Velký čínský obrat

Rok 2019 může být prvním, kdy Čína zaznamená deficit, což je obrovská změna.

The Economist (vydání 16/03/2019) upozorňuje na hluboké implikace změny v čínském běžném účtu. Z čistého věřitele se Čína stala čistým dlužníkem.

Čína víc prodává do světa, než od něj kupuje. Jasný fakt, ne? Vždyť po celé čtvrtstoletí měla Čína přebytky běžného účtu. Tento přebytek měl být tím zlým viníkem, který může za pád zpracovatelského průmyslu na Západě a zaplavení amerického trhu likviditou, která přispěla k bublině na trhu hypoték.

Ale tento přebytek se již brzy může stát minulostí. Rok 2019 může být prvním, kdy Čína zaznamená deficit. A tato obrovská změna z věřitele na dlužníka vyvolává zemětřesení, Čína bude muset přilákat zahraniční kapitál a liberalizovat svůj finanční systém.

Čínská vláda si to uvědomuje jen pomalu. Ovšem američtí vyjednavači si toho nevšimli vůbec. Místo toho, aby tlačili na liberalizaci čínského finančního systému, tak mají starost, zda moc nepadá jüan.

Čínské přebytky reflektovaly to, že roky Čína více spořila, než investovala. Ale nyní se to mění. Spotřebitelé více vydávají, populace stárne, a spolu s tím bude klesat i národní míra úspor.

Zda se Čína propadne do deficitu běžného účtu, bude hodně záležet na cenách primárních komodit. Ale trend v úsporách a investicích je jasný a země se bude muset přizpůsobit nové situaci, kdy normou bude deficit.

Což znamená, že Čína bude muset přilákat zahraniční kapitál. Ono už se to částečně děje, přiznává The Economist. Cizinci mohou snáze kupovat čínské dluhopisy, akcie a investovat na Hongkongské burze. Ale reformy jsou stále omezené.

Čína se moc bojí finanční nestability. Měnová reforma v roce 2015 rozvířila volatilitu. Ale systém může být nestabilní, zkorumpovaný, protože zachází odlišně s domácími obyvateli a s cizinci.

A nakonec kapitál bude muset plout oběma směry od čínské hranice. A bude to mít i vítaný dopad, tvrdí článek časopisu The Economist, protože si to vynutí reformy ve stále státem dominovaném finančním systému. Tedy bude nutná důvěra zahraničních investorů. A tržní síly budou hrát v alokaci kapitálu větší roli.

Američtí vyjednavači by přeci toto měli vítat. Jenže oni vězí v minulosti. Jsou jen posedlí myšlenkou, že Čína oslabí jüan, aby podpořila exporty. Chtějí, aby se Čína zavázala k tomu, že bude držet jüan stabilní. Je to zcela špatná bitva. USA bojují minulé měnové války, místo, aby nutily Čínu se připravit na budoucnost.


Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.