Inspiroval ankarský summit útok na saúdská ropná zařízení?

Útok mohl zabránit tomu, aby Rúhání ustoupil tlaku Ruska a Turecka ve věci Íránských revolučních gard v Sýrii.

Ruský a turecký tlak na Írán a jeho prezidenta Hasana Rúháního, aby Teherán odvolal z Sýrie svoje Revoluční gardy, mohl inspirovat sobotní útoky na ropná zařízení Saúdské Arábie, spekulují pro Asia Times David D. Goldman a Uwe Parpart.

Íránské revoluční gardy (IRG) mohly útok provedený drony a řízenými raketami podnítit, aby tak zabránily dohodě o omezení své přítomnosti v Sýrii. Kolaterálním plusem této akce mohlo být také zabránění možnosti, že by se prezident Rúhání setkal s prezidentem Donaldem Trumpem na půdě zářijového Plenárního zasedání OSN v New Yorku.

Velitel revolučních gard Kasem Suleimaní řídí v Íránu stát ve státě a dohlíží také nad permanentní přítomností gard v Sýrii. Rusko a Turecko se staví proti Suleimaníovým ambicím v Sýrii. Saúdské útoky mohly být mocenskou hrou gard, která měla zabránit v tom, aby se Rúhání na summitu dohodl na omezení operací IRG v Sýrii.

Rusko se snaží o minimalizaci neshod s Tureckem, které nedávno nakoupilo ruský protiraketový systém S-400 k nelibosti USA. Íránské ambice v Sýrii také budí v Moskvě obavy, Rusko chce vliv IRG omezit – letos už došlo ke srážkám mezi ruskými vojáky a jednotkami IRG v Sýrii. Podle zdrojů s detailní znalostí uvažování Vladimira Putina komplikuje agresivita Íránu vztahy Ruska s USA a s Izraelem.

Bezpečnostní analytici míní, že Rúhání byl před ankarským summitem (a saúdskými útoky) připraven na požadavky Putina přistoupit. Ovšem detailní informace o útoku, místa odkud byl veden a jak konktrétně, jsou stále dost nejasné, naznačuje to zřejmou chybu v rozvědné činnosti a nepřipravenosti USA čelit podobným asymetrickým hrozbám v regionu Blízkého východu. I když se záhy objevily informace o tom, že zbraně využité k útoku mají mít původ v Íránu.

Článek je toho názoru, že k tomu, aby bylo možné efektivně čelit výzvě IRG musí Spojené státy spolupracovat s Ruskem, Tureckem a Čínou. Rusko a Turecko má vůči Teheránu velké páky vlivu – s ohledem na to, že mu pomáhají s přepravou uhlovodíků do Evropy a obchází tak sankce USA. Čína je největší obchodní partner Íránu.

Americká diplomacie je ale neschopná adaptovat se a odlišit mezi oblastmi konfliktu a oblastmi spolupráce s jinými velmocemi. USA měly po pádu komunismu monopol na moc a zvykly si tak na samospravedlnost a samolibost. Íránský problém na Blízkém východě se dá vyřešit, ale nejde ho vyřešit jednostranně.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.