Dvojí svět

Andrea Cerqueirová píše o dvojím světě současné české politiky a společnosti.

„Když se jich zeptáte na chemický vzorec vody, tak nevědí, nevědí nic. Jsou to jen užiteční idioti, které využívá k masovým manévrům menšinové jádro federálních univerzit.“ Těmito slovy odbyl brazilský prezident Jair Bolsonaro statisícové demonstrace, které se po celé zemi uskutečnily kvůli škrtům ve školství a proti ohrožování akademických svobod. Aniž bych chtěla oba politiky jakkoli srovnávat, není to úplně nepodobné vyjádření toho z úst české ministryně spravedlnosti Marie Benešové na adresu lidí, kteří proti jejímu jmenování a slovům, že zvažuje zcela zrušit vrchní soudy a vrchní státní zastupitelství, vyšli do ulic. Konkrétně řekla toto: „Včera jsem viděla na náměstí mladé lidi a troufám si odhadnout, že kolikrát ani nerozeznají rozdíl mezi státním zástupcem a soudcem.“ A další výrok: „Řada podivných zjevů, které vystupují na těchto akcích, představuje v podstatě skupinu lidí, která byla poražena ve svobodných volbách.“ Těmito slovy smáznul sedmdesát tisíc lidí, kteří zaplnili Václavské náměstí, prezident Miloš Zeman, a to jen proto, že se tam v davu občas mihnul nějaký politik z tábora, který on považuje za nepřátelský.

Je to stejně hloupá reakce, jako když pražský arcibiskup Dominik Duka v minulosti nazýval – podle odhadů – sto dvacet tisíc demonstrujících (nejen) odborářů, kteří vyšli do ulici kvůli Drábkovým škrtům v sociální oblasti, lůzou. Mimochodem, i Bolsonaro často šermuje tím, že proti němu demonstrují „neúspěšní ve volbách“. Nevyznamenal se ani premiér Andrej Babiš, který zase demonstrujícím, rekrutujícím se z lidí různých politických názorů i těch, kteří šli demonstrovat prvně v životě, vzkázal, aby založili politickou stranu a šli do voleb. Jako by vybublalo klausovské pojetí politiky – lidi buď mají kandidovat, nebo se projevovat jen u volebních uren, nic mezitím, jinak se nálepkují jako „nikým nezvolení“. Oč jednodušší pro politiky je si demonstrující zošklivit než se zamyslet nad tím, proč jich takové množství vyšlo ven. Velkorysost se pozná jinak – když byla zaplněná náměstí proti bývalé prezidentce Brazílie Dilmy Rousseff, neurážela je, nevysmívala se, neříkala, že jimi někdo manipuluje, nevyvyšovala se. Řekla, že na to mají právo a že za svobodu shromažďování bojovala v době vojenské diktatury, proto ji nebude nijak omezovat.

Vyhrocené je to i mezi veřejností. Části vadí trestně stíhaný premiér v čele země, jeho velkolepé podnikání v podobě nejen žlutých polí, to, že vlastní média nebo že zřejmě spolupracoval s StB… Zároveň mají pocit, že hrozí, že by nemusel být dán průchod spravedlnosti. Druzí to naopak ignorují, považují za pomluvy nebo jim to nevadí, a jsou rádi, že vláda zvedá důchody, minimální mzdu či prosadila výrazné slevy na jízdné pro seniory. Jsou to dva různé světy, které se míjejí. Oč propojenější byla různorodá témata na demonstracích v Brazílii, kde stejné skupině demonstrantů vadily jak škrty ve školství, tak to, že vláda útočí na studium sociologie a filozofie, tedy na svobodu a demokracii. Hřebíček na hlavičku trefil poslanec a starosta Prahy 7 Jan Čižinský, který na jedné z demonstrací Milionu chvilek pro demokracii řekl, že demonstrující by měli pochopit, že pro některé lidi není kritériem volby, jestli byl někdo v KSČ či spolupracoval s StB, a zvedat i témata jako podfinancování sociálních služeb, exekuce nebo dostupné bydlení, protože s tou deklarovanou sociální politikou Babiše to zase tak prozářené sluncem není.

Organizátoři demonstrací si to dle všeho vzali k srdci, na té zatím největší bylo několik příspěvků věnovaných právě i podfinancovaným sociálním službám nebo životnímu prostředí. Možná by to tedy „na oplátku“ chtělo, aby i ti, kteří tomuto typu demonstrací nemohou přijít na chuť a odmítají si byť jen připustit, že by tam v něčem mohli mít pravdu, se pokusili zapřemýšlet nad tím, že uspokojování materiálních potřeb přece není v protikladu s tím, že je třeba hlídat, aby se nezačaly utahovat šrouby. Bývá to plíživé. Stačí podívat se na sousední Polsko či Maďarsko, kde vládnou jakési poloautoritářské režimy a demonstrující jsou tam nejen uráženi, ale přímo kriminalizováni – stejně jako neziskovky (proti kterým u nás také jede odpudivá kampaň, kupříkladu ze strany Zemana), uprchlíci a migranti (obludné je, jak se prezident přiblížil nacionalistické SPD či jak se na nenávistnou strunku snaží brnkat nemálo politiků) nebo LGBT (zde stačí zase vzpomenout na ostudný projev kněze Piťhy, kterého chce prezident vyznamenat, nebo rigidní pochody Pro život).

Pro mnohé je pohodlnější být ve své ulitě a „druhý tábor“ považovat za nepřátelský. Mnohem svobodnější je ale předsudky odhodit, přiblížit se a třeba se i zlehka dotknout. Zjistíte, že nekouše, že lidi v něm mají podobné starosti jako vy a že vás i mnohé spojuje!

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.