Plány na anexi, kolonizaci a zneužití vesmírných těles

Ivo Šebestík píše o plánech na dobývání Vesmíru a o tom, proč by člověk měl nejprve zmoudřet doma na Zemi, než se vypraví osídlovat cizí světy.

Ve Francii vychází řada časopisů s vědeckou tématikou a mnohé z nich se specializují na Vesmír. Tato činnost je velice prospěšná a články o Vesmíru jsou svojí popularizační formou průvodcem po nejnovějších bádáních v nekonečných prostorách Mléčné dráhy i daleko za ní. Některé z článků ale přinášejí plány především Spojených států na obnovení letů s lidskou posádkou na Měsíc a později (zatím v nedohlednu) i na Mars.

Kdo čte tyto texty tak trochu i mezi řádky, tomu nemůže ujít jistá souvislost obnoveného zájmu o Měsíc a ambiciózních plánů na vybudování základny na Marsu s politickým, vojenským a hospodářským vývojem na Zemi. Je to tak trochu, jako tomu bývalo ve starověku, kdy se události na Zemi skoro okamžitě promítaly do vývoje vztahů mezi bohy na nebesích. Dominovali bohové, jejichž národy vítězili, a naopak božstva upadala do podřízeného stavu, když se nedařilo jejich lidu. Jedinou výjimkou byli asi Židé, kteří dokázali své vlastní porážky interpretovat jako trest svého boha, a nikoliv vítězství boha cizího.

Ale abych neodbočil příliš do lákavé oblasti mytologií, vrátím se k současnému dobývání Vesmíru. Výzkum Vesmíru a snaha dostat člověka k jiným vesmírným tělesům je sama o sobě chvályhodná. Znamená obrovské rozšíření lidského poznání a možnost chápat lépe a správněji vlastní planetu jako skutečný zázrak, neboť Vesmír, alespoň ten doposud maličko prozkoumaný, vyhlíží vůči člověku fantasticky nehostinně.

Zájmy o Vesmír se navzájem velice liší

Jenomže zájem vědců a množství laiků, kteří se chtějí dozvědět co nejvíce, je úplně jiný než to, co žene k průzkumu Vesmíru a následnému jeho využití vlády velmocí a vedle nich i neskutečně bohaté oligarchy. Skutečný stav civilizace na Zemi je bohužel – z pohledu některé opravdu vyspělé a kulturní civilizace, jakou doposud neznáme – více než žalostný. Na Zemi zuří nelítostná válka o politickou a hospodářskou nadvládu nad planetou, o které velcí oligarchové soudí, že je jejich majetkem, a samozřejmě nelítostný boj o její zdroje. Lidstvo je fatálně až beznadějně antropocentrické, zaměřené na získávání materiálních výhod a nesmírně ležérní vůči hodnotám kulturního druhu a k tomu je i agresívní.

Dokud bude lidstvo na takto nizoučkém stupni vývoje (technologický pokrok o kulturnosti člověka nevypovídá vůbec nic), nebudou pokusy o ovládnutí nejbližších těles Sluneční soustavy ničím jiným než snahou některé velmoci o získání převahy doma na Zemi a pokusem oligarchů disponujících stovkami miliard dolarů o další zbohatnutí prostřednictvím byznysu placených kosmických letů a později exploatace vzácných kovů či nerostů nacházejících se údajně či dost možná na tělesech v takzvaném pásmu asteroidů, které patrně vznikly roztržením neznámé planety nacházející se před miliardami let mezi Marsem a Jupiterem.

Ve Vesmíru je nekonečné množství energie, jejíž využití na Zemi by zbavilo lidstvo starostí o své vlastní zdroje a mimo jiné by tak zmizel i důvod proč rozpoutávat a udržovat války v zemích bohatých na ropu. Jenomže lidstvo, a hlavně oligarchové a v jejich službách pracující politické figury, nemají na mysli pouhý svobodný rozmach poznání a ryze vědecké a mírové rozšiřování lidského působení v nejbližším vesmírném okolí. Chtějí pouze přenést do Vesmíru svá pozemská bojiště, svůj materiální primitivismus, zbytnělé ego, chamtivost a bezohlednost. Využívat Vesmíru pro získání dominance na Zemi a pro další hromadění zisků představuje nový stupeň nebezpečí pro obyvatelstvo naší planety. A znovu je třeba připomenout, že skutečnost, že na Zemi existují podmínky pro život člověka tak dlouho, že mu laskavě dovolují civilizační rozmach, je skutečný zázrak. Fantastická anomálie, jakých bude ve Vesmíru spíše hodně málo než požehnaně.

Jenže lidstvo celým svým chováním zaměřeným na zvyšování materiálních zisků pouze zvyšuje svoji agresivitu, namísto toho, aby se stávalo skutečně kulturním, mírově spolupracujícím a co nejvíce nezávislým na chamtivosti a potřebě vládnout, ovládat a těžit ze všeho, co se nabízí.

