Trumpova Amerika: Jak přeměnit přistěhovalce ve vystěhovalce

Náš severoamerický spolupracovník Stanislav Perkner se zamýšlí nad současnou přistěhovaleckou politikou Trumpovy administrativy.

V pondělí 17. června oznámil prezident Trump, že „příští týden zahájí Federální přistěhovalecká a celní agentura proces vyhoštění milionů nedokumentovaných cizinců, kteří se nezákonně dostali do Spojených států. Budou vyhoštěni tak rychle, jak přicestovali“. Jeho sdělení neobsahovalo žádné podrobnosti. Podle agentury AP se „proces vyhoštění milionů“ zřejmě vztahuje k zhruba jednomu milionu osob, které byly soudně vyhoštěny, ale nadále se zdržují ve Spojených státech. Agentura připomíná, že historicky nejvíce osob (419 384) bylo vyhoštěno za jediný rok (2012) bez velkých fanfár prezidentem Barackem Obamou.

Následujícího dne, v úterý 18. června, Trump oficiálně zahájil svou prezidentskou kampaň pro rok 2020, kde mj. znovu obvinil demokraty, že se budou snažit zlegalizovat postavení nelegálních přistěhovalců, aby si posílili voličskou základnu. Demokraté podle něj „chtějí zničit naši zem, jak ji známe… Volit demokraty v roce 2020 by znamenalo hlasovat pro rozšíření radikálního socialismu a zničení Amerického snu,” prohlásil Trump ve floridském projevu.

Obraz vnitřního nepřítele stmeluje voličský blok

Odhaduje se, že ve Spojených státech pobývá 10,5 až 12 milionů nedokumentovaných cizinců. Většina z nich pochází z Mexika a středoamerických států. Právě na ně se budoucí prezident zaměřil téměř přesně na den před čtyřmi lety, v úterý 16. června 2015, kdy oficiálně ohlásil svou kandidaturu:

Naše země je potýká s vážnými obtížemi… Když nám sem Mexiko posílá své lidi, není to žádný výkvět národa. Jsou zatížení spoustou problémů, a zatěžuji jimi nás. Přicházejí s drogami. Vnášejí sem zločin. Jsou to násilníci. A někteří, jak předpokládám, jsou slušní lidé…

V týdnech následujících po tomto emocionálně laděném prohlášení nabídl budoucí prezident víc detailů o zamýšlených změnách přistěhovalecké politiky než o změnách v ostatních strategických oblastech federální administrativy. Nativistická a xenofobní rétorika bezesporu přispěla k formování jeho voličské základny a ke stmelení jeho oddaného povolebního bloku. Některá z jeho opatření narazila na odpor soudů, státních a místních institucí neochotných ke spolupráci s federálními ozbrojenými složkami, Kongresu a v masových médiích.

Přistěhovalecké spory rozdělují společnost

Na kritiku narážejí zejména tyto záměry z prvních dvou let Trumpovy vlády: Zákaz vstupu občanů osmi zemí s většinovým muslimským obyvatelstvem do USA; Trumpovo odvolání Obamova plánu na ochranu zhruba 700 tisíc přistěhovalců, kteří přibyli do USA jako děti neautorizovaných emigrantů před deportací (Program DACA), snížení počtu přijatých azylantů; politika „nulové tolerance“ vedoucí k oddělování dětí od migrantských rodin; vyslání armády na jižní hranici s Mexikem. To vše komplikuje nepředvídaný příval žadatelů o azyl, přicházejících zejména ze střední Ameriky a částečně z Afriky.

Navzdory těmto restriktivním opatřením zůstávají Spojené státy „zaslíbenou zemí“ pro 34 milionů legálních přistěhovalců. Jde o držitele tzv. zelené karty („lawful permanent residents“) a dočasných víz (studenti, vybraní profesionálové apod.). Zhruba milion z neautorizovaných cizinců má dočasné povolení k životu a práci v USA prostřednictvím už zmíněného Programu DACA a Programu dočasné ochrany, vztahujícího se na občany Salvadoru, Haiti, Hondurasu, Nepálu, Nikaragui, Somálska, Jižního Súdánu, Sýrie a Jemenu – tj. zemí ohrožených např. občanskými válkami, epidemiemi nebo důsledky přírodních pohrom.

Jižní hranice musí být nepropustná

Až koncem minulého měsíce přišel Bílý dům s prvním ucelenějším návrhem na dlouhodobé řešení letité emigrační krize, násobené nečekaným přílivem žadatelů a azyl z jihu. V úterý 21. května sezval prezident do Růžové zahrady shromáždění, před kterým přednesl padesátiminutový Plán modernizace přistěhovaleckých poměrů, jenž by „posílil Ameriku“.

Plán sestává ze dvou částí. První z nich se zaměřuje na zajištění stoprocentní ochrany hranic a druhá na nový přistěhovalecký systém založený na kvalifikaci příchozích.

