Svět podle Bernieho Sanderse

Náš severoamerický spolupracovník Stanislav Perkner se zamýšlí nad málo známými zahraničně politickými postoji potenciálního Trumpova rivala v příštích prezidentských volbách.

Uplynulý víkend byl tady ve Spojených státech ve znamení předvolební aktivity senátora Bernieho Sanderse. V sobotu vystoupil v rodném New Yorku. V neděli se přesunul do alabamské Selmy a téhož večera do Chicaga. Mediální pozornost věnovaná jeho vystoupením částečně zastínila více než dvouhodinovou sobotní improvizaci Donalda Trumpa, který se právě vrátil z bezvýsledného hanojského summitu se severokorejským diktátorem.

Podle názoru některých komentátorů to bude právě jeho zahraniční politika, která odliší Bernieho Sanderse od ostatních kandidátů Demokratické strany, kteří se napřesrok utkají v primárních volbách. Senátoři Elizabeth Warren, Kamala Harris, and Cory Booker a další rivalové totiž přejímají některé ze Sandersových “revolučních” (přesněji, reformních) návrhů, včetně všeobecného nemocenského pojištění, bezplatného studia na státních univerzitách a patnáctidolarové minimální mzdy. Ještě před třemi lety se jevily mnoha Američanům tyto názory “radikální a extrémní… teď ale dozrál čas, kdy se miliony Američanů rozhodly k odporu; všechny tyto politické cíle podporuje většina občanů,” prohlásil Sanders.

Hillary versus Bernie: ohlédnutí za kampaní z roku 2016

V průběhu prezidentské kampaně v roce 2016 se Sanders jako hlavní politický soupeř Hillary Clintonové zaměřoval téměř výhradně na vnitropolitické otázky; výjimkou byly globální ekologické výzvy spolu s odkazy na papeže Františka a jeho kritiku příjmových rozdílů. Po dobu prvních pěti měsíců jeho předvolební program dokonce ani neobsahoval zahraničně politickou kapitolu. Je jisté, že v mezinárodně politické aréně se mohl s bývalou ministryní zahraničí (2009-2013) jen stěží měřit. Jejich zahraničně politické postoje se občas rozcházely: na rozdíl od Hillary Clintonové, kongresman Sanders neschvaloval zahájení války v Iráku, oponoval Severoamerické smlouvě o volném obchodu (NAFTA) a Transpacifickému partnerství.

Jak burlingtonský strarosta fušoval do světové politiky

V roce 1986, kdy Sanders sloužil jako socialistický starosta čtyřicetitisícového vermontského Burlingtonu, rozčeřil hladinu amerického veřejného mínění protestem proti rozhodnutí Reaganovy vlády poskytnout nikaragujským contras vojenskou pomoc ve výši sto milionů dolarů. Sanders, který stál na straně Sandinovské fronty národního osvobození proti contras, tehdy dokonce navštívil nikaragujského prezidenta Daniela Ortegu a uspořádal sbírku na pomoc sandinistům. Imponovala mu vize křesťanství a marxismu v podobě tzv. teologie osvobození. “Vermont by mohl nabídnout celé zemi příklad, který nyní nabízí Nikaragua celé Latinské Americe,” uvedl tehdy Sanders.

Jak o tom Sanders psal o desetiletí později ve svých memoárech Outsider in the House, Burlington se pod jeho vedením věnoval zahraniční politice. “Připadalo mi přirozené, že nelze oddělovat obecní, státní, federální a mezinárodní otázky.”

V roce 1988, ještě jako burlingtonský starosta, se Sanders vypravil v čele malé delegace do sovětské Jaroslavle, kde uzavřel meziměstkou družební dohodu. O rok později, po soukromé návštěvě Kuby, Sanders soudil, že “před 30 let všichni považovali Fidela Castra za nejhoršího člověka na světě, kterého sami Kubánci záhy smetou. Nedocenili, že se věnoval nejen vzdělávání všech kubánských dětí, ale zajistil všem občanům náležitou zdravotní péči a úplně změnil celou společnost. Jsem si ovšem vědom, že ani Fidel, ani Kuba nejsou perfektní,” dodal Sanders ve svých memoárech.

