Macron na cestě k demokratickému despotismu

Francouzský prezident dělá politiku, která se snaží uklidnit mainstream, aby tím vyvolávala další napětí. Celkově směřuje k demokratickému despotismu.

Gaspard Koenig píše pro Financial Times, že v Macronově přístupu se objevuje nebezpečí potlačování individuálních práv kladením důrazu na veřejný pořádek.

O kompak mluvíme, ptá se na začátek autor? Je to země, kterou kritizoval vysoký představitel OSN pro lidská práva za to, že používá proti protestujícím nadměrné násilí. Víte, která vláda navrhla řadu zákonů k omezení protestů, ke zničení sítí disidentů, k podpoře „oficiální pravdy“ a k potlačování obsahu na sociálních sítích? A že prezident této země chce dosazovat státní zaměstnance, aby kontrolovali média a zprávy?

Nevíte? Je to Francie. Ano, domov onoho progresivního miláčka Emmanuela Macrona, tvrdě píše Koenig. Ale zlobí samozřejmě žluté vesty.

Protestující jednotlivci se mohou ocitnout na „černé listině“ a také jim může být zakázána účast na demonstracích. Macron chce rozpustit organizace disidentů, omezování svobody slova má sloužit k potírání antisemitismu, jehož zákaz je ovšem již dán zákony. A samozřejmě boj proti fake news znamená, že tu máme jedinou oficiální pravdu. Policejní násilí je prý vyprovokováno samotnými protestujícími a Macron opět hovoří o nutnosti zajistit „neutralitu“ zpráv.

Ale není čeho se bát, píše ironicky Koenig. Takovým Financial Times určitě nic nehrozí a policie spolehlivě oddělí „zlé hochy“ od těch hodných – slušné chování přeci nikdy nikoho za mříže nedostalo, ne?

Jenže, píše Koenig, takhle vláda práva jaksi nefunguje. Tolerovat akce, které možná otravují nebo jsou excentrické, ale nikoho nepoškozují, to je základ otevřené společnosti. Pokud se pokouší definovat, kdo smí a nesmí mluvit, tweetovat, nebo demonstrovat, pak si Macron vykoleduje jen další posílení svých oponentů.

Když budeme na sociální problémy reagovat tím, že budeme přijímat zákony k uklidnění většinové populace, vyvolá to jen větší napětí. Zakládá se tím na další zneužívání zákona, připravuje se tím půda pro Macronovy nástupce. Macron působí nebezpečně, když říká, že chce „zachovat“ konvenční morální normy.

Jeho snaha potlačovat občanské svobody už je systémová a táhne se od roku 2017. Antiteroristický zákon ze stejného roku výrazně posílil pravomoci policie. A francouzský nejvyšší soud odmítl zastavit proces sběru biometrických dat o každém francouzském občanovi.

Jacques Toubon, ombudsman pro individuální práva, vládu kritizuje. I dlouhodobý Macronův podporovatel a prominentní právník Francois Sureau tvrdí, že probíhá útok na základní občanská práva.

Znalci de Tocquevilla v Macronovi objeví nebezpečí sklonu k „demokratickému despotismu“. Veřejná bezpečnost je postavena nad individuální práva. Liberální demokracie jako by si čím dál víc vypůjčovala od autokratických režimů.

Tohle si nemůžeme nechat líbit, burcuje autor. Zakazovat i nechutný obsah na sociálních sítích je cenzura. Sbírat biometrická data je sledování. Zavírat ty, kteří ještě nic nespáchali, je represe. Zranit demonstranty je státem financované násilí.  A zavádět „neutralitu“ ve zpravodajství je autoritářství. Občané musí odolávat tomu, kdo chce ctnosti nařídit silou.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.