Nová studená válka? Spíš falešná studená válka

Současná globální strategická konfrontace mezi Ruskem a Západem vede k mnohem složitější rovnici, než tomu bylo v době studené války.

Ruský expert na mezinárodní vztahy Andrej Sušencov se pro Valdajský klub zamyslel nad tím, zda se dnešní vztahy mezi Ruskem a Západem dají popsat jako nová či druhá „studená válka“. Podle něj se, podobně jako u „hybridní války“, o přesný termín pro popis reality nejedná.

I když pojem studená válka užijeme metaforicky, měli bychom si všimnout zásadních rozdílů, píše Sušencov. A s ohledem na pojem ve vztahu k tomu, co popisuje, navrhuje pojem nový, a to „falešná studená válka“. Sice má některé rysy studené války, píše autor, ale i ty jsou dramaticky umenšeny nebo proměněny. Globální strategická konfrontace obou stran konfliktu vede k mnohem složitější strategické rovnici, v níž narůstá počet regionálních konfrontací. A to rychle. Ve hře jsou alespoň tři velcí hráči, plus dalších 10 až 15 autonomních mocenských center.

V současných podmínkách musejí Rusko i USA reagovat na stále častější a neodhadnutelné krize. Nevedou ale zdlouhavé války, jako byla ta ve Vietnamu nebo Afghánistánu, velká válka je méně pravděpodobná, i když strategickou konstantou zůstává jaderné odstrašení.

Vedle toho Sušencov vyjmenovává další rozdíly: není zde konkurence mezi dvěma systémy a nové podmínky vedou k umenšení významu slov jako rival nebo protivník – totéž platí i pro slovo spojenec, dodává.

Ideologickou rivalitu nahradil mediální povyk. V nových dokumentech NATO je sice Rusko považováno za civilizační hrozbu kvůli civilizačním rozdílům mezi Ruskem a Západem, jenže, míní Sušencov, je to jenom zástěrka pro odlišnosti v konceptech bezpečnosti a svobody v ruském a západním pojetí.

Ruská strana míní, že lidé jsou nedokonalí a mír křehký, musí se tedy udržovat všemi prostředky. Pokud je to nutné, pak i prostřednictvím autoritativních vládců.

Západ ale předpokládá, že lidé jsou vlastně dobří a svoboda je nejcennější. Ve jménu osvobození člověka je tedy možné narušovat mír či svrhávat režimy. Obě tyto koncepce, dodává Sušencov, vycházejí ze strategických zkušeností Ruska a Západu, a obě strany trvají na tom, že mají pravdu.

Tato falešná studená válka byla zřejmě nevyhnutelná a vzájemné iluze 90. let její počátek pouze posunuly. Sušencov dodává, že dohoda NATO-Rusko z roku 1997 byla chybou a Rada Rusko-NATO založená roku 2002 nikdy neplnila své poslání. Ostatně během dvou krizí posledních 15 let – Gruzínské v roce 2008 a Ukrajinské v roce 2014 – Rada vždy přestala fungovat, místo aby její práce zintenzívněla.

V závěru dochází Sušencov k názoru, že tato falešná studená válka je rovnováhou, která se udržuje z důvodů chtění něčeho lepšího. Bude se ale bojovat dlouho, protože každá strana chce dosáhnout eroze potenciálu svého oponenta, nebo toho, že oponent „přijde k rozumu“ a změní svoji politiku. Rozhodně obě strany, Rusko i Západ, věří, že čas je na jejich straně a že není třeba vývoj uspěchat, uzavírá Sušencov.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.