Císař je nahý

Veronika Sušová-Salminen ve své glose píše o tom, o čem svědčí Trumpova milost pro vojáka odsouzeného za válečné zločiny v Iráku.

Trumpova politika je dnes terčem kritiky nejen z čistě liberálních či demokratických řad. Americký prezident se ukazuje jako destruktivní síla, jako politik, který se necítí být omezen nějakými dohodami, územ, pravidly či zvyklostmi, které zaručovaly jakousi stabilitu v anarchickém prostředí mezinárodních vztahů. Liberální představy o univerzálních lidských právech a jejich obraně jsou Trumpovi rovněž značně cizí a svojí politickou praxí dokazuje, že jejich univerzalita byla v lepším případě nerealizovaným snem, v horším případě jen zástěrkou velmocenské politiky.

Potvrzuje to pravděpodobnost dalšího udělení prezidentských milostí americkým vojákům odsouzeným nebo souzeným za válečné zločiny v Iráku a Afghánistánu, ve dvou neúspěšných válkách Spojených států vedených v posledních skoro dvou desetiletích. Trump sice tyto intervence kritizoval, nicméně z jiných pozic, než si mnozí přáli. 7. května Trump udělil milost Michaelovi Behennovi, který byl odsouzen za zastřelení podezřelého z terorismu ve válečné zóně v Iráku. Případ byl vnímán kontroverzně, Behenna tvrdil, že podezřelého zastřelil v sebeobraně. Při procesu Behenna přiznal, že muže oproti rozkazům odvedl na železnici, svlékl ho a snažil se ho vyslýchat ohledně zabití dvou členů Behennovy jednotky. Soud původně Behennu odsoudil k 25 letům odnětí svobody, ale později trest zmírnil na podmínku. Behennovi obhájci tvrdili, že soud nezval v potaz právě otázku sebeobrany.

Po tomto kroku jsou zde už nové zprávy o tom, že Trump se chystá udělit milost dalším vojákům, kteří byli odsouzeni nebo jsou souzeni za válečné zločiny v Iráku. Milosti prý mají být udělovány ve zrychleném režimu k 27. květnu, Dni paměti. Podle informací New York Times se prezidentské milosti mají týkat případů vraždy, pokusu o vraždu a případu znesvěcení mrtvého těla.

Konkrétně se hovoří o případu Edwarda Gallanghera, který by měl stanout před soudem za zastřelení neozbrojených civilistů a za zabití zajatého nepřítele nožem v Iráku. Patří sem i dva případy zastřelení desítek neozbrojených iráckých civilistů v roce 2007 a 2010 či pomočení mrtvých těl americkými odstřelovači, tentokrát v Afghánistánu.

Američtí právní experti vyslovili obavy, že v americké historii bezprecedentní milosti podkopou celý systém válečného práva. Zdůrazňují přitom, že případy jsou komplikované a prošly celým systémem velmi detailního posuzování, čímž nepřímo naznačují i složitost dosažení (vůbec nějaké) spravedlnosti ve válečných podmínkách. Dodejme, že fakt, že se některé z těchto případů vůbec vyšetřovaly a že padly rozsudky, jsou plusem, kterým se USA přihlásily ke své lepší stránce – a to i navzdory tomu, že se dá spekulovat, zda a v jaké míře se jednalo jen o špičku ledovce (či optimisticky jen o výjimky). Právě tyto kroky dovolovaly vidět Spojené státy jako sice ambivalentní, ale přesto „liberální“ velmoc, která, když na to (občas) přijde, netoleruje válečné zločiny a porušování lidských práv a jedná dle pravidla padni komu padni.

Tuto lepší stránku Spojených států se Trump zřejmě rozhodl (už zase) hodit do koše jako něco nadbytečného, zatěžujícího. Pokračuje v už roky trvajícím trendu posilování exekutivy a narušování vnitřních brzd a rovnováh americké demokracie: prezidentské milosti totiž Trump uděluje podle vlastního úsudku a bez účasti ministerstva spravedlnosti jako tomu bylo doposud. Vzkaz, který poslal světu už v případě omilostnění Behenny, je dost jasný. Jednak zpochybňuje právní proces, jednak vzkazuje, že američtí vojáci v (mezinárodní právo porušujících) zahraničních misích, které mají napadeným zemím přinést americkou demokracii a svobodu, jsou vlastně nedotknutelní. Principy, které mají ztělesňovat a do těchto zemí přinášet pro ně neplatí. A mezinárodní válečné právo, které tradičně chrání civilisty a stanovuje rovněž způsoby zacházení s válečnými zajatci a nepřítelem, je jen cár papíru. Ten, stejně jako mezinárodní právo, bledne oproti velikosti Ameriky a její armády. Americký císař je už zcela nahý. Maska spadla a pohled do tváře pod ní se zas tak moc neliší od obyčejného sobectví a sebestřednosti jiných velmocí…

Ilustrační foto: Autor – Ivo Kruusamägi, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=48127118

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.