Linie západ-východ v SRN zradikalizovala Alternativu pro Německo

Radikální křídlo se zázemím na východě posunulo stranu k pravému populismu a do pozice „mluvčí“ německého východu.

Tři dekády po pádu berlínské zdi v „hlavách Němců“ stále existuje „zeď“ v rámcích německé politiky, napsali James F. Downes a Felix Wiebrecht pro Social Europe.

Konfliktní linie západ – východ je patrná v rámci krajně-pravé politiky Alternativy pro Německo (AfD). Od roku 2013 slaví AfD volební úspěchy, v posledních celoněmeckých parlamentních volbách v roce 2017 dostala podporu 12,7 % voličů a je zastoupena v Bundestagu.

Regionální podpora strany je však značně rozdílná, od vstupu do politiky je AfD mnohem populárnější ve východních spolkových zemích. Výzkumy veřejného mínění ukazují, že v letošních spolkových volbách v Braniborsku, v Durynsku a v Sasku má nakročeno stát se nejsilnější politickou silou, dařilo se jí i v Evropských volbách.

AfD se obrátila směrem k pravicovému populismu, přestože začínala jen jako konzervativní a euroskeptická či „profesorská“ (spoluzakladatelem strany je Bernd Lucke, profesor makroekonomie z Hamburku, bývalý letitý člen CDU, pozn. red.) strana.

Ve východním Německu se ke straně AfD připojily osobnosti, které jsou odpovědné za její obrat k pravému populismu. Freuke Petryová, Björn Höcke nebo André Poggenburg se stali těžkými vahami vnitrostranické politiky právě díky voličské podpoře ve východním Německu.

Také stranický lídr Alexander Gauland je z východního Německa, a i on je radikálnější a národně-konzervativnější než straníci ze západu země. Ve východním Německu navíc vstupovali do strany i lidé, kteří byli dříve členy extrémně pravicových stran a skupin.

Posun strany byl viditelný v roce 2015 v textu Erfurtské resoluce. Místo aby se strana stala koaličním partnerem CDU, radikální křídlo ji podle autorů směrovalo k fundamentální opozici v německých zemských vládách, často se pak spojovala s neonacisty při jejich mobilizačních a pouličních protestech. A toto křídlo také začalo projevovat viditelnější rasistické a antisemitské tendence.

Zaujetí krajně-pravého postoje ve východním Německu není ovšem jednosměrná volba AfD. I po 30 letech od sjednocení mají lidé na východě země pocit, že mají „nižší status“ než Němci ze západu. AfD se stala úspěšnou proto, že se stala hlasem „východu“.

Německá studie o autoritářských postojích v zemi ukázala, že tendence k podpoře krajní pravice, autoritářského diktátorství, xenofobie nebo sociálního darwinismu jsou silnější na východě Německa. Je zde také silnější negativní pohled na imigraci. AfD využila tohoto „potenciálu“ východu, aby se stala celostátní politickou silou, tvrdí oba autoři dále.

V AfD i dalších podobných pravicově populistických stranách v Rakousku, Británii nebo ve Francii nyní dochází k vnitrostranickým konfliktům mezi „umírněnými“ a „extrémisty“. A tyto spory často bývají větší překážkou politického úspěchu ve volbách než vlastní politické postoje či strategie středolevého a středopravého hlavního proudu.

Uvnitř AfD se tyto spory ještě přiostří v budoucnosti. Nicméně krajně-pravé křídlo ve východním Německu nejspíš posílí svoji základnu díky budoucím volebním vítězstvím.


Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.