Čína jako měnový manipulátor? Další stupeň konfliktu mezi USA a Čínou

Ilona Švihlíková vysvětluje, proč je americké označení Číny za měnového manipulátora nebezpečné, hloupé a nepravdivé.

Ti, kteří doufali, že by příměří v Ósace mohlo uklidnit situaci, se tvrdě spletli. Eskalace mezi odcházejícím hegemonem a mezi novou velmocí naopak znovu narůstá. Určitou roli v tom hraje již probíhající volební kampaň v USA, do které se Donald Trump už aktivně zapojil. Ani Číňané, ani my bychom se tím ovšem neměli nechat ukolébat. Nechuť vůči Číně se stává spojovací linií mezi demokraty a republikány, protože v jádru sporu není ani obchodní bilance, ani přístup amerických firem na čínský trh, ale udržení postavení hegemona. Západ je v šoku, kam se Čína (ale i Indie) za „pár let“ dostaly a jeho reakce, připomínající často rozmazleného fakana, kterému někdo sebral hračku, ohrožují stabilitu světové ekonomiky i mír. Arogance Západu je navíc tak nesmírná, že není schopen vnímat, že jak Čína, tak Indie se vracejí na místa ve světové ekonomice, které drtivou většinu svých dějin zaujímaly. (Psali jsme nedávno o asijském století aspoň v podání Financial Times).

Poté, co Trump oznámil novou vlnu cel platících od září a trhy dostaly pěknou studenou sprchu, Čína oznámila odvetná opatření (která budou mít nutně asymetrický charakter). Čínský jüan se zároveň dostal pod tlak a Čína ho nechala propadnou se pod symbolickou hranici 7 jüanů za dolar.

USA si okamžitě pospíšily s tím, aby Čínu označily za měnového manipulátora (o čemž upřímně řečeno snil už prezident Barack Obama, ale do obviňování z měnové manipulace tehdy „hodil vidle“ MMF, když čínský jüan zařadil do tzv. zvláštní práv čerpání, tj. de facto ho uznal jako světově důležitou měnu).

Nynější americký krok je nebezpečný, nepravdivý a hloupý, což přesně reflektuje Trumpovu administrativu. Pokusím se shrnout argumenty, které to dokazují.

První argument. Nejsou k dispozici žádné důkazy, že Čína intervenovala, aby jüan oslabila. Jistě, oslabení měny, tj. řízená depreciace, by znamenala, že slabší měna „spolkne“ alespoň částečně efekt amerických cel. Jenže existují objektivní důvody pro pokles jüanu – už jen sama obchodní válka je vnímána investory jako něco, co Čínu poškozuje a přeci jen stále platí, že americký dolar je vnímán (spolu se zlatem) jako „safe haven“, neboli bezpečný přístav. Ergo, existují dobré důvody k tomu, proč by jüan vůči dolaru měl oslabit zcela tržně. To, co USA vyčítají Číně, je mnohem spíše to, že nechala jüan prolomit psychologickou hranici 7 jüanů za dolar a že nezasáhla! Je to tedy přesný opak měnové manipulace!

Druhý argument. Trumpova administrativa se na rozdíl od řady předcházejících hlásí ke slabému dolaru. Vzhledem k tomu, že si chce uchovat pozici hegemona je to contradictio in adiecto, což ovšem v případě Trumpa a jeho svérázné ekonomické logiky těžko může překvapit. Trump navíc vyvíjí bezprecedentní tlak nejen na své obchodní partnery (nově třeba na Vietnam, zkrátka na každého, kdo si dovolí mít s USA významnější přebytek obchodní bilance), ale zároveň i na americkou centrální banku. Tu tlačí permanentně k významnému poklesu úrokových sazeb. Ty přitom mají na měnový kurz významný dopad. Jestli se tu někdo pokouší o manipulaci, pak je to spíš americká administrativa sama.

Třetí argument. Čína nesplňuje kritéria definice měnového manipulátora, která si USA samy stanovily. Jak jsem podrobně psala v tomto článku, Čína z kritérií splňuje to, že má s USA obchodní přebytek (daný ovšem dominantně strukturálně – nicméně, proč by se USA zaobíraly tím, jak slabou strukturu ekonomiky mají, když místo toho mohou šikanovat každého, kdo jim vleze do cesty a uvalovat cla a sankce). Už jsem uvedla, že neexistují důkazy, že by Čína intervenovala k oslabení jüanu, ba právě z minulých let byl viděn pravý opak, Čína spalovala své devizové rezervy, aby zabránila dalšímu oslabování jüanu. Navíc ovšem platí, že Čína významně „narovnává“ svou ekonomiku a na rozdíl do Německa, významně zmenšila svůj přebytek běžného účtu. Podporou domácí poptávky tam pomohla zmírnit vliv jedné z globálních nerovnováh. USA ovšem Čínu hned označily na manipulátora, aniž by splňovala dvě ze tří kritérií, které si USA samy stanovily. Čínská centrální banka si navíc pospíšila s ujištěním, že nebude používat kurz pro konkurenční účely a že centrální banka chce zajistit stabilizovanou hodnotu jüanu.

Zkušenosti s měnovými válkami by měly být poučením. Tzv. kompetitivní devalvace (tedy umělé oslabování vlastní měny za účelem získání obchodní výhody – být levnější než konkurent) byla jedna z reakcí v době Velké deprese. U Velké recese se podařilo plnohodnotné měnové válce vyhnout (i když odkazy na ní se objevují již v roce 2009) a na rovinu řečeno, vedlejší produkt politiky kvantitativního uvolňování bylo obvykle oslabení dané měny. Jenže plně vyhlášená měnová válka mezi velmocemi je dalším stupněm destabilizace světové ekonomiky. Trump sní o tom, že se USA buď od světové ekonomiky zcela odpojí, nebo si nastaví takové vztahy, v nichž si pomocí dolaru a zbraní zajistí jednostrannou výhodou. To je jeho „Make America Great Again.“ Jenže v propojeném světě na jedné planetě mnohem spíše platí, že „kdo s čím zachází, s tím také schází.“ Ale následky poneseme všichni.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.