Kissingerova noční můra spojenectví Ruska a Číny se stává skutečností

Macronova iniciativa přišla příliš pozdě. Svět si neuvědomuje závažnost sbližování Ruska a Číny v důsledku západního dvojího zadržování.

Výroky francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o konci nadvlády Západu a nutnosti zrevidovat vztahy s Ruskem přišly příliš pozdě, uvádí profesor mezinárodních vztahů a politologie z Kalifornské univerzity v San Francisco Andrej Cygankov pro think tank Valdai Club. Padla z úst jednoho z lídrů západního světě v kontextu těžké situace v mezinárodních vztazích. V současnosti, jak autor upozorňuje, se hroutí řada politických, ekonomických a vojenských institucí, rozpadá se systém mezinárodní jaderné bezpečnosti a roste také konfrontace mezi velmocemi. Spolupráce s Ruskem podle Cygankova představuje způsob, jak zastavit další degradaci mezinárodního systému.

Bohužel Macronova slova přišla příliš pozdě. Západ, a zvláště USA, se nyní aktivně věnují procesu dvojí zadržování Ruska a Číny a odmítly vážné snahy o vzájemně výhodnou spolupráci. Americká politická třída se nepoučila z invaze do Iráku v roce 2003 a v Evropě je silný strach z ruské „agrese“.

Rusko už nemá žádná očekávání ohledně toho, že by se stalo partnerem USA a Západu při formování globálního světa. Očekávání, že by v delším časovém úseku došlo k adaptaci na normy západního světa za podmínky vzájemné úcty k zájmům, jsou pryč. Nejde dvakrát vstoupit do stejné řeky, píše Cygankov na adresu návratu Ruska do skupiny G7.

Západ pokračuje v politice vnucování svých zájmů jiným, a to navzdory některým rozumným vyjádřením. Je to politika v zájmu elit, která má destabilizační dopady na západní společnosti a na svět jako celek.

V USA jsou nyní u moci velmocenští nacionalisté, které vzájemná spolupráce nezajímá. Sází na sílu, vydírání a vnucování svých pravidel světu. Politika sankcí, obchodních a technologických válek a závodů ve zbrojení se nachází ve svém počátečním stádiu. Povede ale k velmocenské konfrontaci spolu s dalším oslabováním USA globálně.

Podle Cygankova ale k sebedestrukci Západu přispívají tak zvané liberální elity USA a Evropy, které dál věří v univerzálnost vlastních hodnot. Není jim cizí vydírání. V USA se nezalekly ani využití pomluv a tlaku k diskreditaci zvoleného prezidenta, ale do jeho zvolení tyto elity pokračovaly v kurzu globální nadvlády amerických zájmů a hodnot.

Ruský nebo čínský politický systém rozhodně nejsou perfektní. Ovšem Rusko minimálně nemá systém, kde by panovala tyranie a masové násilí. Srovnávat ho se stalinismem neobstojí. Vedle toho je ruská zahraniční politika celkově umírněná, orientuje se na hledání kompromisů a společné zájmy. Příkladem je Blízký východ: Rusko zde má autoritu právě proto, že dokáže naleznout přijatelný kompromis s jakýmkoliv partnerem. Pak je tu ovšem i otázka, zda má Západ nárok na to být „mravní policií“, když roky spolupracuje s „demokracií“ jakou je Saúdská Arábie.

Politika nadvlády a dvojího zadržování je destruktivní i pro Západ. V minulosti byly ale západní velmoci schopny s Ruskem spolupracovat – například před první světovou válkou, kdy se jednalo o „autoritářskou“ zemi. Proč ne dnes?

Příčiny jsou ve 20. století, které pohřbilo tradice spojené s vytvářením kompromisů v evropské diplomacii, posílilo pýchu Západu a jeho připravenost světu diktovat, míní Cygankov. Neschopnost dohodnout se se SSSR vedlo ke vzniku druhé světové války, zatímco konec studené války, která skončila do značné míry podle západních podmínek, posílilo představu elit o správnosti globální nadvlády. A tak se připravila půda pro dvojí zadržování.

Nyní se v této politice pokračuje a spoléhá se na to, že povede k vzniku konfrontace mezi „nehodnými“ zeměmi. Už bylo řečeno, že Rusko a Čína nemohou být partnery, protože jsou moc jiné. Na druhou stranu už mnozí začali chápat (a mezi nimi je Macron), že by se nemělo očekávat nějaké vyostření těchto rozdílů mezi Ruskem a Čínou, což je něco, co má souvislost s dvojím zadržováním. Ovšem zatím svět postrádá pochopení, jak moc je tato záležitost důležitá. Rusko je spíš považováno za problém, a ne jako potenciální partner. Oslavy výročí války v Polsku ukázaly pokusy Rusko izolovat. Německo polské pozvání dostalo, Rusko nikoliv – což je absurdní, míní Cygankov.

Naneštěstí mizí naděje na západní kolektivní rozum. Spojenectví Ruska a Číny se stává skutečností, což je Kissingerova noční můra. A odpovědnost za ni z velké části nesou západní lídři. V daný moment je otevřenou otázkou, zda se Rusku a nezápadním zemím podaří zvrátit globální procesy a dostat je na konstruktivní kolej. A je tak možné, že tato „noční můra“ se pro svět nestane tak hrozivou. Když Západ nemá zájem na kompromisech, možná bude na nezápadních velmocech, aby utvořily a posílily globální pravidla ve spolupráci s Ruskem?


Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Ilustrační foto: Autor – kremlin.ru

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.