Robert Reich: Americká ekonomika je neudržitelná

Garantovaný základní příjem, progresivní daň z bohatství, garantované pracovní místo, silnější odbory, posílení hlasu zaměstnanců a podobně – to jsou protiváhy současné americké ekonomice.

Robert Reich začíná svůj článek pro Truthdig takto: největším ekonomickým příběhem dneška není něco o poptávce a nabídce. Jde o instituce a politiku. Jde o moc.

Americký ekonom začíná srovnáním. V dnešních cenách plat roku 1979 (plný úvazek) je 43 680 dolarů. V roce 2018 byl mediánový plat 45 708 dolarů. Americká ekonomika se ovšem od roku 1979 trojnásobně zvětšila. Kam tedy šlo toto zvětšení ekonomiky? Těm nahoře, odpovídá si Reich.

To se ví, píše Reich. Ale není moc jasné, proč.

Obecně se tvrdí, že za ekonomické rozdíly může globalizace a technologická změna, tedy ona neviditelná ruka trhu. Americká ekonomika se včlenila do zbytku světa, američtí pracovníci pocítili konkurenci zahraničních pracovníků. A kromě toho: američtí pracovníci museli začít konkurovat i robotům.

Konvenčně se tedy tvrdí, že nejlepší možnost, jak dopřát Američanům lepší mzdy, je lepší vzdělání tak, aby byli více konkurenceschopní.

Není to tak úplně nepravda, vzdělávání je důležité, tvrdí Reich. Ale toto pojetí vynechává hodně důležitých změn, čímž přehlíží i řešení. První je pochopit, že nic jako „volný trh“ neexistuje. On totiž ten pojem naznačuje, že pak jsou výsledky prostě spravedlivé a jakýkoliv zásah je „nepřirozený“. Ale ve skutečnosti nemohou být trhy bez lidí, kteří je tvoří. Trhy záleží na pravidlech a ta zase vyplývají z legislativy, tedy od lidí, kteří ji tvoří. Největší politickou změnou je dominance velkých peněz v politice – a tyto peníze ovlivňují to, jak ta pravidla mají vypadat.

Po 2. světové válce to bylo jinak. Byla vytvořena největší střední třída všech dob spolu s největší ekonomickou expanzí všech dob, tvrdí Reich. Galbraith se tehdy ptal: jak je možné, že kapitalismus funguje tak dobře pro tolik lidí.

Jeho odpověď byla jasná: byla tu protisíla, něco k vyvážení moci korporací, Wall Street a bohatých celkově. To byly odbory, státní a místní banky, zemědělská družstva a malé řetězce. Ty balancovaly americký ekonomický systém.

Jenže od 70. let byly tyto zdroje protiváhy decimovány, takže systém se vychýlil a začal vytvářet nerovnost a stagnující mzdy. Pak se objevilo to zhoubné kolečko: velké peníze od velkých korporací, Wall Street a bohatých určují pravidla hry a tato pravidla vytvářejí více peněz pro ty nahoře.

Jako příklad uvádí Reich neustálé snižování daní pro firmy, ale navyšující se daně pro běžné pracovníky. Nebo třeba rostoucí bariéry pro odborovou angažovanost, ale zároveň erozi antitrustových zákonů tak, že došlo k obrovské koncentraci moci korporací.

Veřejnost ví, že se nehraje spravedlivě. Proto šla politická energie proti establishmentu, proto Trump vyhrál. Není to nic nového, autoritářští populisté vždy využili vzteku a namířili ho proti menšinám a cizincům.

A to je také důvod, pokračuje drtivě Reich, proč jedinou alternativou autoritářského populismu je progresivní populismus. Jak to udělat?

Výběr není mezi volným trhem a vládou. Otázka je, kdo má moc organizovat trh a pro koho.

Stagnující mzdy, nejistota práce, rozšiřující se nerovnost a obří bohatství těch nahoře je výsledek politického výběru. Systém je zkorumpován.

Takže opravdu si s lepším vzděláváním nevystačíme. Problém je trh, který je organizován tak, že bohatství tlačí těm nahoru, nerozšiřuje je mezi vrstvami. Dále Reich radí, nejde o to „redistribuovat“ od bohatších k chudším poté (!) co trh rozdělil příjem. Je potřeba změnit organizaci trhu tak, aby byla spravedlivá před-distribuce.

Nejde o to vytvářet pracovní místa. Skutečný problém USA je nedostatek kvalitních pracovních míst.

USA nemohou vytvářet prosperitu, dokud tu nebude velká a rostoucí střední třída.

Peněžní zájmy by neměly rozdělovat lidi podle rasy či genderu. Obojí je v ekonomickém systému důležité a často se to využívá – aby lidé neviděli tu sílu, kterou mají, když se spojí. Peněžní zájmy provozují „rozděl a panuj“.

Reich dále uvádí několik nápadů, jak vytvořit „protiváhu“. Patří mezi ně garantovaný základní příjem, progresivní daň z bohatství, garantované pracovní místo, silnější odbory, posílení hlasu zaměstnanců, Nový zelený úděl, antitrustové zákony, volební reforma, která vyžene velké peníze z politiky.

Reich už dále přímo nabádá jak na to. Jak se stát lídrem takového hnutí, ve svém městě, škole. Je nutná organizace a mobilizace, vytvořit odbory, zapojit svou církev. Tímhle způsobem jsme získali občanská a volební práva, připomíná Reich.

Je potřeba mít investigativní novináře, mít whistleblowery, vědce.

Za tyto cíle stojí za to žít.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.