Psychoterapie podmínkou pro post (nejen) britského premiéra?

Současný systém je toxický a vyžaduje od „úspěšných“ lídrů psychopatické rysy.

Toxický politický systém Británie odměňuje špatné vlastnosti a produkuje nejhorší možné lídry, napsal natvrdo komentátor novin The Guardian George Monbiot.

Monbiot je toho názoru, že nikdo se zdravým rozumem by dnes nechtěl být premiérem Velké Británie, Chtít zastávat tuto pozici je podle něj známka bezohledného sebevědomí nebo neutišitelného hladu po moci. Kdokoliv, kdo je dost šílený na to, aby si o tuto práci sám řekl, by měl být podle Monbiota diskvalifikován.

Před pár lety psala psycholožka Michelle Roya Rad o charakteristikách dobrého lídra. Patří k nim například férovost a objektivita, ochota sloužit společnosti, nikoliv sobě, nezájem o slávu a zájem a schopnost vyhnout se skrývání pravdy nebo falešným slibům.

Byla vydána i studie špatného lídrovství, které je spojené s osobností narcistní, psychopatickou nebo machiavelistickou. K charakteristice špatného lídra patří tendence manipulovat jiné, připravenost lhát a obelhávat, chybějící výčitky svědomí, touha po obdivu, zájmu, prestiži a statusu. Monbiot se pak ptá: co z toho asi nejlépe vystihuje lidi, kteří se chtějí dostat do čela Konzervativní strany?

I v police je možné sledovat „externalizaci“ psychických problémů nebo nedostatků. Freud říkal, že „skupiny na sebe berou osobnost svých lídrů“. Přesnější je říci, píše dále autor, že soukromé tragédie se stávají veřejnými pro ty, kteří jsou ovládáni. Všude na světě je národní politika spojena s veřejným vyrovnáváním se s hlubokými soukromými úzkostmi.

Pro britskou politiku to skutečně platí. Psychoterapeut Nick Duffel už dříve popsal „zraněné lídry“ jako politiky, kteří byli v dětství odděleni od svých rodin, nastoupili do internátních škol a rozvinuli si tak tzv. „osobnost přeživších“. Naučili se odříznout se od svých pocitů a vytvořit veřejný obraz sebe samých jako lidí způsobilých, spolehlivých a nezávislých. V pozadí je ale hluboká nejistota a touha po moci, prestiži a zájmu. Výsledkem je, že systém řídí lidé, kteří vypadají mnohem kompetentněji, než ve skutečnosti jsou.

Ovšem nejde jenom o Británii, míní Monbiot. Prezident USA Donald Trump je příkladem nejmocnějšího muže světa, který je naplněn závistí a žárlivostí. A není na světě dost bohatství a dost moci k uspokojení jeho potřeby sebepotvrzení a sebedůvěry.

Každý, kdo chce kandidovat ve volbách, by měl absolvovat kurz psychoterapie, jeho absolvování by mělo být kvalifikací pro výkon takové práce, míní komentátor. To by sice nezměnilo chování psychopatů, ale mohlo by to zamezit přenášení vlastních hlubokých ran na ostatní lidi.

Problémem je ale systém. V toxickém prostředí se daří toxickým osobnostem. Pokud totiž systém vyžaduje od svých lídrů psychopatické rysy, je něco špatného se systémem. Je třeba podívat se, jaké lidi chceme, aby nás reprezentovali, a podle toho vytvořit systém, který by jim umožnil dostat se do popředí, píše autor dále.

Monbiot sám si přeje politiky, kteří by jednali promyšleně, byli sebevědomí a spolupracující. Nejednalo by se tak o čistou reprezentativní demokracii, ale o systém, který by ji doplňoval o prvky občanských shromáždění, participativního rozpočtu a společnou tvorbu sociální politiky. Takový systém dává šanci na odpovědné a ohleduplné politiky. Proporcionální zastoupení, které znemožňuje, aby vláda s menšinovou podporou ovládala zemi, je další potenciální ochranou, ovšem bez záruky.

Při novém promýšlení politiky je potřeba zavrhnout systém, který podporuje lidi ve skrývání vlastních bolestí prostřednictvím nadvlády nad ostatními. Pojďme vytvořit systémy, které podporují laskavost, empatii a emoční inteligenci.


Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.