 “Ať se valí právo jako vody, spravedlnost jak proudící potok”

Sanders nerad hovoří o svém soukromí. Přesto se redaktorce týdeníku The New Yorker svěřil o faktu, který napomohl formovat jeho postoje ke světu už v dětství. Sanders, narozený v roce 1941, pochází z rodiny polských židovských přistěhovalců, usazené v New Yorku. Záhy po válce se od rodičů dozvěděl o tragickém osudu mnoha příbuzných. “Poučilo mě to, že německé volby v roce 1932, které vynesly k moci hitlerismus, vedly k usmrcení 50 milionů lidí po celém světě.”. Odtud mj. pochází jeho nezastíraný odpor k diktaturám všeho druhu, včetně těch současných. V témže článku autorka cituje Sandersova přítele Richarda Sugarmana, profesora náboženských studií, který poukazuje na jeho starozákonní “prorockou citlivost.”

Před čtyřmi lety se Sanders vypravil na nepříliš přátelské území – Liberty University, konzervativní evangelickou školu ve Virginii, kde promluvil ke studentům biblickým stylem: “Žijeme v zemi a ve světě, který uctívá nikoli bratrskou lásku, nikoli lásku k nemajetným a churavým, jak by to žádala bible; namísto toho se klaníme hromadění peněz a nebetyčného bohatství.” Svůj proslov uzavřel citací Hebrejské bible: “Ať se valí právo jako vody, spravedlnost jak proudící potok.”

Jak známo, jádrem Sandersových příznivců jsou mladí lidé, zejména studenti. Ti se podle názoru politologa Petra Dreiera většinou nehlásí k demokratickému socialismu sandersovského typu jako „systému“; jsou však kritičtí k poměrům, ve kterých žijí. “Nejsou tak naivní, jako byli jejich předchůdci v letech studené války. Uvědomují si, že existují různé odnože kapitalismu. Dobře vědí, že ve Skandinávii a Kanadě mají sociální demokracii, kde stát sehrává významnější úlohu při regulaci korporací a rozšiřování sociálních služeb.” Jsou si vědomi, že mnohé americké instituce obsahují socialistické prvky – federální sociální zabezpečení (Social Security), nemocenské pojištění starších lidí (Medicare), odbory, federální poštovní systém ad.

Demokracie nebo kleptokracie?

Se svou zatím nejhlubší zahraničně politickou analýzou vystoupil Sanders loni v říjnu na půdě prestižní Univerzity Johnse Hopkinse ve Washingtonu.  Hned v úvodu zdůraznil, že Spojené státy vynakládají ročně 700 miliard dolarů na ozbrojené síly, což převyšuje výdaje deseti dalších vojensky nejsilnějších zemí. “Už sedmnáct let válčíme v Afghánistánu a 15 let v Iráku…, zatímco 30 milionů Američanů nemá nemocenské pojištění, naše infrastruktura se rozpadá, a statisíce talentovaných mladých lidí si nemohou dovolit vysokoškolské vzdělání.”

Sanders poukázal i na další varovná fakta týkající se příjmové nerovnosti ve světovém měřítku: „Jedno procento  globální populace vlastní polovinu veškerého bohatství na této planetě, zatímco 70 procent dospělého obyvatelstva vlastní pouze 2,7 procenta tohoto bohatství. Téměř půldruhá miliarda lidí živoří za podmínek extrémní chudoby.”

V témže projevu Sanders hovořil také o nedostatku pozornosti věnované znepokojujícímu vývoji dvou soupeřících globálních trendů: první vede k autoritářství, oligarchii a kleptokracii; druhý směřuje k posilování demokracie. “Je naší povinností čelit oligarchickému autoritářství s důrazem na celosvětový progresívní vývoj… Globální zápas o demokracii je neoddělitelný od boje s kleptokracií a korupcí. To platí jak pro Spojené státy, tak celosvětově… Autoritáři v zájmu posilování své vlády společnost rozdělují a zasévají nenávist. My jim musíme čelit jednotou a solidaritou,” zdůraznil Sanders v závěru svého univerzitního vystoupení.

