Jazzové okénko Jana Schneidera: Ot Azey Neyt a Shnayder, I’m On My Way a Espinita

Dnešní červencový jazzový průvodce Jana Schneidera přináší tři jazzové skladby a jednu k tomu návdavkem.

Když se kapela jmenuje Kapelye, naznačuje to přímou souvislost s jidiš. Jak tato kultura ovlivnila americkou literaturu, to nejenom několika skvostnými slovníky, ale i příběhy o panu Kaplanovi (u nás geniálně převedenými do češtiny Antonínem Přidalem) dostatečně zdokumentoval Leo Rosten. Kapelye zase předvádí, jak snadno v jediné skladbě jidiš a klezmer (Ot Azey Neyt a Shnayder) přešly do angličtiny a jazzu (What Need A Taylor). Když Kapelye hráli v Praze na festivalu „9 bran“, tuto skladbu mi věnovali, jak jinak. Nemohu ještě ošidit ctěnou pozornost o skladbu Levine, Der Groyser Man, která právem opěvuje skutečného hrdinu: přelétnout Atlantik nevyžaduje tolik odvahy jako být prvním transatlantickým pasažérem!

Famózní altsaxofonista Julian „Cannonball“ Adderley hraje se svým kvintetem skladbu I’m On My Way, kterou složil jedenáctiletý syn jeho bratra, trumpetisty Nata, jehož sólo je ale snad ještě lepší než to Cannonballovo! Obě sóla se vyplatí poslouchat pečlivě tón po tónu, abyste si vychutnali jejich stavbu! Na klavír hraje Joe Zawinul, na basu Victor Gaskin a ten úžasně nezapomenutelný puls dává skladbě bubeník Roy McCurdy.

Z naprosto jiného soudku je Banda Ionica. Když jsem poprvé uslyšel skladbu Espinita a rozdýchal jsem to užaslé překvapení, uvědomil jsem si, že to je vlastně siciliánský jazz! A jaké je to žrádlo! Jaké všechny ozvěny a názvuky tam lze slyšet! Svět plný hutných emocí, a přitom tak blízký, už jen tím, jak vystrkuje růžky ten usměvavý čertíček …

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.