Proč se Kim skutečně sešel s Putinem

Bertil Lintner a Chiang Mai píší pro Asia Times o tom, že summit mezi Putinem a Kimem posunul Rusko do středu jednání o jaderném odzbrojení.

Kim mohl ve Vladivostoku očekávat příjemnější přijetí, než jakého by se mu dostalo u Donalda Trumpa. Vztahy Severní Koreje a Ruska jsou staré jako severokorejský režim sám. Trump v Hanoji požadoval celkové jaderné odzbrojení a pak teprve uvolnění nějakých sankcí. Zatímco Kim chtěl ukončení všech sankčních opatření předtím, než země začne ničit své zbraně hromadného ničení.

Rusko si také přeje Korejský poloostrov bez jaderných zbraní. A Rusko se skutečně může obávat testů balistických střel. Stačí vzpomenout rok 2006, kdy dvě střely středního doletu změnily kurz a dostaly se do ruských teritoriálních vod nedaleko Vladivostoku. Z ruského ministerstva zaznělo, že se jedná „o provokaci“ a místní Rusové zuřili.

I tak ale platí, že Rusko nevnímá severokorejské zbrojní programy s takovým strachem jako USA. Pro USA je to hrozba regionální bezpečnosti a stability.

Rusko se domnívá, že Kim Čong-un se poučil z osudu Iráku za Saddáma Hussajna, či Libye za Muamara Kaddáfího, že autoritářský režim může přežít proti USA jedině tehdy, když má jaderné zbraně. Proto také jsou tyto zbraně, tvrdí Gabuev z Carnegie Moskevského centra, to poslední, čeho se chce Severní Korea vzdát, protože to je jediná garance Kimova režimu.

Putin prohlásil, že Severní Korea potřebuje mezinárodně uznané bezpečnostní garance před tím, než se může odehrát proces jaderného odzbrojení. Takový rámec nemůže počítat jen s USA. Severní Korea dobře vidí, jak se Trumpova administrativa jednostranně stáhla z íránské jaderné dohody. Tím Severní Korea dostala další příklad toho, jak USA rády přeruší i dohodnutá uspořádání.

Rusko následně svůj přístup změkčilo, což zase vedlo USA k tomu, že považují Rusko za škůdce, který brání vykonat na Pchjongjang maximální tlak tak, aby mu nezbylo nic jiného než akceptovat USA dané podmínky. Ruské firmy jsou také obviňovány z toho, že obcházejí sankce OSN, protože dováží uhlí ze Severní Koreje a pak ho reexportují, přičemž ovšem uhlí nese ruskou značku.

Ruské firmy mají také zájem o projekty v Severní Koreji. Klíčová je stavba plynovodu, která by prospěla i Jižní Koreji, o železnici nemluvě.

Je tu ovšem háček. Aby projekty měly šanci, musejí být uvolněny sankce, čímž by Severní Korea dostala impuls změnit své chování. Ale protože tu není žádný okamžitý impuls, aby Severní Korea změnila své chování, pak sankce mohou zůstat platné natrvalo.

Putin zřejmě chtěl ukázat Kimovi, že Rusko je upřímný zprostředkovatel, který se snaží najít řešení korejské krize. A to realističtěji, než tvrdý přístup USA. Ten těžko uspěje, myslí si autoři, i když Kim navrhoval třetí summit.

Rusko sdílí názory s Čínou, ale zároveň ví, že tak silný vliv jako Čína na Severní Koreu nemá. Čína je hlavní obchodní partner. Koneckonců první schůzka Kima a Trumpa v Singapuru se odehrála poté, co Kim důkladně vše konzultoval s Čínou.

Je tedy možné, že Rusko bude mít roli „druhých houslí“ vedle Číny. Ale ani tak nelze Rusko podceňovat. Dějiny obou zemí jsou propojené, popisují autoři, i obávaná severokorejská tajná služba má svůj vzor ze Sovětského svazu. Jenže Severní Korea se pak vydala jinou cestou, spíš dynastickou, která se podobá klanově orientované konfuciánské autokracii, ale těžko má něco společného se socialismem. Proto ovšem možná tento režim také nezkolaboval.

Jsou tu i další zájmy, kromě společné historie mezi Ruskem a Severní Koreou. Obchod mezi Ruskem a Severní Koreou je celkově malý, ale pro region Dálného východu zajímavý. Na 8000 severokorejských pracovníků pracuje v Rusku. Pro řadu ruských firem je levná pracovní síla důležitá.

Je patrné, uzavírají autoři, že Rusko by rádo našlo cestu, jak zmírnit sankce OSN, ale to od summitu nešlo očekávat. Trump slíbil, že zmírní napětí, ale zatím byl výsledek opačný, domnívají se autoři. Jsou tu i jiní aktéři než USA, je tu Čína a Rusko.

Je možné, že v této velké strategické hře bude Putin hrát druhé housle, ale jistě posílil Kimovo odhodlání vydržet tlak – tedy to, co bylo Putinem označeno za „nerozumné americké požadavky“.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Ilustrační foto: Autor – Kremlin.ru

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.