Jeden svět, dva systémy

Historie nás učí, jak nebezpečné je, vydat se na cestu bezuzdného strategického soupeření mezi velmocemi.

Komentátor Martin Wolf píše pro Financial Times, že bezuzdné strategické soupeření mezi Čínou a Západem by bylo katastrofou.

Wolf začíná svůj článek realitou rychle se zhoršujících vztahů mezi USA a Čínou. Uvádí tři příklady. Je tu případ Huawei, který je potřeba vnímat v kontextu obchodní války mezi USA a Čínou, kdy Čína je vnímána jako „strategický konkurent“. Pak materiál německé průmyslové asociace BDI, která označuje Čínu za partnera a zároveň systematického konkurenta. Nu a pak je tu George Soros, který o Číně řekl, že je nejnebezpečnějším oponentem těch, kdo věří v otevřenou společnost.

Takže tu máme pospolu americký nacionalismus, německou organizaci propagující volný obchod, zastánce liberálních idejí a jejich sdělení, že Čína je v tom lepším případě jen hodně nepohodlný partner, ale mnohem spíš je to nepřátelská velmoc.

Hodně západních myslitelů očekává novou studenou válku, protože vnímá Čínu jako komplexní nebezpečí, píše Wolf. Netýká se to zdaleka jen Donalda Trumpa, jen USA a jen pravice, je to čím dál rozšířenější. Druhá názorová strana tuto tezi odmítá, protože Čína nevyváží ideologii a je na rozdíl od Sovětského svazu začleněna do globální ekonomiky.

Celkové nepřátelství vůči Číně ale může mít katastrofálnější následky než studenou válku. Zatím není pozdě, k naprostému zhroucení vztahů nemusí dojít, píše Wolf. Zralost znamená komplexní přístup, v němž Čína bude jak nepřítelem, tak i přítelem. Je potřeba nastavit cesty spolupráce, kdy některé vztahy budou konkurenční, jiné kooperativní.

Čínský vzestup je spektakulární, ale USA a jejich spojenci stále vydávají mnohem víc na obranu a mají mnohem větší ekonomiky. Čínská závislost na vyspělých trzích je podstatně větší než americká závislost na Číně.

I když globálně roste autoritářství a jsou pociťovány následky finanční krize, vyspělé země mají přeci jen atraktivnější ideologii než komunistická Čína. A selhání Západu jsou způsobena samotným Západem, těžko je svalovat na někoho jiného, píše Wolf.

USA by proto měly víc vnímat své silné stránky, včetně své ekonomiky a geografické polohy. Pak by pochopily, že vazba s Čínou je stabilizující, protože posiluje zájem obou stran na míru. USA by pak také pochopily, že společný postup se spojenci by vytvořil větší tlak na Čínu, aby provedla reformy. I pro Čínu by bylo snazší dělat ústupky globální dohodě než se podvolovat tlaku USA.

Kooperace je zásadní, stejně jako vzájemná závislost. Nemůžeme zajistit mír bez spolupráce s Čínou, ani prosperitu. Pokud budou země nuceny si jednu ze stran „vybrat“, povede to k rozkolu mezi nimi i uvnitř nich a vzniknou ohromné náklady.

To jistě neznamená, že západní země mají dovolit strategické přebírání svých firem. Stejně tak je možné učinit konkrétní opatření, pokud vzniknou strategické hrozby. Nicméně klíčové slovo jsou důkazy, píše Wolf.

Zásadní je chránit svobodu a chránit i svobodu Číňanů žijících v jiných zemích před „systémem sociálních kreditů“. Zdůvodňovalo by se to snáze, kdyby samy USA nepoužívaly extrateritoriální opatření. Přesvědčení, že USA si jen tak mohou prosazovat vlastní priority po celém světě, je vysoce destabilizující.

Objevila se nová mocnost, která nikdy nebyla součástí západního světa. Někteří vidí reakci v posunu světa do bezuzdného soutěžení. Historie nás učí, jak nebezpečné to je, varuje Wolf. S rostoucí Čínou je potřeba spolupracovat, i jí konkurovat. Alternativou takového přístupu je jen rostoucí nepřátelství a chaos, které by nikdo rozumný neměl chtít. Zastavte, dokud je čas, nabádá Wolf.

Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.