Fragmentované Evropě hrozí paralýza

Na Evropskou unii čeká doba velké nejistoty, v níž bude pro EU těžké jednat.

Gideon Rachman pro Financial Times píše o tom, že strany vytvořené na bázi minulého století, ztrácejí důležitost.

Jako by volby do Evropského parlamentu vyslaly dva protichůdné signály. Jeden je „nic se nemění“, druhý „vše se mění“.

Ten první se může opřít o to, že tzv. proevropské strany budou nadále dominovat. Euroskeptici posílili, ale řada stran selhala, například německá AfD, či Dánská lidová strana.

Ale ti, kteří tvrdí „vše se mění“, mají také silné argumenty. Je totiž vidět, že tzv. euroskeptické strany bodovaly ve čtyřech lidnatých zemích: ve Francii, Itálii, Británii a Polsku.

Jenže je možné si položit jinou otázku. A sice, co se děje se stranami, které tak dlouho dominovaly evropské politice? A pak je trend jasnější, myslí si Rachman. Tradiční strany levého i pravého středu ustupují. Ztrácejí nejen kvůli tzv. populistům, ale střední městská třída se obrací na zelené a liberály.

Ve Francii tradiční strany dostaly stěží 15 %, zatímco ty netradiční, čítajíc v to i Zelené, dostaly téměř 60 %. V Itálii tradiční necelou třetinu, ty populistické skoro 60 %. Tento trend se rozšířil i do tradičně stabilního Německa, kde utrpěli ztráty jak sociální demokraté, tak CDU.

Rachman si myslí, že strany, které byly vytvořeny v orbitě ekonomických struktur a tříd 19. a 20. století, ztrácejí pozici. Evropské voliče zajímají jiná témata. Klimatická změna, migrace a identita.

Výsledkem bude období velké nejistoty, v němž bude pro EU těžké konat. Jen těžko se dají zakrýt rozdílné přístupy liberálů, zelených či středopravice a středolevice právě ke klimatu, či reformě eurozóny.

Klíčovým faktorem je politická budoucnost Angely Merkelové. Sociální demokracie je pod tlakem, může se stáhnout z velké koalice. Což by znamenalo předčasný konec německé kancléřky. I kdyby ale Merkelová zůstala, bude velice těžké najít v EU společnou řeč u témat jako je budoucnost eurozóny, politiky vůči Číně či migraci.

Hodně napoví to, jak budou probíhat jednání o nových vrcholných představitelích EU, jako je předseda Komise či guvernér ECB.

Některá témata ovšem nelze donekonečna odkládat. Stále je tu otázka Brexitu – znovu oddálení? Nebo odchod bez dohody?

Macronovy ambiciózní plány se těžko budou realizovat, už jen protože výsledek jeho strany nebyl valný a v Německu bude panovat chaos.

Bude se EU pomalu rozpadat, nebo naopak směřovat ke „stále bližší unii?“ Rachman se domnívá, že jinak bude svět dominován potenciálně nepřátelskými velmocemi, USA a Čínou i „zlovolnou“ rolí Ruska.

EU bude testována tím, co se ve světové ekonomice a politice děje. Politická paralýza a fragmentace je luxus, který si EU nemůže dovolit.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.