Kabeše (Plastic People). Dobrá hudba prostě překračuje mnohé hranice. (Krásná pozdější verze této skladby je ke slyšení ještě ZDE).

 

 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.