G20 jako součást Trumpovy předvolební kampaně

Ilona Švihlíková píše o hlavních výsledcích posledního summitu G20 v Japonsku. Čeho dosáhl a jak moc ho zastínila americké volební kampaň?

G20 se často stávala „obětí“ aktuálního vývoje, kdy předem domluvená, často důležitá, specializovaná agenda zcela ustoupila do pozadí a řešilo se něco akutního, jako tomu bylo se začátkem války v Sýrii.

Tentokrát byl ovšem multilaterální formát hodně zatlačen do pozadí (navzdory nakonec protlačenému komuniké) a místo toho „jely“ schůzky především v bilaterálních formátech. Jako tajfun pak na G20 vtrhnul americký prezident. Ten nejprve před G20 zurážel kde koho, aby pak více než osobně oslňoval. Výsledkem je záplava výstupů, často sice vágních, či na začátků cesty, ale příval je takový, že se analytici rozhodně nebudou nudit.

Očividně příjemné jednání s Vladimirem Putinem, které nabízí možnost vyjednání prodloužení dohody START (a s ní snad i snížení napětí v této oblasti). Ke zdaru schůzky možná přispěl i rozhovor ruského prezidenta pro Financial Times, v němž označil (mimo jiné, výtah z rozhovoru i odkaz na celý rozhovor jsme přinesli zde) liberalismus za „zastaralý“ a ukázal pochopení pro politickou dynamiku, která vynesla Trumpa k moci.

Pokračovat budou i rozhovory s Čínou. Řešení sporu, který je v jádru geopolitickým sporem o novou velmoc číslo jedna, není na obzoru, ale podnikatelé vítají uklidnění situace. Pozoruhodný je zejména případ firmy Huawei. Ta je natolik „bezpečnostním“ rizikem, že je objektem vyjednávání (skutečná bezpečnostní hrozba by přitom byla takříkajíc „non-negotiable“ – mimo jakékoliv jednání). Bezpečnostní riziko se zřejmě po jednání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem částečně vypařilo, takže byla firmě Huawei znova dála možnost nakupovat na amerických trzích.

Liberální komentátoři se děsí nad „autoritářskou osou“ a lamentují i nad tím, že Trump věnoval minimální pozornost svému hostiteli, japonskému premiérovi Šinzó Abemu. A když už s ním mluvil, strávil prý polovinu času tím, že si vychvaloval Kim Čong-una. (Výtah z článku našim čtenářům přineseme, neboť náš časopis si zakládá na tom, že svým čtenářům přináší různé pohledy a názory).

Z řady schůzek zatím nemáme dostatečné informace (například trilaterální jednání Rusko-Čína-Indie), od kterého tolik očekával novinář Pepe Escobar, jehož pohled jsme rovněž přinesli. Uvidíme, zda se ukáží nějaké konkrétní výstupy v nejbližších dnech.

Z hlediska celé G20 snad stojí za zmínku tlak na reformu WTO, kterou zopakoval i japonský premiér Abe. Je patrné, že situace, kdy je Světová obchodní organizace skoro dvacet let zablokovaná, vedla k expanzi bilaterálních a dalších dohod, které systém světového obchodu spíše znepřehledňují a vytvářejí chaos. Zatímco pod heslo „reforma“ se asi ledaskdo podepíše, je otázkou, jak by taková reforma WTO měla vypadat a jak by se měla vypořádat s tím, že liberalizace obchodu byla a je vždy „hrou pro vítěze“. Země, které byly ve fázi dohánění, se vždy v nějaké míře uchylovaly k různým protekcionistickým opatřením a k nějaké formě průmyslové politiky. Historie nám to ukazuje zcela jasně už od vzniku USA a politiky Alexandra Hamiltona, která byla následně velice inspirující i pro německého ekonoma Friedricha Lista.

G20 byla ovšem přebita historickým krokem – americký prezident vstoupil na půdu Severní Koreje. Zatímco novináři žijí tím, že tento nápad setkání s Kim Čong-unem „spontánně“ Trump tweetoval, je jasné, že setkání tohoto typu se musí pečlivě připravit. Proto nechme historku s Twitterem stranou, je pravděpodobné, že setkání zařídil čínský prezident (koneckonců, vzpomeňme, krátce před G20 se s Kimem sešel osobně) a že ho předal jako „dárek“ americkému prezidentovi. Následné prezidentovo pozvání Kima do Bílého domu je další zprávou, kterou bude tisk nějakou dobu „vydýchávat“.

Pro Trumpa se G20 stala odrazovým můstkem jeho kampaně za znovuzvolení. Je patrné, že se chce ukázat jako prezident, který vstoupí do dějin a který dělá „dealy“. (A to ještě připomeňme, že běží jednání o stažení vojsk z Afghánistánu a ministr zahraničí Mike Pompeo se nechal slyšet, že chce mít dohodu s Tálibánem uzavřenou do 1. září!).

Z letošního summitu G20 nic masivního nevzešlo, ale pár jiskřiček naděje na zklidnění mezinárodní situace zažehnuto bylo.

Ilustrační foto: Autor – Oficiální web summitu G20 (https://g20.org/en/photos/day1.html#&gid=1&pid=1)

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.