Christine Lagardeová by mohla zreformovat eurozónu

Případná guvernérka ECB by mohla dobře dozírat na koordinaci peněžní a fiskální politiky. Eurozóna potřebuje fiskální stimul.

Na rozdíl od německých kritických komentářů, vidí Wolfgang Münchau v nominaci Christine Lagardeové na post guvernérky Evropské centrální banky šanci. Domnívá se, že by mohla dobře dozírat na koordinaci mezi monetární a fiskální politikou.

Lagardeová může změnit eurozónu, píše Münchau. Ne snad tak, že by jinak pojímala měnovou politiku, ale tím, jak bude koordinovat spolupráci jednotlivých evropských institucí. Je to spíše náhoda, že hlavní pozice v EU mají zaujmout přesvědčení federalisté – Ursula von der Leyenová, na pozici vysokého představitele pro zahraniční politiku Josep Borrell, a Charles Michel nahradí Donalda Tuska.

Lagardeová je intelektuálně ze stejné líhně, myslí si Münchau, dá přednost tomu, aby se eurozóna reformovala. Lagardeová těžko prosadí další kvantitativní uvolňování, na to nebude mít v Radě guvernérů dost hlasů, ale může se snažit o užší vazby mezi dalšími orgány EU.

Draghi má pravdu, když říká, že fiskální politika musí hrát větší roli. A právě k tomu je Lagardeová se svými zkušenostmi na pozici ministryně financí a pak šéfky MMF jako stvořená. Eurozóna potřebuje fiskální stimul, tvrdí Münchau, a přiznává, že má sympatie pro italskou vládu. Německo by se ideálně mělo zbavit svého ústavního zákona, který podporuje přebytky rozpočtu. To se ale nestane.

Dlouhodobě potřebuje eurozóna integrované kapitálové trhy, včetně tzv. bezpečného aktiva. Lagardeová by o tom dovedla hovořit jasně a srozumitelně. Je také potřeba vidět, že za novým týmem EU stojí aliance francouzsko-španělská.

Jsou tu ovšem i velice nebezpečné překážky. Nizozemsko a celá ta „Hanzovní liga“ odmítá změny. Macronova taktika byla ovšem velice úspěšná. Geniálně navrhnul do čela Evropské komise Němku, která bude stát za ním, tvrdí Münchau.

Debata v Německu se koncentruje jen na to, že se hovoří o přerozdělování ze severu na jih. Ale v reálu je to jinak, centralizovaný makroekonomický stabilizační mechanismus včetně bezpečného aktiva by vedl k větší disciplíně jednotlivých zemí. A to je cesta budoucnosti pro eurozónu, štěstí samotné k tomu stačit nebude. Merkelová nebude tím, kdo použije svůj politický kapitál na reformu eurozóny, to již Macron ví. Ale jsou tu jiné možnosti, třeba německá vláda se Zelenými, spekuluje Münchau.

Úkoly jsou obrovské, ale nové personální obsazení má větší potenciál se s těmito úkoly vypořádat než to předchozí.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Ilustrační foto: Autor – World Economic Forum from Cologny, Switzerland – The Global Economic Outlook: Christine LagardeUploaded by January, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=24234745

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.