Válka je hrozná, ale horší je dlouhý mír!

Ivo Šebestík se ptá, zda je pro docenění míru dnes opravdu nutné, aby přišla nějaká pohroma s léčivým psychiatrickým účinkem.

Kdo sleduje svět kolem sebe, tomu nemůže ujít, že se jeho jistá část zbláznila. Galerie výtvarných děl na obrazech ze 16. a 17. století zakrývají ženskou nahotu, málem na index mezi libri prohibiti jsou odesílány pohádky Peraultovy, bratří Grimmů, Erbenovy i Boženy Němcové, neb nejeví dostatek genderové korektnosti. Školáci ve Francii už nemají matku a otce, ale číslované rodiče. A kdyby ani to nestačilo na stoprocentní diagnózu v blázinci, pak v záloze číhají toalety pro „třetí“ pohlaví.

Leč toto je jenom malý výňatek ze šíleností našeho údajně vzdělaného, svobodného a demokratického světa, jenž frčí stále dál až k nebeským výšinám. Či spíše do háje zeleného, abych byl slušný. Celý seznam aktuálního bláznovství by překvapil i Erasma Rotterdamského, jenž by ke své Chvále bláznivosti takto mohl připsat nejméně tucet nových dílů. Co svazek to Encyclopedia Britannica.

A tak se člověk chtě nechtě táže po příčinách takovéto šaškovské úrody zvonící rolničkami na každém kroku. A napadá jej, že lidstvo patrně neví co roupama dělat. Tedy jistá část lidstva, která asi dost dobře neunesla dlouhý mír, jemuž se těší. Patrně tyto lidi mrzí, že jim nad hlavami nekrouží letadla a že jim nikdo neshazuje na střechy jejich domů bomby. Člověk si totiž při hledání příčin současného pomatení myslí vzpomene na Immanuela Kanta, jenž ve své filozofické poctivosti odhodil břemeno korektnosti a poznamenal, že mír v lidech posiluje chamtivost, změkčilost a další nechvalné vlastnosti, zatímco ve válce musí osvědčit odvahu a mobilizovat rozum.

Na Kanta v tomto smyslu navázal další filozof, a to Friedrich Nietzsche, jenž zásadně filozofoval kladivem a v duchu jednoho svého časného útlého spisku, ve kterém se vyrovnával se zátěží morálky při posuzování dobra a zla, i on vyzvedl přednosti války. Asi tak jak by možná nějaký zemědělec vyzdvihnul výhody  potopy světa při zavlažování Sahary. Všechno zlé je na něco dobré. Pro Kanta, Nietzscheho a několik dalších myslitelů má svá pozitiva i válka. Přinejmenším odvádí pozornost nudících se lidí, kteří v míru vymýšlejí nesmysly, k něčemu smysluplnějšímu a opravdu důležitému pro život.

Tvrzení, že dlouhý mír je horší než válka pochopitelně trhá každému humanistovi uši a v časech duševní normálnosti lidí, kteří ovládají mediální prostor, působí vskutku nepatřičně. Copak je nutné rozbít naši po tisíciletí budovanou kulturu, jen abychom ji nakonec zachránili? I tuto otázku je možno vyčíst z Nietzscheho textů, jež mají mnohdy povahu aforismů či jen útržků úvah, jaké se nezdržují souvislým popisem.

Nietzsche jistě provokoval své šosácké okolí (ostatně je kritizoval velmi často a přímo), ale jeho úvahy v tomto duchu opravdu není možno smést ze stolu jako pouhé provokace. Ono v jiných časech – válka, občanská válka, revoluce, potopa světa, hladomor, kobylky, epidemie a pandemie – by vskutku asi nikdo nechodil do průvodu demonstrovat svoji sexuální zvláštnost a dožadoval se jejího uznání, ne-li nadřazení nad sexuální obvyklostí. Asi jen málokdo by měl myšlenky na to, aby se ráno postavil nahý před zrcadlo a spekuloval, kteréhopak je asi on sám pohlaví. Vladimír Menšík v půvabné mikrokomedii s názvem Kam slunce nechodí, ukázal na svoji ženu (Iva Janžurová) sehnutou nad záhonkem a nabízející takto kameře své pozadí, a pravil, že toto je „její podstatná část“. Genderoví korektní šílenci tuto komedii patrně přehlédli, neboť jinak by jistě už spustili křik a žádali vystřižení tohoto  nekorektního záběru.

Nic z toho by jistě nehrozilo, kdyby se lidé v zemích stižených bláznovstvím některých vrstev, netěšili dlouhému míru.

Je ale opravdu nutné, aby přišla nějaká pohroma s léčivým psychiatrickým účinkem? Nebo postačí přestat sledovat mainstreamové televize, poslouchat mainstreamové rozhlásky a na novinových stáncích si koupit raději žvýkačky nebo pohlednici ošklivého města než některý mainstreamový deník? Tím by blázni celého světa přišli o svoji největší  a nejmasovější tribunu a časem by se ukázalo, že jsou ve skutečnosti osamělí a natolik nepočetní, že by se všichni do jednoho vešli do jedné velké, dobře vybavené a útulné psychiatrické léčebny se skotskými střiky a svěracími kazajkami na každém oddělení.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.