Šest cílů Sandersovy zahraničně politické strategie

Sandersovy předvolební zahraničně politické postoje lze shrnout do několika strategických bodů:

  • Volit válečná řešení jen po vyčerpání všech ostatních možností, včetně diplomatických. Ustoupit od úlohy Spojených států jako “světového četníka” a zaměřovat se na prevenci konfliktů. “Věříme, že zahraniční politika vyžaduje i přehodnocení přístupu Spojených států k měnícím se globálním hospodářským poměrům.”
  • Vyloučit ze zahraničně politického arzenálu Spojených států unilaterální konflikty. Pokud se vláda Spojených států rozhodne pod tlakem krajních okolností ke kolektivnímu ozbrojenému zásahu, měla by stanovit jasné cíle, rozsah  konfliktu a formy pomoci americkým spojencům v daném regionu.
  • Uzavřít základnu v Guantánamo Bay: “Sama existence této základny nadále podlamuje morální autoritu Spojených států ve světě, podminovává naši zahraniční politiku a podněcuje terorismus namísto aby mu předcházela.”
  • Stanovit jasné cíle Národní bezpečnostní agentury při monitorování zahraniční komunikace a ochraně domácích informačních systémů.
  • Pamatovat, co činí Spojené státy skutečně výjimečné: jejich hodnotový systém. “Země musí být neustále připravena čelit hrozbě terorismu na svém území, a to jak ze strany mezinárodních sítí, tak individuálních extremistů.” Amerika nemůže bojovat proti terorismu osamoceně. Spolu se spojenci se musí zacílit na kořeny radikalizace potenciálních teroristů. Zaměřovat se “výhradně na vojenská řešení” nestačí.
  • Rozšiřovat americký celosvětový vliv podporou volného obchodu, aktivním přístupem k ochraně životního prostředí , poskytováním humanitární a hospodářské pomoci, obranou vlády zákona a prosazováním lidských práv.

Když mírotvorce cituje generála

Tyto základní body Sandersovy zahraničně politického plánu obsahují mj. specifické odkazy na řešení vleklých ozbrojených konfliktů v Iráku a Afghánistánu: “Invazi do Iráku posuzujeme jako jeden z nejhorších omylů v moderních amerických dějinách.” Sanders věnuje zvláštní pozornost hrozbě íránského nukleárního vyzbrojování a jeho důsledkům při potenciální destabilizaci regionu a ohrožení Izraele. Pokud jde o Izraelsko-palestinský konflikt, Sanders se přiklání k řešení v podobě dvou států, přestože by to vyžadovalo zásadní kompromisy na obou stranách.

Sandersovy názory na mezinárodní politiku se prolínají s domácími problémy, včetně politické korupce. V reakci na výraznou militarizaci vehementně prosazovanou republikány a současným prezidentem, Sanders zdůrazňuje, že “náš obranný rozpočet musí být v souladu s potřebami našich ozbrojených sil, nikoli se znovuzvolením členů Kongresu nebo obohacováním zbrojařských firem”. Opakovaně cituje prezidenta, a někdejšího generála, Eisenhowera, který před šesti desetiletími varoval před nebezpečným vlivem vojensko-průmyslového komplexu: “Nesmíme nikdy dovolit, aby toto propojení ohrozilo naše demokratické procesy. Pouze bdělé a uvědomělé občanství může vyústit ve spojení ohromné průmyslové a vojenské obranné mašinérie s našimi mírovými způsoby, aby bezpečnost a svoboda mohly prosperovat společně,” uvedl ve své politické závěti z roku 1961 Eisenhower.

Ilustrační foto: Autor – Nick Solari, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=42909114

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.