Hledání vyššího smyslu v nesmyslných textech

Ivo Šebestík píše o tom, jak naleznout vyšší smysl v nesmyslných textech – třeba v prohlášeních či programech politických stran, které demokraticky hájí zájmy oligarchie.

Byli to raně křesťanští myslitelé, jako například Órigenés, Řehoř z Nissy, Basil z Caesareje, Řehoř z Naziansu a jiní, kteří si všimli toho, čeho si není možné nevšimnout. Tedy, že některá místa v Písmu působí neuvěřitelně, absurdně nebo dokonce odporují humánnímu poslání křesťanství. Co s tím? I přišli ctihodní otcové na jednoduchou kličku. Napadlo je, že zmíněné pasáže v Písmu nemají jenom onen doslovný „literární“ charakter, ale že obsahují vyšší smysl, jenž není sdělen, ale je třeba jej uhodnout.

Později zase jiní otcové myslitelé tuto tezi doplnili o další užitečný prvek, a sice o tvrzení, že ne každému je dáno onen vyšší smysl pochopit. A tak jako se Bůh na Hoře při druhé teofanii obrátil k Mojžíšovi zády, aby člověk smrtelný nespatřil jeho tvář, tak se obrací zády skrytý vyšší smysl Písma k hříšníkovi, který není hoden pravého poznání. Od té doby vědí křesťané, že se nikdy nedozvědí vůbec nic z úradku božího, ani nepochopí, jak to Bůh udělal, že stvořil svět. Nebudou se tedy ani tázat, z čehopak Bůh svět stvořil, když neměl po ruce nic než své Slovo. Myšlenka je to vpravdě geniální.

Není vinen obsah textu svojí nesmyslností, ale čtenář, jehož rozum není schopen objevit v nesmyslu smysl vyšší. Takto lze v každém textu spatřovat něco, co v něm není. Užitečná to myšlenka například pro studenty píšící diplomové práce. Nebudiž vinen student chybným textem diplomky, ale profesor, jemuž jaksi nebylo shůry dáno vyšší smysl páně studentova textu pochopit.

Samozřejmě, že nechci tvrdit, že smysl Starého či Nového zákona je absurdní ve svém celku i v jeho jednotlivých částech. To nikoliv, to bych si nedovolil. Nicméně lidé, kteří tyto texty zkoumali, zaznamenali, že doslovné pochopení mnoha míst naráží na logické protiargumenty, takže bude lépe se doslovnému výkladu vyhnout. Pro účely ryze teologické měly tyhle „okliky“ při vnímání jistě smysl, nicméně je velká škoda, že se hledání vyššího smyslu v nesmyslech stalo časem nedílnou součástí myšlení, zejména politického.

Když například některá politická strana vyhlásí nesmiřitelný boj chudobě, a zároveň ve vládě i v parlamentu dbá důsledně na to, aby v zemi vládla oligarchie, byť prostřednictvím a za užití demokratických institucí, je to docela standardní hledání vyššího smyslu v úplném nesmyslu. Tam, kde vládne oligarchie, jednak neexistuje demokracie, hlavně však zde není žádné cesty k odstranění chudoby. Kdo věří politické straně, která chce jedním tahem bránit nadvládu kapitálu, a zároveň dojatě mluví o odstraňování chudoby, stává se vlastně vykladačem „Písma“ hledajícím v jeho textu něco úplně jiného, než co text skutečně sděluje. Text říká: „Odstraňme chudobu“, zatímco konkrétní skutky politiků podpoří války v chudém světě a ochrání existenci daňových rájů. Vykladač tohoto „svatého“ textu musí tedy objevit skrytý smysl slov o odstraňování chudoby, jejichž pochopení není ovšem každému dáno. A tím skrytým vyšším smyslem je přesně opačné tvrzení: „Prohlubme chudobu ještě víc.“

Čteme-li tedy politické proklamace opravdu správným způsobem, hledáme-li skrytý vyšší smysl jejich sdělení, pak se nám odhalí pravda. Zpravidla to nebývá vůbec těžké. Většinou k odhalení skutečného obsahu slov stačí obrátit jejich smysl. Co nazve mnohý politik černým, nemívá daleko k titanové bělobě, a naopak.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.