Co Babiš Macronovi neřekl

Milan Daniel píše o tom, proč jsou nabízená řešení migrace z pera českého premiéra spíš „aspirinem na infarkt“, než že by reflektovala realitu – například tu spojenou s neokoloniální rolí Francie v Africe.

Okamurova SPD nezastaví pád svých preferencí a nezíská sympatie veřejnosti, jestliže bude téma migrace pojednávat tak hloupě, jako to předvedla v pátek v Poslanecké sněmovně prostřednictvím svého poslance Lubomíra Volného.

Elektorát SPD po volbách zčásti přetáhl Andrej Babiš. Po korekci, naordinované mu jeho analytickým týmem, se tématu migrace chopil způsobem civilizovanějším a pro velkou část veřejnosti přijatelnějším. Místo negativního nabídl pozitivní řešení. Alespoň to tak vypadá. „Migraci je třeba řešit tam, kde vzniká“, říká a přichází s návrhy, které by podle něj zlepšily ve zdrojových zemích migrace často tragickou situaci původních obyvatel. Zní to dobře, mnoho voličů na to rádo slyší, protože to problém odsouvá nejen od hranic Česka, ale dokonce i Unie.

Skutečnost je ale taková, že Babišova řešení jsou něco jako aspirin na infarkt.

Migrace totiž není primárně působena tím, že by lidé ve zdrojových zemích neměli práci. Budoucnost nezachrání sirotčince. V Pákistánu, Afghánistánu a v mnoha afrických zemích pracují i děti, někdy i v dolech (jako například v Burkině-Faso), leckde na skládkách odpadu, z jehož separace se snaží živit sebe i rodiny.

Za migrací je třeba vidět komplex příčin, jejichž společným jmenovatelem je chudoba. A to i v zemích, které oplývají velkým přírodním bohatstvím. Je tomu tak proto, že jím disponují v rozhodující míře nadnárodní korporace, které své zisky převádějí do zahraničí – do Evropy, do Číny.

Kamerunská novinářka Patty Bebe říká v pozoruhodném rozhovoru na serveru Info.cz, že Afrika potřebuje respekt a spravedlivé partnerství, což rozhodně není případ bývalých francouzských kolonií. Se zjevným akcentem na roli Francie poznamenává: „Pokud chtějí evropské země snížit míru přistěhovalectví z Afriky, musejí především zastavit financování válek a ukončit podporu diktátorských režimů. Jak může cizinec hovořit o snaze pomoci, když v noci přináší zbraně a trénuje některé skupiny lidí, aby destabilizovaly vlády, které nejednají podle jeho přání? Největší příčinou migrace z určité země je nejistota a špatné řízení. A já musím bohužel znovu zdůraznit, že 90 % Afričanů, kteří dnes hledají azyl v zahraničí, pochází z francouzsky mluvících zemí Afriky se stále silným francouzským vlivem. A to dělá z Francie zemi nejen spoluzodpovědnou za takzvanou migrační krizi.“

Jsem si jist, že neokoloniální politiku Andrej Babiš Emanuelovi Macronovi v Davosu nevyčetl. Nejsem si naopak jist tím, zda to vyrovná úspěchem při umístění prodejny s nakousnutými jablky na Staroměstském náměstí.

Role Francie v neokoloniální politice – a tedy v generování migračního problému – je v Evropě nejvýraznější – což dokládá i tento článek. Nejen v SPD, ale ani v jiné parlamentní straně bohužel nevidím nikoho, kdo by českého premiéra, nebo ministra zahraničí (který má ovšem plno práce s tím, aby jako matku všech zel vykreslil Moskvu) pohnul k tomu, aby téma vytáhl na mezinárodním fóru.

Dělají to jiní, například italská europoslankyně Giorgia Meloni (za malou konzervativní stranu Italští bratři). Ta opakovaně akcentuje roli francouzského prezidenta, který často pléduje za liberálnější imigrační politiku a kritizuje jiné země za jejich malou vstřícnost. Meloni uvádí, že například v Nigérii, kde podle jejích slov žije 90 % obyvatel bez elektřiny, působí při těžbě uranu francouzská společnost Orano kontrolovaná ze čtyř pětin francouzským státem. Celých 30 % její produkce spotřebovávají francouzské atomové elektrárny. „Řešením není přestěhovat Afričany do Evropy. Řešením je umožnit jim, aby si mohli spravovat svoje zdroje sami“, opakuje poslankyně jinými slovy to, co říká kamerunská novinářka.

Co je to ale platné, když panáček v Elysejském paláci pilně plní zadání korporací, které ho do něj dosadily a má podporu dalších mocí spřízněných evropských potentátů, včetně českých kašpárků?

À propos

Český parlament projednává novelu cizineckého zákona bez vhledu do skutečného problému a potíže spojené s integrací chce řešit mávnutím zákona. Na návrh ministerstva vnitra, pod jehož kuratelu spadá síť Center pro integraci cizinců, má být zavedena povinnost příchozích cizinců absolvovat integrační kurzy. Ty zahrnou výuku češtiny, seznámení se zákony, zvyklostmi, atd. Chvályhodná věc. Pokud o ni cizinec projeví zájem.

To ale rozhodně není pravidlem. Většina cizinců si přichází do ČR vydělat peníze a o opravdovou integraci stojí jen málo z nich. Moje osobní zkušenost říká, že kdo se integrovat chce, udělá to bez toho, že by tím byl povinen a někdo ho k tomu zákonem tlačil. Bude se o to snažit proto, že cítí tu potřebu a je tedy ochoten do toho investovat úsilí i prostředky.

Takto bude investovat stát – bude platit lektory a další náklady lidem, kteří do kurzů půjdou proto, že budou muset, přičemž efekt nebude (s výjimkou jazykové zkoušky pro získání občanství) měřitelný a měřený. Z pohledu mnoha cizinců to bude zbytečná buzerace, které se budou snažit vyhýbat jak jen to půjde.

Nic proti tomu, když si migrant takový kurz zaplatí a stát (či zaměstnavatel) mu na základě úspěšně složené zkoušky část nebo celé kurzovné vrátí. To ovšem novela neřeší – skrytým cílem je dostat do zákona povinnost, na jejímž základě se budou živit desítky zaměstnanců Center pro integraci. A Česko se bude moci chlubit: hleďte, co úžasného jsme pro začlenění cizinců udělali!

V Bruselu to ovšem bude vypadat dobře.

Ilustrační foto: Autor – www.vlada.cz

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.