Obsazení hlavních funkcí EU je vítězství Merkelové

Ilona Švihlíková vidí nové rozdělení vedení Evropské unie jako vítězství Angely Merkelové a jako pokračování v trendu, který pro EU nic dobrého nevěstí.

Zdlouhavá jednání o obsazení špičkových funkcích EU nakonec vyprodukovala překvapivá jména, mezi nimiž nefigurují tzv. „spitzenkandidaten.“ Tento koncept, spočívající na výběru lídra dané politické frakce, se tedy neosvědčil. Místo toho se z klobouku tahala jiná jména. Bez přehánění je patrné, že Angela Merkelová se možná při některých akcích třese, ale byla schopna si prosadit do nejvyšší funkce bytostně svého člověka.

Politická recycklace, ostrakizace jiných křídel (místo aktivního vtažení to rozhodování budou vyčleněny) pro budoucnost EU nevěstí nic pozitivního.

Odpor V4 za vydatné pomoci Itálie zabránil v instalaci socialisty Franse Timmermanse do funkce předsedy Evropské komise. Nicméně, politická „uvědomělost“ se projevila jinak. Roli hlavního nenávistníka Visegradu dostal belgický premiér. Právě od něj pochází návrh, aby se Visegrad vyhodil ze Schengenu, protože skupina odmítá „solidaritu ve zvládání migrace.“

Pomsta vůči Itálii a „východu“ jako takovému bude zřejmě spočívat v tom, že za Itálii se předsedou parlamentu stane socialista (ergo opozice vůči současné italské vládě, která má s Bruselem permanentní konflikt) a východ ostrouhá docela (nic překvapivého, Donald Tusk byl ve funkci jako nárazník proti polské vládě a jako recyklát prohravších liberálů. Vzhledem k tomu, jaké má Právo a spravedlnost preference, se tahle taktika neosvědčila).

Guvernérkou Evropské centrální banky by se měla stát Christine Lagardeová, která je v současnosti šéfovou Mezinárodního měnového fondu. Ze všech jmen, která jsou v době psaní tohoto článku známa a která ale ještě musí potvrdit Evropský parlament, je Lagardeová zřejmě ekonomicky nejkompetentnější i relativně sociálně citlivá, což je ovšem dost tristní vysvědčení. Lagardeová rozhodně není Joseph Stiglitz, ale přeci jen si je schopná uvědomovat určité souvislosti mezi hospodářským výkonem, nerovností, fungováním trhu práce atd. Mandát Evropské centrální banky je ovšem dosti úzce stanovený, nemluvě o tom, že už jsme se dostatečně přesvědčili o tom, že se monetární politika se svou účinností a škálou nástrojů nemůže nikdy srovnávat s politikou fiskální. Škodolibě by se dalo poznamenat, že bude zajímavé pozorovat, jestli se i jako guvernérka bude Lagardeová vracet ke kritice německé hospodářské politiky.

Nu, a pak tu máme předsedkyní Evropské komise. Někdo jásá, že se jedná o ženu, ale důležité především je, že jde o Němku, která byla vždy maximálně loajální vůči Merkelové. Z tohoto hlediska by tím Merkelová napravovala svou chybu, kdy přenechala předsednictví straně Annegret Kramp – Karrenbauerové, ale zároveň vyjádřila přání zůstat kancléřkou (zbytečné oslabení vlastní pozice). Ironicky by se dalo podotknout, že když někteří tak volali po tom, aby se Merkelová „zrecyklovala“ v evropských funkcích, tak jim i částečně vyhověla a poslala tam „svou Uschi.“

Přezdívku „Flinten Uschi“ nyní nechme stranou. Je ale potřeba uvést, že nominace von der Leyenové může mít silnější dopad na německou politickou scénu. Koaliční sociální demokraté mají pocit, že s nimi bylo zameteno (co nám to připomíná, že) a CSU je rovněž rozčilená, protože má pocit, že Manfred Weber, oficiální „spitzenkandidat“ měl být předsedou Komise.

Jak už informují Financial Times, návrh von der Leyenové na post předsedkyně Evropské komise vyvolal v Německu pobouření. Martin Schulz dal jasně najevo to, co je patrné již delší dobu u funkcí EU obecně. Von der Leyneová byla slabý článkem vlády, a proto byla „vykopnuta vejš.“

I další zdroje pro FT uvádějí, že „Bundeswehr si oddychne“, a že málokdo má za sebou tolik negativních titulků jako právě německá ministryně obrany.

Merkelová ovšem vychválila „její“ misi NATO v Egejském moři, nemluvě o vytvoření nadnárodní bojové skupiny pro Litvu.  Je potřeba dodat, že von der Leyenová patří k zastáncům navýšení rozpočtu na obranu, nemluvě o rozšíření umístění německých bojových sil. Kritika kvůli předražování zakázek, které je v tomto odvětví tak časté, se nevyhnulo ani von der Leyenové.

Připomeňme si ostatně rozhovor s ministryní pro dodání kontextu a také analytický článek Oskara Krejčího k tomuto tématu.

Rozdělení pozic odpovídá mocenskému úzu EU: vládne Německo, provokuje se Itálie, východní a střední Evropa se ignoruje a její „vřelý“ vztah k EU dál upevnění belgický premiér.

In varietate Concordia aneb Jednota v rozmanitosti v praxi.

Ilustrační foto: Autor – European People’s Party – EPP Congress Madrid, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=45303762

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.