Vesmírný byznys se už chystá ke startu

Byznys s vesmírnými lety se už pomalu chystá ke startu. Nepředstavitelně bohatí lidé jeho prostřednictvím zbohatnou ještě více, a pokud by se jim jednou podařilo přivést si z Vesmíru pár tun platiny, pak lidstvo může vzít jed na to, že z ní nedostane ani miligram. Bohatnou vždy jen bohatí. Na druhé straně tak možná dojde k zopakování španělského příkladu z časů vykrádání Latinské Ameriky. Španělé si odtud přivezli tolik zlata a stříbra, že jeho hospodářská moc zkolabovala a Španělsko zmizelo ze seznamu evropských mocností. Kdo s čím zachází, tím také schází.

Vesmír klade člověku obrovský odpor. Nejenom vzdálenostmi ostatních těles od Země, z nichž i ta k Marsu ke svému překonání vyžaduje několik let. Nejsou doposud zmapovány zdravotní důsledky tak dlouhých letů a pobytů na jiných tělesech. Jiný stupeň magnetismu, vliv záření, jakému je vystaven povrch cizí planety a další vlivy. Vyslat člověka k delšímu pobytu na Marsu, na jehož povrchu je „v létě“ a v poledne asi dvě hodiny 20 stupňů, a pak teploty klesají až někam na minus 140 stupňů, by se za současného stavu techniky, technologií a vůbec možností patrně rovnalo rozsudku smrti. Představa, že po miliardy let ozařovaná, patrně radioaktivní půda Marsu by pouhým zavlažováním a hnojením mohla nést poživatelné plody, je hodně idealizovaná. Nejspíš by jeden oběd složený z takto vypěstovaných plodů zahubil celou stolující společnost.

I maličká lidská kolonie na této planetě by si musela postavit malou jadernou elektrárnu, aby si opatřila dostatek energie k výrobě kyslíku, vody (třeba i ze zdrojů planety), k zajištění tepla a podobně. Takže usídlení člověka na Marsu (v podobě nepatrné základny) je hudbou patrně hodně daleké budoucnosti. Nejméně třiceti, spíše padesáti a více let. Nic ale nenasvědčuje tomu, že by tato doba vůdčím strukturám lidstva stačila ke zmoudření, tedy k dobrovolnému zřeknutí se chamtivosti a agresivity.

Vesmír se brání ovládnutí primitivními civilizacemi s rozvinutou technologií

Vesmír se tímto způsobem patrně brání svému zneužití civilizací, která sice technologicky dokáže postupovat velice rychle, ale myšlením zůstává ve středověku. Svým způsobem ale chrání především samotné lidstvo na Zemi, neboť pokud vlády velmocí chtějí Měsíce či Marsu využít pouze či především k útoku na své pozemské konkurenty, pak je dobře, že v ubohoučkém stavu civilizačního rozvoje, ve kterém se nacházejí, je jim kolonizace i sousedních vesmírných těles odepřena.

Člověk by měl nejprve zmoudřet doma na Zemi, než se vypraví osídlovat cizí světy. Měl by přijmout, že na nich může sice do půdy zapíchnout své vlajky (nejlépe ale nějakou společnou a neutrální vlajku Země), ale měl by se vzdát myšlenky na to, aby do Vesmíru začal šířit své nebezpečné civilizační a právní omyly. Je dost možné, že se Vesmír nehemží výpravami z jiných světů právě proto, že doposud žádná civilizace podobná člověku nedokázala dospět do stavu, ve kterém by se civilizační a kulturní úroveň oněch bytostí srovnala s jejich technologickou vyspělostí. A tak dost možná zanikne každá dříve, než dospěje do stavu, kdy ji Vesmír uzná za oprávněnou, aby rozšířila své pole působnosti i jinam než doma. Vesmír patrně „uvažuje“ takto: „Když si nevážíte své vlastní planety, tak si ji pro mě za mě zničte. Ale buďte tak laskaví a netahejte mi svoji blbost jinam!“

A vzhledem k tomu, že vůdčí a rozhodující síly lidstva nejeví doposud ani ten nejmenší náznak ochoty změnit své chamtivé, sebestředné a agresívní chování, je dobře, že plány na vybudování základen a těžebních rafinérií, případně vojenských objektů na Měsíci i na Marsu zůstávají ještě na papíře a že se vůči člověku nehostinný Vesmír brání lidské posedlosti po kolonizování a zneužití. Na Venuši je v atmosféře kyselina sírová a na povrchu hotové Dantovo Peklo a Mars, kdysi příznivý životu, je zase hezky mrazivý, a tak bude dobře, když člověk zůstane prozatím doma a začne konečně přemýšlet o tom, zda by nakonec nebylo lépe, kdyby začal více rozvíjet duchovní rozměr své existence, než se jen štval za materiálním ziskem.

Frommovo dilema zda „být či mít“ je stále aktuální a stejně tak pořád opomíjené v otázce bytí, zato hypertrofované v horečném hromadění bohatství docela malou částí lidstva, která je z ryze psychiatrického hlediska stoprocentně vážně nemocná, a takto krajně nebezpečná celému svému okolí. Tak jako nemocný stižený souchotinami kašle krev, právě tak lidé posedlí chorobným soustředěním moci a hromaděním majetku vykašlávají do světa nenávist, konflikty, války, sankce a lži. A tohle nemá ve Vesmíru co pohledávat.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.