Novinkou první části Trumpova plánu je ustavení tzv. Fondu hraničního zabezpečení, tvořeného z různých poplatků vybíraných při vstupu do USA na hraničních přechodech. Fond by tak nezávisel na kongresovém schvalování a zajišťoval by ochráncům hranic dostatek prostředků pro důslednou kontrolu neovlivňovanou politickými třenicemi. Spolu s tím Trump znovu požaduje urychlenou dostavbu „zdi“ na strategicky významných hraničních úsecích. Dalším bodem plánu je obnova integrity zneužívaného azylového procesu. „Amerika může být hrdá na svou historickou politiku skýtající ochranu utečencům před vládní zvůlí. Bohužel, oprávněné žadatele o azyl vytlačují ti, kdož přicházejí s nepodloženými žádostmi o ochranu,“ zdůraznil prezident.

Zelená karta jen pro manžele a jejich děti?

Druhá část Trumpova plánu se zaměřuje na zásadní změnu právních podmínek pro nové přistěhovalce. Po dlouhá desetiletí dostávají přednost rodinní příslušníci amerických občanů. Spojené státy vydávají každoročně zelenou kartu více než milionu žadatelů; ti se mohou po pěti letech ucházet o občanství. Trump kritizuje fakt, že 66 % řádných přistěhovalců se v zemi usazuje na základě „nahodilých okolností jen proto, že mají z Americe příbuzné“. V současnosti připadá pouhých 12 % přistěhovalců ročně na vysoce kvalifikované profesionály. Trump by si přál zvýšení na 57 %, což by se blížilo obdobným údajům z Kanady, Austrálie a Nového Zélandu.

Co si přejí demokratičtí zákonodárci ve Sněmovně reprezentantů?

Začátkem června přijala Sněmovna reprezentantů, dominovaná od podzimních voleb demokraty, poeticky pojmenovaný Zákon o americkém snu a naději. Hlasovaly pro něj nejen demokraté, ale i sedm republikánů.

Pokud by byl tento zákon přijat i Senátem, až dosud dlouhodobě ovládaným republikánskou většinou, umožňoval by legalizovat pobyt více než dvou milionů přistěhovalců, kteří se do Spojených států dostali v minulosti jako nezletilci mladší 18 let v doprovodu svých rodičů. Vláda by jim poskytla tzv. podmíněný status legálních usedlíků („conditional permanent resident“), platný po dobu deseti let, s právem zaměstnání a zahraničních výjezdů. Tento status by jim za určitých podmínek umožňoval žádat o zelenou kartu („lawful permanent resident“).

Úspěšní žadatelé o podmíněný status by museli mimo jiné prokázat, že v USA dosáhli alespoň středoškolského vzdělání a jsou právně bezúhonní. Od žadatelů o zelenou kartu by se pak očekávalo splnění alespoň jedné ze tří podmínek: absolutoria vysoké školy nebo alespoň dvou let bakalářského studia ve Spojených státech; dvouleté vojenské služby; přinejmenším tříleté zaměstnání před podáním žádosti. K dalším podmínkám by patřilo trvalé bydliště v USA, bezúhonnost a složení zkoušky ze znalosti angličtiny, amerických dějin a politického systému.

Druhá část zákona obsahuje obdobné zásady uspořádání pobytu pro 300 tisíc držitelů Programu dočasné ochrany před deportací.

Je zřejmé, že jak Trumpovy květnové náměty na řešení chronické přistěhovalecké krize, tak návrh zákona přijatý Sněmovnou reprezentantů, se dotýkají podstatných problémů. Jsou to však jen dílčí kroky, jež nemohou nahradit komplexní přistěhovalecký zákon. Ten poslední podepsal před 33 lety (v říjnu 1986) prezident Ronald Reagan, vyhlašující mimo jiné masovou amnestii, a zároveň nařizující zákroky proti zaměstnavatelům nedokumentovaných osob. Od té doby se o komplexní řešení pokoušeli George W. Bush i Barack Obama. Oba však narazili na nesmiřitelně rozhádané kongresové republikány a demokraty. Pouze komplexní zákon přijatý oběma komorami Kongresu by mohl přinést osvěžující a všestranně prospěšnou změnu.

Řešení v nedohlednu: žadatelů o azyl celosvětově přibývá

Naléhavost řešení přívalu běženců („refugees“) směřujících do Spojených států násobí celosvětový trend, důvěrně známý i všem Evropanům. Shodou náhod dva dny po zmíněném Trumpově projevu uveřejnil Vysoký komisař OSN pro běžence Filippo Grandi výroční zprávu o Globálních trendech. V loňském roce nedobrovolně opustilo své domovy téměř 71 milionů osob. Jde o 65% růst za uplynulých deset let.

Spojené státy jsou na jedné straně světově nejštědřejším dárcem. Na straně druhé přes 700 tisíc žadatelů o azyl čeká na rozhodnutí amerických úřadů o jejich osudech. Trumpovy květnové výroky o zpřísnění azylové politiky (pokud by je Kongres uzákonil) jim příliš naděje neskýtají. Tento údaj zahrnuje čtvrt milionu loňských žadatelů přicházejících z Hondurasu, Guatemaly, San Salvadoru a dalších zemí jižně od Mexika.

Na americké hranici se objevují stále častěji i běženci ze střední Afriky – včetně žen a dětí, převážně z Konga-Kinshasy a Angoly. Většina se letecky dopravuje z Angoly do Ekvádoru a odtud pokračuje buď autobusem nebo pěšky přes šest nebezpečných zemí k jižní americké hranici, kde žádají o azyl.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.