Kam se poděl státnický majestát? Válka slov v dnešní Americe

Před několika dny americký president poznovu obohatil svou sbírku přezdívek, kterými už po několik let téměř denně častuje své oponenty. Co o tom soudí historik a náš severoamerický spolupracovník Stanislav Perkner, který podrobně sleduje americkou politickou scénu už více než 25 let?

“My už nejsme lidi, my jsme jenom partaje, žádnej z nás nevidí v čem ta chyba je” (Jan Werich, Civilizace)

Tentokrát došlo na 76letého Joe Bidena, zatím bezpečně nejpopulárnějšího z dvacítky prezidentských kandidátů za Demokratickou stranu, a na 37letého Pete Buttigiega, nejmladšího z nich, který se překvapivě drží mezi prvními pěti.

Krátce po nedávném Bidenově vstupu do předvolební arény vyjádřil president pochyby o jeho mentální připravenosti: „Vítej do soutěže, Ohnípaný Joe. Doufám, že tvoje inteligence, o níž mnozí už dlouho pochybují, ti v kampani před primárkami poslouží. Bude to ostré. Budeš zápolit s lidmi, kteří přicházejí s velmi nesmyslnými a dementními názory“ (tweet z 25. 4, odeslaný v půl šesté ráno). Od konce minulého týdne už není bývalý Obamův viceprezident pouze Ohnípaný Joe (sleepy); minulý pátek přihodil jeho potenciální soupeř za republikány k Bidenovu příjmení nálepku Poťouchlíka (creep).

„Demokratické pole je jeden velký socialistický organismus s dvaceti hlavami“

Biden,o kterém je po léta známo, že se ve svých projevech snadno a rychle uřekne, se drží zpátky. Zatím jen jednou oplatil prezidentovi stejnou mincí. Minulou sobotu se na dotaz z publika vyjádřil, že ho napadá mnoho přezdívek: „Pro začátek bych se omezil na Klauna“.

Podle středečních zpráv se Trumpovi poradci pokoušejí odrazovat prezidenta od přímých slovních útoků na Bidena, který zatím bezkonkurenčně vede mezi demokratickými kandidáty, a představuje tak vážnou hrozbu Trumpovu znovuzvolení. Prezident by se měl údajně zaměřovat především na kritiku demokratického socialisty Sanderse. Trumpův mluvčí však prohlašuje, že nálepka „socialisty“ přísluší nejen Bidenovi: „Demokratické pole je jeden velký socialistický organismus s dvaceti hlavami – a Joe Biden je jedna z nich“.

Připomeňme, že méně přímočarou, a o něco duchaplnější, alternativou bylo v roce Trumpova vítězství Bidenova nálepka Jednoprocentní Joe – odkaz na Bidenův neúspěšný pokus o prezidentskou kandidaturu před jedenácti lety.

Čínským příslovím proti karikatuře z padesátých let

Pokud jde o mladistvého Pete Buttigiega, starosty nevelkého města South Bend v Indianě, dostalo se mu zatím jen jedné, a navíc málo srozumitelné přezdívky “Alfred E. Neuman”. V nedávném rozhovoru s redakcí webového deníku Politico Trump prohlásil, že „Alfred E. Neuman se nikdy nemůže stát prezidentem“. Sám Buttigieg – absolvent Harvardu a Oxfordské univerzity – si musel „Neumana najít na Googlu. „Jde tu nejspíš o generační předěl,“ usoudil Buttigieg. Přezdívka se ve skutečnosti týká fiktivní karikatury a dlouholetého maskota humoristického časopisu MAD, zobrazující pihovatého a ušatého klučinu s vyraženým předním zubem – typického uličníka z padesátých let minulého století. Buttigieg na Trumpův výrok, který měl snad poukázat na jeho mládí, reagoval intelektuálsky. „Nepřikládal bych těmto slovním hrátkám velkou váhu. Chtěl bych jen připomenout prastaré čínské přísloví: Když to začne foukat z opačné strany, nebuduj zeď, ale postav větrný mlýn“.

Došlo i na indiánskou princeznu

Senátora a demokratického socialistu Bernieho Sanderse Trump překřtil už v průběhu minulé prezidentské kampaně na jednoznačně srozumitelného Cvoka nebo Pošuka (Crazy Bernie).

Sanders, narozený v roce 1941, jako potomek židovských přistěhovalců z Polska, se odvolává na tragické zkušenosti své rodiny: „Poučilo mě to, že německé volby v roce 1932, které vynesly k moci hitlerismus, vedly k usmrcení 50 milionů lidí po celém světě“. Odtud pochází jeho nezastíraný odpor k diktaturám všeho druhu, včetně těch současných, a celoživotní úsilí o nápravu sociálních poměrů.

Od sociálně darwinistické ideologie trumpismu odděluje Sanderse také jeho životní filozofie: „Žijeme v zemi a ve světě, který uctívá nikoli bratrskou lásku, nikoli lásku k nemajetným a churavým, jak by to žádala bible; namísto toho se klaníme hromadění peněz a nebetyčného bohatství…Ať se valí právo jako vody, spravedlnost jak proudící potok,“ uvedl Sanders v proslovu ke studentům Liberty University, konzervativní evangelické školy ve Virginii.

V pátek 10. května komentoval president momentální rozvržení sil v demokratickém táboře jeho vyzývatelů: „Vyhlíží to tak, že [demokratické primárky] budou výsledkem souboje mezi Ohnípaným poťouchlíkem Joem a Pošukem Berniem,“ tweetoval Trump.

