Jazzové okénko Jana Schneidera: La Vita čtyřikrát jinak

Jan Schneider ve svém nedělním jazzovém okénku představuje hned čtyři aranžmá skladby La Vita.

Dnes tedy trochu jinak, monotématicky, avšak zdaleka nikoliv monotónně! Téma skladby nejčastěji jmenované jako La Fiesta, pramení v dávných tradicích španělského folklóru, a nabývá tvaru v písni známé jako “EL VITA“ (zde v podání ženského sboru).

Velké změny pak téma dozná v interpretaci právem slavné operní divy Terezy Berganzy (zde se už v klavírním doprovodu objevuje to, s čím se potkáme v poslední ukázce).

Připadá vám to moc vyumělkované? A co takhle?  (Takhle fantasticky bych chtěl umět hrát na kastaněty!! Jestli to nebude tím, že nejsem krásná mladá holka – ?)

A když to se tématu chytnou jazzmeni? Pedro Iturralde Quintet with Paco de Lucia – El Vito. Tady už začíná být zřejmé, že to téma je tak inspirující, že na něj lze improvizovat dost dlouho, aniž by to přišlo nudné! Vychutnejte si v klidu ty aranžérské fígle!

Ovšem naprosto vrcholný zážitek podle mého gusta poskytl tenorsaxofonista Stan Getz v roce 1974 na Jazz Jamboree ve Varšavě, kde s ním La Fiestu zahrál kromě pianisty Alberta Daileyho (zde je ten klavírní úvod, podobný doprovodu Terezy Berganzy) též český kontrabasista Jiří Mráz, v té době nelegální emigrant, žijící v USA! Jeho famózní hru na kontrabas cenil například i Charles Mingus, který jemu (a Eddie Gomezovi) svěřil místo sebe kontrabasový part na desce My, Myself And Eye, když už byl pouze na vozíčku. Ale zpět k nahrávce. Kontrabas Jiřího Mráze geniálně souzní s fantasticky bubnujícím Billy Hartem, který dělá z celé této dlouhé improvizace neutuchající „velký mazec“ a neustále hýří nápady a přímo exploduje. Takto hraje jedna z nejlepších rytmik v historii jazzu, tvrdím já. Přitom by však byla škoda neposlouchat úžasné Getzovo sólo skutečně tón po tónu, jak navléká tu šňůru perel (nebo – chcete-li – plete nádhernou vánočku), staví své sólo pomalu a důkladně, a jak dává – i s Daileyho klavírní vložkou – celé kompozici rozměr doslova erotický, jaký mají ty nejskvělejší písničky, protože tak to prostě funguje. Jak říkal Mejla Hlavsa, hrajeme přece pro holky.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.