Zděděný rasismus v základech Trumpovy amnestie

Ivo Šebestík píše o tom, že Trumpovy (plánované) milosti pro americké vojáky jsou jen dalším projevem americké arogance vůči celému světu.

Úmysl amerického prezidenta Donalda Trumpa omilostnit americké vojáky souzené a odsouzené pro páchání válečných zločinů na územích, která americká armáda v nedávné minulosti obsadila, pohoršuje každého člověka, který ještě stále vnímá svět jako místo, ve kterém by se mělo prosazovat právo a spravedlnost a ve kterém by lidskému jednání měla dominovat humanita.

Jenomže toto vysoce civilizované měřítko není možno vztáhnout na Spojené státy, a už vůbec ne na jejich chování ve světě, zejména v zemích obývaných jiným etnikem. Do politického „myšlení“ Spojených států, zejména lidí, kteří zemi vládnou, se nesmazatelným způsobem vryla psychologie z časů dobývání divokého Západu. Během tohoto procesu nebylo zabití domorodce, indiána, považováno za zločin. Odměny na hlavu, vypisované šerify takřka bez ustání, směřovaly k potrestání banditů, desperátů a lupičů, jejichž činy poškozovaly bílé osadníky, města, banky. Za dopadení bělochů, kteří vyvraždili indiánskou vesnici, se odměny nevypisovaly. A pokud, pak čest budiž vzácným výjimkám, jež učinili lidé, kteří se takto statečně postavili obvyklé praxi.

Budoucí Američané si vzali cizí zemi násilím a nebyli za to nikdy nikým potrestáni. Díky tomu jim tento způsob jednání s cizí rasou připadal úplně normální. Těch několik humanistů, kteří proti tomu protestovali, tvořilo nepatrnou menšinu. Rasistický fundament amerického myšlení, hojně podporovaný otroctvím v jižních státech Unie, se projevil o sto let později způsobem, pro který nemůže být vysvětlení, a už vůbec ne omluvy, a sice při použití dvou atomových bomb svržených na města obývaná opět lidmi odlišné rasy, než je rasa těch Američanů, kteří Spojené státy ovládají penězi a sítěmi vlivných vztahů.

Další dějství amerického rasismu se odehrálo o dvě desetiletí později ve Vietnamu, kde Spojené státy užily proti „domorodcům“ označovaným za „žluťásky“ a jejich zemi chemické otravné látky. Ostatní svět byl sice zděšen, ale ponechal Spojeným státům takřka úplně volnou ruku. Takže není vůbec divu, že Bílý dům, Pentagon a CIA nerespektují v celém širém světě NIC a NIKOHO. Rozumí pouze síle, takže jedinými dvěma zeměmi, které mohou se Spojenými státy „hovořit“, jsou v hospodářské rovině Čína a ve vojenské oblasti Rusko. Na ostatní státy planety, včetně spojenců, vazalů ba dokonce i nevšedně angažovaných a po zemi se plazících lokajů (máme jich i u nás doma hojně), hledí USA svrchu. USA si počínají jako pohádkový drak, který se snesl na jedno pohádkové království, planetu Zemi, aby v něm postupně posvačil všechny jinochy a panny, princeznu pak návdavkem.

(„Hovořit“ se Spojenými státy, to je ovšem proces připomínající partii karet u stolu, na kterém vedle balíčku ohmataných karet leží před každým z hráčů odjištěná pistole. Přičemž střelba začíná ve chvíli, kdy Američan začne prohrávat sedlo, laso i koně. Tolik jen na okraj…)

Když po skončení iráckého tažení hleděl civilizovaný svět s hrůzou na počínání amerických a britských vojáků ve věznicích rozesetých po světě i těch nacházejících se přímo v Iráku, zrodila se lichá naděje, že pachatelé takového odporného chování budou příkladně potrestáni. Alespoň proto, aby nedali svým chováním příklad ostatním, tedy těm, které k účasti na amerických „misích zlé vůle“ přilákaly nejenom peníze, ale i vidina beztrestného násilí na bezmocných lidech.  Ponižující zacházení s válečnými zajatci a s civilisty velice posílilo protizápadní nenávist islámských radikálů a nesporně přispělo svým dílem k následným vraždám naprosto nevinných evropských civilistů. Nevinní lidé takto platili a stále platí za rasistickou aroganci rádoby vítězů iráckého a afghánského tažení, jež obě skončila fiaskem.

A přestože souvislost mezi islámským terorismem a americkou arogancí je naprosto evidentní, a to i přestože si Spojené státy islámské teroristy vychovaly, stojí stále ještě spousta Evropanů na straně Spojených států v jejich celoplanetárním destruktivním chování. Neuvěřitelné, leč reálné!

A tak je Trumpův úmysl odpustit válečným zločincům jejich viny spáchané na jiných rasách, než je rasa dolarových miliardářů v USA, vlastně dalším z vrcholů arogance vůči celému světu a vůči humanitě, která stále ještě zůstává vlastní civilizovaným lidem odmítajícím jakoukoliv zvůli, ať se jí dopouští ten či onen. Bohužel, administrativa Spojených států (lid v americké peněžní „demokracii“ o ničem podstatném nerozhoduje) má stále příliš volné ruce k tomu, aby se civilizovaným lidem po celém světě vysmívala. Donald Trump vlastně dělá jen to, co mu bázlivý, ziskuchtivý nebo dezorientovaný či zkorumpovaný svět dovoluje. Dovolil by si mnohem méně, kdyby už konečně došla světu jeho svatá trpělivost a začal se americké arogantní a široce destruktivní diktatuře účinně a koordinovaně bránit.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.