Je potřeba změnit způsob, jak zdaňujeme firmy

Proč je potřeba změnit způsoby korporátního zdaňování firem?

Pro Financial Times píše hlavní komentátor Martin Wolf, že systém „destinace“ má pro korporátní zdanění něco do sebe.

Hned na začátku si Wolf klade významné otázky. Jak danit firmy ve světě mobilního kapitálu a globálních korporací? Jak podporovat investice a naopak blokovat finanční „kreativitu“? Jak snížit zdanění práce? Jak to udělat, aby se zdaňovala spíš renta, a ne produktivní aktivita?

Co dělat s vyhýbáním se placení daní? A to nejdůležitější, jak zabránit daňovému závodu ke dnu u korporací?

Tyhle důležité otázky, vysvětluje Wolf, jsou zásadní nejen proto, aby vlády mohly vybírat příjmy, ale jsou přímo zásadní pro legitimitu kapitalismu. Některé z nich se objevily v diskusích o americké daňové reformě, ale pak se na ně zapomnělo. Reforma měla totiž dva principy, připomíná Wolf. Daň se bude týkat cash flow toků, a bude se dívat na destinaci korporátních toků, ne na jejich původ. Cash flow daň na bázi destinace není vůbec špatný nápad, tvrdí Wolf.

Daňový základ by byly nefinanční přílivy mínus odlivy. Náklady na investice a práce by byly odpočitatelné, ale finanční náklady ne. Plné zaúčtování výdajů na investice by de facto z vlády učinily partnera v investičním projektu. Daň by vlastně nakonec dopadla na korporátní rentu, což je to, co by se mělo zdaňovat.

Velká výhoda spočívá v tom, vysvětluje Wolf, že tahle metoda by nezvýhodňovala dluhová financování, která mají velká rizika, jak se ukazuje pořád na krizích. Všechna ta finanční kreativita, kterou pozorujeme, je často nesena právě jen přáním neplatit daně.

Další velkou změnou, píše Wolf, by bylo změnit směr: ze zdanění původu (výroby) na zdanění destinace (spotřeby). Je možné o tom uvažovat tak, že vlastně nahradíme snahu zdaňovat zisky tam, kde jsou vytvářeny, daní z přidané hodnoty mínus pracovní náklady.

Když se zdaňuje dle původu (výroby), pak mají firmy motivaci přecházet pod jurisdikci nízce daňových zemí, tedy odcházejí z těch jurisdikcí, díky kterým byly úspěšné. Ale u destinace je to jiné, protože se dá mnohem hůře zakrýt, že se někde něco spotřebovalo, než že se to tam vyrobilo. Firmy by tak musely platit daně na trzích, které jsou důležité.

A velká výhoda je, pokračuje Wolf, že by taková reforma prospěla zemi, i kdyby se rozhodla tento krok udělat sama. Zvýšila by se atraktivita v této zemi investovat, protože investice by byla odpočitatelná položka. Nová daň by se lehce uvalovala, uplatňovala by se na tržby firmy na jejích trzích. A ještě zajímavější na tom je, že by se přestala uvalovat daň na produkci, která má skončit na zahraničních trzích. Tím by byla země, která reformu zavede, ještě zajímavější, a to by mohlo motivovat další, aby ji následovaly.

Už jen kvůli idejím tohoto typu, je pak zklamání z reálné americké daňové reformy o to větší. Reformu může zvážit třeba post-brexitová Británie, nabádá Wolf. Samozřejmě, že by bylo potřeba vyřešit některé problémy. Třeba by bylo potřeba zavést daň na rentu z přírodních zdrojů.

Hlavní přínos je ale jasný, zakončuje Wolf. Současný systém je podle původu, a odečíst se dají úroky, ale investice nedostatečně. Tento systém způsobuje obrovské problémy. Je potřeba radikální reformy, zdanění dle destinace na bázi cash flow je takovým řešením. Jen to vyzkoušet.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.