Vítejte v těžkých časech (WELCOME TO HARD TIMES)

Historička umění Věra Beranová recenzuje pražskou výstavu Vítejte v těžkých časech.

Galerie DOX v pražských Holešovicích pokračuje ve své dramaturgii výstavou navýsost aktuální. Navazuje tak například na výstavy, které nejsou prvoplánovými přehlídkami výtvarného umění, ale pomocí různých prostředků či objektů, které mají často uměleckou a estetickou hodnotu, deklarují aktuální problémy doby.

Z posledního období bychom mohli jmenovat například výstavy příznačně nazvané Duše peněz, Všude dobře, Sportu zdar. Dále proběhly dvě výstavy nazvané Pod čarou, Nad čarou, které se například netradičně zamýšlely nad problémem hodnocení uchazečů o studium na uměleckých školách.

Také to byla výstava nazvaná Plakát v souboji s ideologií, která poukázala v historickém kontextu na úlohu a smysl plakátu, tedy na jistý vztah umělecké/estetické funkce a funkce politické/ideologické. Jistým, až odvážným činem byla výstava, která představila výtvarnou produkci pařížského časopisu Charlie Hebdo v souvislosti s tragickou událostí, kdy bylo v jeho redakci povražděno 12 osob. Záminkou tohoto vraždění byly články, kresby a karikatury – například Mohameda.

Současná výstava nazvaná Vítejte v těžkých časech reaguje svým způsobem na frustraci, která se šíří ve společnosti a v jisté nadsázce nabízí dokonce konkrétní řešení. Toto řešení výstava vidí a předkládá mimo jiné ve cvičících strojích, v lezecké stěně, v boxerských pytlích, které jsou k dispozici k aktivnímu užívání – tedy také řešení. Každopádně výstava přitahuje řadu návštěvníků, a to dokonce i dětí, které využívají právě tyto atraktivní exponáty.

Galerie DOX však také funguje jako prostor pro veřejné diskuse. 29. ledna se uskutečnila debata, která svým námětem doslova úzce korespondovala s tématem současné výstavy: tedy hledání řešení, východiska ze současného stavu našeho světa, tj. z „těžkých časů“.

Expozice a průběh debaty se pak snažily, samozřejmě svým jedinečným způsobem, vypořádat s tímto neutěšený stavem. Debata byla seriózní diskusí zasvěcených účastníků, výstava pak téma reflektovala svými prostředky, a to velmi jednoduše, ironicky, s velkou dávkou nadsázky.

Debata v prostorách DOXu se samozřejmě dívala na problémy našich časů věcně a poučeně, a to prostřednictvím diskutujících, kterými byli prof. Cyril Höschl, herečka a politička Magda Vášáryová, generál Petr Pavel, publicistka Saša Uhlová a herečka Martha Issová. Akce proběhla za hojné účasti návštěvníků.

Debatující, a to každý svým způsobem, odpovídali na podstatu těžkých časů a upozorňovali na nebezpečí snadných řešení, na strkání hlavy do písku, které je tak typické pro velkou většinu z nás: „Mě se to vlastně netýká, vždyť nám stále říkají, že se máme nejlíp v celé historii.“

Přesto v mnohých hlodá červíček, a tak se přeci jen někteří ptají. Co bezdomovci, co exekuce, co totální pokles vzdělanosti, co hrubost odvíjející se z nejvyšších míst? Mohou si však také odpovědět, vždyť se mě to netýká, nemám exekuci, děti chodily ještě do pořádných škol a vnoučata žijí v cizině. Vlastně mě v podstatě už nic nepřekvapí, vždyť by mohlo být hůř. A tak si půjdu zacvičit, jak s nadsázkou a s ironickým nadhledem nabízí výstava.

V čem tedy diskutující vidí či nevidí těžké časy? K celkové atmosféře, aspoň u těch, kteří byli přítomni v prostorách galerie DOX, přispívaly konkrétní vystavené exponáty. Můžeme tedy znovu opakovat, že se nejedná o výstavu či přehlídku výtvarnou, ale o jistou demonstraci myšlenek, které jsou deklarované prostřednictvím různých objektů.

Tak například otázka „Potřebujeme silné lídry?“ položená čtveřici diskutérů a zároveň také publiku, se řešila mezi zavěšenými boxovacími pytli, na kterých byly portréty současných i minulých silných osobností, jako například Putina či Fidela Castra. Boxovací pytle za pomoci boxerských rukavic mohou svým způsobem řešit naši frustraci z negativně vnímaných lídrů. Samozřejmě debata, kterou ještě navíc přenášel Český rozhlas v přímém přenosu, ani náznakem nesklouzávala k nějakým jednoznačným řešením.

Všichni čtyři aktéři prokázali hluboké znalosti problémů. Připomeňme, že další okruhy se zabývaly stavěním zdí a s tím související problematikou rozdělené společnosti. Žádný z nich nenalézal a nedeklaroval snadná řešení, jistě se ve svých hodnoceních rozcházeli. Jednoznačně se například shodovali při posuzování klamné interpretace jistých statistických údajů.

Z jejich vystoupení byla patrná obava z dalšího společenského vývoje, a to v těch nejrůznějších rovinách. Od nebezpečí převzetí moci jistého typu politických lídrů, úlohy sociálních sítí, devastaci školství, absenci základních morálních pravidel, zdí „in natura“, či zdí digitálních, úlohy jazyka, až po upozornění na přehlížení ekologických problémů.

Debata byla velmi otevřená, což se například projevovalo i v odpovědích čtyřech protagonistů na otázky z pléna. V této souvislosti mně však chyběl jeden okruh problémů, a tím byla kultura a umění. A to právě v prostorách DOXu. Jistě by si tento problém zasluhoval debatu, a tím nemyslím debatu řešící problémy umění ve smyslu artistním, ale ve smyslu jeho úlohy v kontextu právě s těmi kardinálními otázkami, o kterých byla řeč.

Závěrem bychom snad mohli konstatovat, že se v galerii DOX podařilo jedinečně propojit, prostředí umocněné provokativními exponáty s projevy slovními. Samozřejmě úspěch takových setkání je podmíněn protagonisty. Tady bych chtěla vyzdvihnout znalost, ale i myšlenkovou svěžest v projevech Marthy Issové a zvlášť Saši Uhlové, kdy její vyjádření přímo souvisela s její konkrétní osobní zkušeností.

Výstava je prodloužena do 25. února 2019.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.