Senátorku Elizabeth Warrenovou překřtil Trump na Pocahontas už ve volebním roce 2016. Inspirovalo ho jméno legendární indiánské princezny, která se provdala za Johna Rolfa, jednoho z prvních anglických osadníků viržinské kolonie na začátku 17. století. Trump poukazoval na prokázaný fakt, že Warrenová zamlada prohlašovala, že pochází z indiánského rodu, což se nikdy nepotvrdilo. Mělo jí to napomoci k přijetí na prestižní vysokou školu.

Trump se zacílil na cejchování politických nepřátel zejména v průběhu své vítězné prezidentské kampaně. Jeb Bush se stal Líným Jebem (Low Energy). Marco Rubio je pomenší postavy, a proto se mu dostalo přízvisko Prcka (Little Marco). Další senátor – Ted Cruz – se stal Prolhaným Tedem (Lyin’ Ted). Jako ze všech nejhorší se ovšem jevila Trumpovi a jeho příznivcům Hillary „Podfukářka“ Clintonová (Crooked Hillary); Trump ji předtím nepříliš trefně označoval za „nekompetentní“, ale postupně dal přednost kratšímu a údernějšímu přídavnému jménu „crooked“.  Seznam těchto a podobných přezdívek se rozrůstá natolik, že Wikipedie mu teď věnuje samostatné heslo; obsahuje jména amerických i zahraničních osobností a organizací, především novinářských.

Současný populismus pohledem historie a politické teorie

Nad příčinami a důsledky tohoto infantilního jevu s potenciálně dalekosáhlými celospolečenskými – a možná i globálními – důsledky se začínají zamýšlet politologové, historikové, a také jazykovědci.

Vzájemné osobní osočování (ad hominem) je dobře známou součástí americké politické kultury.  Svoboda projevu zakotvená v prvním dodatku k federální ústavě takové útoky až na výjimky usnadňuje. Také Nejvyšší soud se až dosud v těchto případech vyjadřuje liberálně nebo alespoň shovívavě. Už na konci 18 století prohlašoval druhý prezident USA John Adams, že Alexander Hamilton je „nemanželským spratkem skotského podomního obchodníka“. Matku prezidenta Andrew Jacksona vláčeli jeho početní odpůrci tiskem jako „poběhlici“. Abraham Lincoln byl pro jedny Čestný abbé a pro druhé „míšenec“, Franklina D. Roosevelta označoval tisk za „komunistu“, Richarda Nixona za Lstivého (tricky) Dicka, Clintona za Slizkého (slick) Willieho a Baracka Obamu za muslima narozeného v Africe.

Politologický pohled na současné známkování politických oponentů dětinskými přízvisky se vrací do dějin amerického populismu jako „rétoriky, jež se zastává prostých lidí ohrožovaných údajnými elitami nebo vládnoucí politickou garniturou – establishmentem“. Negativní předvolební propaganda je buď opodstatněnou kritikou protivníkových názorů anebo kritikou, jež se ne vždy zakládá na ověřitelných faktech a racionálních argumentech, jak to vidíme v souvislosti s Trumpovou kampaní před prezidentskými volbami z roku 2016 a v jejím okamžitém pokračování před rokem 2020.

Tento rozdíl signalizuje i rozhraní mezi liberální a neliberální demokracií směšující prvky demokracie a autoritářství. Historické pohledy na tento neblahý jev např. např. Fareed Zacharia (The Future of Freedom), Emmett H. Buell Jr. a Lee Sigelman (Attack Politics) Kathleen Hall Jamiesonová (Dirty Politics) a Richard R. Lau s Geraldem M. Pomperem (Negative Campaigning).

Od newyorských tabloidů po generátor urážek

Jazykovědci pokazují na spojitost osobně cíleného známkování s folklorními tradicemi, včetně  starověkých bájí (Rychlonohý Achilles nebo Osvícený Gautama – Buddha) a pohádek (Chytrá horákyně nebo Hloupý Honza). Prohlásit, že „Ted je lhář“ volá po důkazu, zatímco obrat „Prolhaný Ted“ vyznívá mnoha neinformovaným duším jako hotová věc – apeluje spíš na jejich emoce než kritickou soudnost. Svět se jim pak jeví méně složitý a snadněji pochopitelný. Vše se zjednoduší v souboj Dobra se Zlem: Kdo nejde s námi, jde proti nám… Opakování stereotypních nálepek v médiích, včetně těch sociálních, dokáže převrátit takové zjednodušené tvrzení – karikaturu – v „realitu“, v dogma, o němž není třeba pochybovat.

Odborníci se dohadují, do jaké míry rodilého Newyorčana Trumpa v jeho dnešní zálibě po zjednodušeném cejchování protivníků ovlivnila jeho celoživotní četba tabloidů The New York Post (od roku 1976 ve vlastnictví Ruperta Murdocha) a The New York Daily News.  Od prvních hodin Trumpovy prezidentské kampaně si ovšem média v jeho útočných výrocích libovala; obraty typu Lyin’ Ted nebo Crooked Hillary byly jak stvořené pro prvostránkové titulky. Dokonce i seriózní týdeník Time podnes nabízí na svých webových stránkách „Generátor Trumpových urážek“.

* * *

Trumpova rétorika využívá faktu, že americká společnost je nebývale ideologicky rozpolcená. Trump získal většinu hlasů v elektorském kolegiu. Nahromadil však nižší procento hlasů než kterýkoli kandidát – vítěz nebo poražený – za uplynulých 20 let, s výjimkami Johna McCaina v souboji s Obamou (2008) a Bobem Dolem, kterého porazil Bill Clintonem (1996). Také Trumpova popularita, měřená sociologickými průzkumy, byla po příchodu do Bílého domu nejnižší mezi novodobými prezidenty.

Přesto se však do Bílého domu nastěhoval Velký Donald (The Donald) s Melanií, přezdívanou Slovinská sfinga.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.