Vyprázdněná demokracie

Veronika Sušová-Salminen se ještě vrátila k prezidentským volbám na Slovensku. Proč se zastánci „výhry demokracie nad populismem“ šeredně mýlí?

Vím, že komentářů na téma slovenských voleb už bylo dost a že jsou tu povolanější než já komentovat zrovna politiku na sousedním Slovensku. Nicméně jedno, dvě pozorování, která dávají slovenskou situaci do širšího kontextu, si dovolím.

Zvolení Zuzany Čaputové prezidentkou je především projevem vyprázdnění demokracie a politiky jako takové. A to hned několikanásobně. Na prvním místě: skoro 60 % voličů se druhého kola prezidentské volby nezúčastnilo, vyklidilo prostor v tichém mlčení a vzdalo se svého občanského práva dát hlas prostřednictvím voleb. O důvodech lze jenom spekulovat a vyžadovaly by hlubší sociologickou studii. V danou chvíli jen konstatujme, že ke zvolení prezidenta nemělo v druhém kole co říct 58, 2 % oprávněných voličů. To není dobrá zpráva.

Vyprázdněním demokracie je i skutečnost, že se Čaputová stala prezidentkou především díky předvolební a volební kampani, která sama o sobě stačila, aby ji jako katapult vystřelila k začátku politické kariéry, a to rovnou na nejvyšším možném postu v zemi. Už podruhé se Slovensko vzbouřilo proti „politickému pojetí“ politiky, ve kterém by se do čela státu probojovala politická osobnost s politickým portfoliem. Ovšem, politika na Slovensku, úplně stejně jako v Česku, se prostě míjí s tradičním pojetím hlavy státu. Odsud plyne veškerá bída. Česko ani Slovensko nemají demokratické státníky a prezidentské kampaně se stávají hledáním vody na poušti. A je tu ještě jeden faktor. Česko a Slovensko vyrostly jako moderní politická společenství a národy pod vlivem imperiálního státu a stále hledají „císaře pána“, o jehož morální autoritě by přese všechno nebylo pochybností. Neradi to přiznáváme, ale velký demokrat, jakým byl TGM, se vědomě vizuálně stylizoval monarchisticky, a i v tom tkvěl jeho úspěch a popularita. Nicméně za Masarykem stála dlouhá velmi praktická politická práce, která byla zdrojem jeho autority. Masaryk do role státníka dospěl. Současná situace na Slovensku a v Česku (psala jsem o tom minulý rok) ukazuje velmi názorně, že vyprázdnění je také odrazem kádrové vyprahlosti politiky, která souvisí s politickou kulturou, se situací v rámci politických stran, ale také se stavem společnosti – například s tím, jak měří „úspěch“ a jaké vlastnosti k němu vyžaduje. Hlubší reflexe tohoto problému ale chybí. Zklamaní voliči pak ve volbách buď neparticipují, nebo zoufale hledají nějakou tvář, která jim poskytne chvilkovou naději, že by mohla naplnit očekávání, která se míjejí s realitou. Hledání vykupitele nakonec tvrdě narazí. Taková je situace 30 let od sametové revoluce a je třeba si přiznat, že má souvislost s tím, jak se společnost v obou zemích po sametu rozvíjela.

Prázdný prostor ovšem vyplňují média, politický marketing a reklama, které nebezpečně „náhražkují“ demokracii jako diskuzi, výměnu různých názorů a na pravidlech založený a moderovaný konflikt zájmů nejrůznějších sociálních skupin a aktérů. Politickou práci a program nahrazují mytologie v podobě boje dobra proti zlu a obrazy slušnosti jako hlavní kompetence. Mediokracie spolu s marketingem a korporátním sponzoringem ovšem tvoří podmínky pro postdemokracii, pro krizi demokracie, která plodí v tom lepším případě tolik kritizovaný populismus, který je voláním po demokratické obnově. V tom horším antidemokratický extrémismus, který je často plodem pohrdání a ponižování. Soudě podle reakcí tu jde o udržení vyprázdněného politického prostoru, protože to v daný moment vyhovuje moci. Zastánci statu quo, kteří rychle obklopili nejnovější postdemokratický produkt v podobě Zuzany Čaputové, se sice rádi pasují do obránců demokracie proti „populismu“, jenže dělají přesný opak. Nebrání demokracii, jen postdemokratický status quo, který si spojují se simulací hodnot.

Média jásala nad zvolením Zuzany Čaputové, zněl jeden z titulků v českých novinách. Jen málokdy se dá najít v jediné větě tak lakonicky shrnuto vše. Zvolení Zuzany Čaputové je „porážkou populismu“ jen pro ty, kdo vůbec netuší, co se za tímto jevem skrývá a odkud vyrůstá. Populismus se totiž nepoliticky porazit nedá.

Ilustrační foto: Autor – Slavomír Frešo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=77669085

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.