His Master’s Voice

Ilona Švihlíková oglosovala dosavadní působení ministra zahraničí Tomáše Petříčka. Potřebuje dnes ČR vlastně takový úřad?

Když jsem o „neministrovi“ Miroslavu Pochem a jeho enormních ambicích psala, že „neštěstí nechodí po horách, ale po lidech“, vyklubal se zničehožnic páně Pochův asistent Tomáš Petříček. Svými činy ve funkci ministra zahraničí dává vzpomenout slavné gramofonové firmě „His Master‘s Voice.“

Ponechme stranou, co vypovídá o sociální demokracii a jejím vnitřním fungování, když pražská buňka, která dosahuje ve volbách naprosto katastrofálních výsledků (kteréžto potvrdil i ministr zahraničí v komunálních volbách osobně), má ve vládě hned dva ministry.

Ministr Petříček nenechává od prvních kroků nikoho na pochybách, jak jest směřován. První cesta neomylně vedla do Německa, – inu, je potřeba se nejdřív „uklonit v Reichu“, nějaké Slovensko (kam tradičně vedly první cesty českých ministrů zahraničních věcí) může počkat. Osobně vím, jaké roztrpčení to vyvolalo u slovenského velvyslance.

I dále si ministr Petříček počínal tak, že si vysloužil pochvalu „liberální levice“ za svou „progresivitu.“

„Progresivní“ ministr Petříček si hodlá „podat“ Čínu kvůli lidským právům (to bezesporu bude mít velký dopad), zatímco glorifikace banderovců je prý „vnitřní záležitostí“ Ukrajiny. Inu, když ti náckové jdou proti „Rusákům“, které tak nenávidíme, že, pak jsou to tak nějak „naši hoši.“ Alespoň je dobře vidět, jak si ministr Petříček představuje ono „ukotvení evropských hodnot.“

Pan ministr stíhá kromě boje proti Rusku i Číně také vyjádřit obavy z toho, že je ohrožena liberální demokracie. Inu, v případě „progresivistů“ à la pan Petříček platí, že liberální demokracie je ohrožena pokaždé, když neuspějí establishmentové strany a drzí občané si dovolí dát hlas někomu jinému. K dobrému tónu této skupiny patří vidět všude ruské agenty (nyní jistě i čínské agenty Huawei) a „fašisty“, a neochvějně proti nim bojovat. Ideálně zavedením cenzury.

Zaujal mě také jeho výrok, že sociální demokracie se musí modernizovat podobně jako sociální demokracie na Západě. Panu Petříčkovi zřejmě někdo zatajil, že místní sociální demokracie se zmodernizovaly a zliberalizovaly na tolik, až voliči usoudili, že něco takového nemají zapotřebí a poslali je k historicky nejhorším výsledkům.

Naposledy se ministr Petříček „progresivně“ postavil za to, že ČR uznala za prezidenta venezuelského opozičníka Juana Guaidoa. Kdepak že by snad malá země, jejímž životním zájmem (!) je dodržování mezinárodního práva, měla podporovat cestu diplomacie a jednání. Kdepak, mnohem lepší je zavrtět před spojenci pěkně ocáskem a připsat si bodík za to, že i ČR přispěje k rozpoutání občanské války v ropné Venezuele.

Na tom všem je ovšem možné najít něco přínosného: Ministr Petříček každým svým krokem dokazuje, že ČR žádnou samostatnou zahraniční politiku nemá. Plní tak říkajíc edukativní funkci. Trvalý předklon směrem k Berlínu a Washingtonu, který je jaksi fundamentálně v rozporu s narovnanou páteří, indikuje, že ministerstvo zahraničních věcí je v éře petříčků zbytečný luxus. Je to prostě takový výkonný úřad aktivně zpracovávající to, co přijde z Německa a z USA.

Ilustrační foto: Autor – Lienhard Schulz, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=838360

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.