Proč se miliardáři stále prohlašují za spasitele Ameriky?

V době masivních nerovností, kdy se rozčarovaní voliči cítí bezmocní, jediní, kteří se mohou prezentovat jako nezávislí a s dostatkem zdrojů, aby něčeho dosáhli, jsou miliardáři.

Ross Perot, Tom Steyer a další bohatí megalomani zneužívají rozčarování voličů pro kandidaturu na prezidentství, napsal Nathan Robinson na stránkách Guardianu.

Začátkem července, kdy nás opustil prezidentský kandidát Ross Perot, převzal jeho místo na prezidentském závodišti další miliardář, Tom Steyer. Zámožní kandidáti, kteří „to řeknou na rovinu“ (a jeden z nich nyní sedí v Bílém domě) reprezentují však vše, co je v americké demokracii dysfunkční.

Ross Perot, první miliardářský „outsider“, získal v prezidentských volbách v roce 1992 téměř 20 % hlasů. Podle Nathana Robinsona ani Perotovy principy ani jeho politické plány nebyly vždy jasné, přesto jej jeden průzkum veřejného mínění umístil výše než H. W. Bushe a Billa Clintona. Zřejmě americké voliče něčím zaujal. Poté, co neuspěl, byla jeho kandidatura považována za anomálii a teprve po dvaceti letech Donald Trump, další miliardářský „outsider“, nezávislý díky svému bohatství, úspěšně prolomil washingtonský stranický systém obdobnou taktikou.

A teď vstoupil na scénu miliardář Tom Steyer, majitel hedgeových fondů, z něhož se stal progresivní politický aktivista. Jeho sebeprezentace jakožto „outsidera“ je k smíchu: Syn význačného advokáta a absolvent prestižních univerzit, pracoval v investičních bankách Morgan Stanley a Goldman Sachs a poté, co si jako manažer hedgeových fondů vydělal majlant, je jedním z největších přispěvatelů Demokratické strany, která se ze „strany lidu“ stala „stranou Wall Streetu“.

V době masivních nerovností, kdy se rozčarovaní voliči cítí bezmocní, jediní, kteří se mohou prezentovat jako nezávislí a s dostatkem zdrojů, aby něčeho dosáhli, jsou miliardáři. Multimiliardáři Howard Schultz a Michael Bloomberg se rovněž ucházeli o prezidentství jakožto alternativní kandidáti proti Demokratům a Republikánům. Místo programu sice nabízejí publiku pouze otřelé fráze, ale mají pravdu v tom, že lidé prahnou po alternativě.

Podle Robinsona jsou miliardáři „povětšinou dost špatní lidé, na které není spolehnutí, že budou prosazovat zájmy pracující třídy“. Steyer, přestože veřejně zastává ekologické a progresivní principy, sám investoval milióny dolarů do soukromých vězeňských firem a dokonce i do společností produkujících fosilní paliva. Michael Bloomberg, bývalý newyorský starosta, je nejen pověstný svým otevřeným sexismem, ale i návrhem poskytnout bezdomovcům v New Yorku jednosměrné jízdenky ven z města.

Miliardářští kandidáti na prezidentství úspěšně získají pozornost díky svému bohatství, které jim umožní kupovat proslovy a přesvědčovat deprimované voliče sliby, že vyřeší jejich problémy, které často sami původně způsobili. To není zdravý politický systém, ale druh volební oligarchie, kde máme pouze na výběr, který z odporně bohatých jednotlivců nám bude vládnout. Skutečná demokracie vyžaduje masovou účast. Nemůžeme jenom čekat na velkorysé miliardáře, protože jejich kandidatura je vždy nikoli v našem, ale v jejich zájmu.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.