Terapie humorem. Zvolí si Ukrajina baviče prezidentem?

Veronika Sušová-Salminen píše o tom, co znamená úspěch komika v prezidentských volbách na Ukrajině.

Po slovenských volbách se nám nabízí další příklad „vyprázdněné“ demokracie, a tím je Ukrajina. Na první pohled to tak jistě je – jak jinak si odpovědět na to, že do druhé kola volby vstupuje s velmi silnou podporou nepolitik, herec a podnikatel Volodymyr Zelenskij, který do značné míry sklízí protestní body v rámci více či méně populistického (anti-establishmentového) programu a hlavně díky propracované předvolební kampani.

Nový prezident – comming soon?

Ovšem samotná kandidatura Zelenského je bohatá na zajímavosti. Na prvním místě se nabízí, jak jeho volební kampaň šikovně mísí realitu a televizní fikci. Odkazy na televizní seriál Sluha národa jsou poměrně jasné a promyšlené. Zelenského kandidatura představuje ukázku toho, jak politika a populární kultura v současných podmínkách úspěšně koexistují v postmoderním duchu. Naposledy jsme mohli něco podobného sledovat v případě Donalda Trumpa, který vybudoval vlastní šoubyznysovou značku a s její pomocí kandidoval na proti-establishmentové vlně na prezidenta USA.

Prezidentské volby na Ukrajině nyní ukázaly pokračování a posílení trendu, který začal Euromajdan. Jednalo se o „přeformátování“ ukrajinské politické krajiny z hlediska toho, čemu se obvykle říká regionální štěpení.

Zelená Ukrajina. Výsledky prvního kola regionálně. Zdroj: Wikipedia Commons

Mapa volebních výsledků ukazuje novou regionální distribuci podpory v prezidentských volbách. Zelenskij dominoval středu Ukrajiny, jihu až na jednu výjimku, a částečně západu. Naopak prezident Porošenko zabodoval jenom na západě, v jednom regionu ve středu země, u zahraničních voličů a v částech hlavního města Kyjeva. Většina mapy je zelená a ostré regionální vymezení podpory kandidátů (jeden na západě a středu – druhý na jihu a  východě) není patrné, další kandidáti se výrazně neprosadili.

Populismus versus národní konzervativismus

Ve druhém kole se tedy střetnou dva diametrálně odlišní politici a dvě odlišné marketingové strategie. Nový populismus Zelenského je populismem do té míry, že nabízí emocionální platformu pro vyjádření zklamání a nespokojenosti s posledními pěti lety. Jde o směs problémů: sociálně-ekonomicky Ukrajina stagnuje, očekávané reformy často nebyly dotaženy díky vnitřním brzdám (a to opakovaně, nejen v posledních  letech) a kolem Porošenka se navíc zvedl mrak podezření z korupce. Porošenko vsadil, i s ohledem na to, že v sociální a hospodářské oblasti se nemá čím chlubit, na konzervativní a bezpečnostní program. Ukázalo se ale, že identitární hesla „jazyk“, „víra“ a „armáda“ nestačí mobilizovat dostatek voličů. Na druhou stranu postup do druhého kola s 15,9 % je pro Porošenka fakticky úspěchem. I když ne takovým, jaký zaznamenal Boris Jelcin v roce 1996, kdy se mu podařilo dostat se do druhého kola se zhruba 5 % až 10 % podpory a doslova vstát z politických mrtvých. Rozdíl mezi Porošenkem a jeho konkurentem je nicméně značný. Zelenskij v prvním kole získal 30,24 %, což naznačuje dostatečný náskok. Ukrajinský národní projekt, který nabízel Porošenko a jeho tým, se ukazuje jako nedostatečný a nebude náhoda, že Zelenskij výrazně bodoval v regionech, které jsou dnes svým charakterem sice ukrajinské, ale z historicko-kulturních důvodů se nemohou ztotožnit s haličským ukrajinským nacionalismem.

Zelenskij četl nálady ve společnosti lépe. Jeho protestní populismus má svoje výhody, protože s „čistým štítem“ voličům nabízí aspoň zdánlivě „nový začátek“ a možnost volně kritizovat chyby establishmentu. V případě Zelenského bude platit, že ho prezidentem udělala kampaň. Naopak Porošenko je nucen obhajovat zcela konkrétní politiku posledních pěti let, což má řadu jasných nevýhod, ale i pár výhod – přinejmenším určitou míru očekávatelnosti.

