Kdo po Putinovi? Putin!

Výzkum veřejného mínění ukazuje, že Rusové mají problém roku 2024 vyřešený – předpokládají dva scénáře.

O tom, jak Rusové vnímají problém Putinova nástupce po roce 2024 napsal pro RBK známý ruský sociolog Děnis Volkov. Obecně platí, že Rusové o politické budoucnosti příliš nepřemýšlejí a mnozí mají problém se orientovat v politickém kalendáři – například určit, kdy končí období Vladimira Putina a budou nové prezidentské volby. Neznamená to ale, že by tato otázka nebudila žádný zájem. Ostatně vývoj v sousedních zemích vede k tomu, že se i Rusové chtíc nechtíc srovnávají se sousedy. V tomto ohledu neušla pozornosti demise kazašského prezidenta nebo změna moci na Ukrajině.

V této souvislosti Levada Centrum (v ruském kontextu i v zahraničí navzdory všemu považované za relevantní zdroj dat – pozn. red.) provedlo výzkum v rámci „focus“ skupin, které diskutovaly dva možné scénáře pro rok 2024. Prvním scénářem bylo pokračování Vladimira Putina na postu a druhým pak, že odejde a určí si nástupce.

První scénář, který naznačuje, že Putin zůstane, má dost zastánců mezi sympatizanty prezidenta i mezi jeho kritiky. Podle sympatizantů prezident Putin nedokončil svoji práci, je pln sil a nikam neodchází. Kromě toho tu není žádná „charismatická osobnost“, která by ho nahradila. Kritici zase vidí důvody, proč Putin zůstane, v jeho lásce k moci a v závislosti na okolí, pro které je prezident komfortní figurou. Putin neodejde, protože se bude jako každý politik držet až do poslední chvíle.

Volkov konstatuje: ani podporovatelé Putina, ani jeho kritici z různých příčin nevěří v prezidentův odchod z postu. To také znamená, že „jelcinskou“ variantu odchodu zvažuje jen málo z nich.

Zdá se také, že v rámci focus-skupin zdaleka ne všichni z dotázaných mají ponětí o nějakých ústavních překážkách pro další kandidaturu. Další Putinova kandidatura je prostě vnímána jako něco samozřejmého.

Mezi respondenty, kteří připouštějí odchod, se objevují následující důvody: prvním je špatné zdraví a druhým prezidentovy vážné chyby v sociální politice.

Ovšem v případě odchodu z Kremlu se přepokládá kazašský scénář – prezident odejde a vybere si nástupce, čímž si zachová vliv. Ukrajinský scénář považuje za reálný jen málokdo. Podle většinového názoru v Rusku není možné, aby vyhrál opoziční kandidát. V Rusku by k takové „ukrajinské“ variantě došlo jenom tehdy, pokud by nastala nějaká sociální katastrofa.

Výzkum tedy ukazuje, že mezi Putinovými sympatizanty i kritiky panuje shoda v tom, že druhý scénář bude znamenat, že nový nástupce „bude vybrán“ a rozhodnutí o nástupci padne mimo volební místnosti. Sympatizanti takový postup podporují, protože mají důvěru v Putinův úsudek, předpokládají, že výběr bude znamenat stabilitu, že „nebude hůř“ – v podstatě tato argumentace kopíruje důvody vedoucí ke zvolení Dmitrije Medveděva v roce 2008.

Putinovi kritici k tomu mají ovšem poněkud jiný postoj: míní, že se bude zase rozhodovat bez nich, neboť demokratická změna moci je možná jenom v civilizovaných zemích, kam Rusko ještě nedorostlo. Obě části focus-skupiny se ale shodují, že zvolením následníka se nic nezmění.

Podle výzkumu se lidé nejspíše domnívají, že by nástupcem mohl opět být Dmitrij Medveděv. Jako důvod vidí jednak to, že už prezidentem byl a že má Putinovu důvěru, jednak fakt, že jako premiér má největší šance.

K dalším kandidátům lidé řadí ministra obrany Sergeje Šojgu, ministra zahraničí Sergeje Lavrova, starostu Moskvy Sergeje Sobjanina nebo komunistu Pavla Grudinina. Každá z těchto osobností pak odráží črty ideálního prezidenta, píše k tomu Volkov. Mezi jmény nástupců se však vůbec neobjevují například Vladimir Žirinovskij nebo Gennadij Zjuganov,  věční Putinovi oponenti.

Respondenti ale nevyloučili ani možnost, že se prezidentem stane někdo neznámý, podobně jako byli dříve neznámí Putin a Medveděv.

Volkov dále podtrhuje, že oba scénáře jsou mezi respondenty přijímány s klidem. Většina účastníků průzkumu je ochotna rozhodnutí o dalším Putinově volebním období přijmout, protože buď o nějakých (ústavních) omezeních neví, nebo se smířila s tím, že její mínění stejně nehraje žádnou roli.

Ti, kdo podporují prezidenta Putina, mají podle Volkovova zjištění tendenci zveličovat negativní dopady jeho odchodu. Míní například, že na mezinárodním poli si Putin vydobyl takovou autoritu, že ho těžko nahradí nějaký nováček. Někteří Putinovi zastánci dokonce míní, že po prezidentově odchodu Rusku hrozí kolaps, i když to je názor zjevné menšiny.

Zdá se tak, zakončuje Volkov, že v Rusku je „možné všechno“, co navrhne moc. Většina voličů s tím předem souhlasí.


Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.