Německá sociální demokracie musí „brutálně narazit na dno“, aby se obrodila

Nejstarší německá strana je uprostřed vážné krize identity, kterou vynesla na povrch rezignace její předsedkyně.

Odstoupení šéfky německé sociální demokracie Andrei Nahlesové vyvolalo výbuch identitární krize ve straně, píše pro Deutsche Welle ve svém článku Austin Davis.

Rezignace ukazuje na dlouhodobé problémy v nejstarší německé politické straně. Davisův článek vidí odchod Nahlesové z čela strany jako symptom nemoci, kterou socdem v Německu trpí: krize identity spojená s lety špatných politických kalkulací a volebních proher.

Podle analytiků před stranou stojí drastická reflexe, která snad povede k znovuzrození německé sociální demokracie

Bezprostředním spouštěčem byly výsledky voleb do EP, kde SPD dostala jenom 15,8 % hlasů a propadla se o 11,4 % oproti roku 2014. Nahlesová odstoupením reagovala na tento neúspěch.

Jenže hlavním zdrojem problémů sociální demokracie je politické dědictví kancléře Gerharda Schrödera.

Tradičně se SPD zaměřovala na ochranu pracujících, podporu veřejných služeb a na garantování slušného životního standardu. Za Schrödera ale začala dělat pro-tržní politiku a zavedla kontroverzní reformu pracovního trhu Hartz IV., která znesnadnila podmínky pro nalezení práce a snížila podporu v nezaměstnanosti. Strana se v názorech na program rozdělila a nikdy nenalezla konsensus.

Krize identity byla posílena tím, že se SPD stala mladším partnerem v koaliční vládě Angely Merkelové v roce 2005. Následně to zopakovala po ztrátě voličů v letech 2013 a 2017. V těchto vládách velké koalice SPD podporovala nepopulární škrty, učinila kompromisy v oblasti potratů a homosexuálních sňatků, ale nedokázala už kapitalizovat sociální problémy, např. zavedení minimální mzdy.

Voliči navíc politiku strany hodnotili z pohledu politiky velké koalice a její snahy o lepší kontrolu nad rentami nebo vyššími penzemi nepovažovali za autentické, což vedlo k pokračující ztrátě voličů. Straně nepomohla ani účast v nové velké koalici, kterou Nahlesová označila za „občanskou povinnost“.

V roce 1998 měla strana podporu 40,9 % voličů, dnes odhady společnosti Forsa mluví o 12 %.

V kontextu evropských voleb někteří analytici hovoří o tom, že by se německá SPD měla jít poučit do zemí, kde sociálnědemokratické strany nepropadly. Bylo to Španělsko, Portugalsko, Nizozemsko a Dánsko, kde získaly větší podporu voličů s tématy jako jsou přijatelné bydlení nebo zvýšení počtu pracovních míst. Německá sociální demokracie postavila svůj program příliš široce – s ohledem na klimatickou změnu, která byla pro Německo na prvním místě. Profitovala z toho strana Zelených. Podle německého politologa Olafa Böhnkeho nebyla v této věci strana přesvědčivá: voliči jí neuvěřili náhlou starost o problém klimatické změny.

Podle hodnocení dalšího německého politologa Thorstena Faase stojí německá SPD před dvojím rozhodnutím: zda se vydá více doleva, nebo více doprava, zda zůstane ve velké koalici, nebo z ní odejde. Kromě toho se musí znovu propracovat k jednotě. Složitou otázkou je také to, kdo se stane novým předsedou strany. Zdá se, že to nebude lehký úkol, a aby se pro stranu něco změnilo, bude potřeba radikálního kroku – například odchodu z velké koalice. Politolog Böhnke si myslí, že Sociálnědemokratická strana Německa musí napřed brutálně narazit na dno, aby se dokázala znovu obrodit.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Ilustrační foto: Olaf Kosinski, Wikicommons, CC-licence

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.