Humor jako terapie

Je zde ale ještě jeden zajímavý aspekt. Porošenkova kampaň byla nejen těžkopádně dramatická, ale také se ztotožnila s posledními pěti lety konfliktu, který ukrajinskou společnost nesmírně zatížil. Slogany jako „Porošenko, nebo Putin“, zdůrazňování role prezidenta jako „hlavního velitele“ a akcent na potřebu „silného“ prezidenta (jinak by vyhrál Putin) jsou odkazy ke konfliktu, kterými se očividně snažil zastínit jasné nedostatky a problémy své politiky. Zelenskij a jeho tým šli cestou, která sice vykazuje postdemokratické rysy, ale má sociální a psychologickou logiku. Zelenskij využil k oslovení voličů v rámci volební kampaně svou profesi, tedy humor. Humor v ukrajinském kontextu představoval odlehčení či dokonce terapeutickou úlevu po pěti letech skutečného (fyzického) konfliktu i jazykového násilí, které do značné míry prostoupily společností jako popření základního principu demokracie, která přirozené konflikty zájmů pacifikuje a převádí do formálních rámců soutěže, voleb a respektu k menšinám. V tomto ohledu Porošenkova Ukrajina selhala. Zelenskij přišel s kampaní, která přesně zachytila právě tuto náladu. Navíc mnohem lépe reprezentuje ukrajinskou hybridní identitu, skutečnost, že se v zemi (také) mluví rusky a že zde má místo nejen ruská a ukrajinská kultura, ale i ruská ukrajinská kultura. Pokud se chceme podívat jinam do Evropy, pak je možné zvolit příklad Irska s jeho anglojazyčnou komunikací a kulturou, ale přesto nezpochybnitelnou odlišností od Anglie a státní nezávislostí. Během kampaně Zelenskij, který je rodilým mluvčím ruštiny, přecházel z jednoho jazyka do druhého. Zelenského ukrajinština není perfektní a je spíš svérázem suržyku (směs obou jazyků), ale daleko spíš a spontánněji vyjadřuje vnitřní diverzitu (a ne homogenitu) země.

Bude to stačit ke zvolení? Mnozí dnes mluví o tom, že Petro Porošenko má stále šanci druhé kolo vyhrát. Pohled do ukrajinské minulosti od získání samostatnosti v roce 1991 ale ukazuje, že se slabšímu kandidátovi podařilo zvítězit jen jednou, a to v roce 1994, kdy slabší Leonid Kučma v druhém kole porazil tehdejšího prezidenta Leonida Kravčuka. V prvním kole byl mezi Kučmou a Kravčukem rozdíl 6,6 procentních bodů. Rozdíl 14,34 %, který je mezi Porošenkem a Zelenským, je pro ukrajinské prezidentské volby novinkou.

Nadějí pro Porošenka je skutečnost, že druhé kolo voleb znamená také začátek nové volební kampaně. Porošenko znovu přišel se sloganem „Rusko, nebo Evropa“, který vyvolává duchy geopolitické polarizace, která ovšem se ovšem jako volební téma se Zelenského kampaní zcela míjí. V poslední televizní debatě Svoboda slova Porošenko zacílil na Zelenského nekompetentnost. Navíc přiznal, že Zelenského vlastně nepovažuje za „přítele Putina“ (dodejme, že před tím dával jasné rovnítko mezi Zelenského a Putina), a prohlásil, že on sám „je ruskojazyčný“ (dokonce to řekl v ruštině) a pro obyvatele východu má pochopení. Nyní je ovšem otázka, zda si voliči řady kontradikcí v jeho kampani za znovuzvolení (o politické praxi nemluvě)  všimnou, přestože jsou tak silné. A prezidentův volební tým je jen „korunoval“ novými volebními billboardy, na kterých je Porošenko znovu s Vladimirem Putinem nad sloganem „Vyberte si“. Posedlost fantomem Putina, kterým je v podstatě jakýkoliv Porošenkův protivník, ukazuje, že fantazie Porošenkova PR se nejspíš zcela vyčerpala. Lidé totiž lehce pochopí, že Porošenkovým programem je vlastně rozkol, jehož důsledky v posledních letech pocítili na vlastní kůži. Není náhodou, že Zelenskij volá po „sjednocení“ ukrajinské společnosti.

Porošenkova poslední naděje

Porošenkův tým podle všeho v druhém kole vsadí na televizní debaty, které považuje za Zelenského slabou stránku. Ta samozřejmě vyplývá z politické nezkušenosti, i když, jak jsme viděli ve slovenském případě, pro řadu voličů je důležitější obal a protest. Hned po prvním kole ale Zelenskij přešel do útoku a navrhnul konání velké debaty na Olympijském stadionu v Kyjevě – což je dost nezvyklé situování kandidátské diskuze, které není v souladu se zákonem. Vedle toho navrhl veřejné lékařské testy, aby se prokázalo, že ani jeden kandidát není závislý na alkoholu a drogách. Porošenko obě výzvy, kterými Zelenského tým v podstatě definoval podobu druhého kola, přijal (ostatně neměl moc na výběr). Hlavní debata se snad má konat 19. dubna a druhé kolo voleb pak rozhodně 21. dubna.

Prezidentské volby potvrdily, že Ukrajina prošla v posledních pěti letech velkou změnou. Ale zřejmě jen málokdo by před půl rokem odhadoval, že do druhého kola prezidentských voleb postoupí naprostý outsider, který bude stylizovat svoji volební kampaň podle televizní šou a zákonů infotainmentu. Ukrajině teď hrozí, že po pěti letech strastiplné „cesty do Evropy“ a bolestivého vyhánění „Ruska v sobě“ si zvolí prezidenta, který umí především jedno: bavit. Vysvědčení pro současnou vládu to nicméně bude.

Ilustrační foto: Autor – Vadim Chuprina, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=76170318

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.