Jazzové okénko Jana Schneidera: Půl párku, Forth Worth a Crying

Jan Schneider připravil pro svůj nedělní jazzový průvodce další tři skladby k poslechu. A začíná ryze česky a werichovsky.

Dnes začnu doma. Melodie písně Půl párku je bezesporu jedním z geniálních děl Jaroslava Ježka. A ten text? O čem jiném je jazz? Právě o tomto, nikoliv o rozežranosti. Toto je ryzí český jazz.

Lahůdkový saxofonista Joe Lovano je ve skladbě „Forth Worth“ doprovázen dvojicí velmistrů: Davem Hollandem na nádherně vynalézavě „bloudivý“ kontrabas, a mým oblíbencem Edem Blackwellem na bicí. Uznáte sami, že jeho zlobivě zdobivý styl je jedinečný, už i pro ty občasné názvuky rytmu dětských říkadel. A všimněte si, že není třeba mnoho úderů, když víte kdy a kam a proč … Povím vám zde jedno své tajemství: největší požitek z takovéto hudby mám, když se plně soustředím na kontrabasovou linku a všechno kolem poslouchám „periferním“ slyšením. Potom mi vůbec nic z té hudby neuteče, když se soustředím na to epicentrum. Schválně to zkuste, s Davem Hollandem se rozhodně nudit nebudete!

A na závěr ukázka, jak to dopadne, když vám chybí bubeník. Kytarista (zde též pianista) John Mayall nahrál v roce 1970 svou skladbu Crying s partičkou, v níž hrál slovutný houslista Don „Sugarcane“ Harris, skvělý kytarista Harvey Mandel a baskytarista Larry Taylor. Nejhorší na tom všem je, že ta muzika bez bubeníka byla naprosto skvělá! Prověřená půlstoletím, patří mezi klenoty moderní hudby.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.