Levice v Rusku a Evropa. O čem bylo letošní Ruské sociální fórum?

Jiří Málek píše o zkušenostech z Ruského sociálního fóra, které se letos konalo poprvé po 13 letech a nabídlo levicový vhled do ruské socio-politické i hospodářské reality i příležitost pro spolupráci.

Rusko v současnosti představuje „zemi nepoznanou“ pro mnohé západoevropské levičáky. V případě, že jsou po ruce nějaké informace, tak se týkají čehokoliv jiného jen ne ruského levicového hnutí. Jelikož Ruská federace ale zůstává jednou ze světových velmocí s vojenským potenciálem, který je schopen zničit svět hned několikrát v řadě, měli bychom této zemi věnovat náš zájem jako ke klíčovému světovému hráči. V případě, že selže komunikace mezi levicovými silami v Rusku a v dalších evropských zemích, včetně panevropských levicových struktur, tak se jí ujmou jiné síly, které už nelze vidět jako levicové. Vznikne tak prostor pro populisty a nacionalisty všeho druhu. Jednou z mála příležitostí seznámit se se současnou ruskou situací bylo letošní Ruské sociální fórum. (Jedná se o ruskou odnož Světového sociálního fóra – poznámka překladatele).

Jednání federálního sociálního fóra bylo úspěšně svoláno do Petrohradu po dlouholeté přestávce (poslední se odehrálo v roce 2006) a konalo se v květnu 2019.

Konání fóra předcházelo několik měsíců přípravných prací. Přípravný výbor měl celkem 17 členů v čele s Alexandrem Vladimirovičem Buzgalinem. Ruské sociální fórum mělo vedle plenárního zasedání 20 sekcí a diskuzních panelů. Ze zahraničí se ho účastnilo několik delegací: za Nadaci Rosy Luxemburgové Kerstin Kaiserová, za Transform!Europe Jiří Málek, autor tohoto článku, a vedle nich i hosté z Kanady, Velké Británie a z Ukrajiny.

Samotná příprava fóra začala už v roce 2018 a organizátoři se snažili aktivovat sociální struktury v rámci Ruské federace, poslední Ruské sociální fórum se ostatně konalo před 13 lety v Petrohradě. Od té doby si prošla Ruská federace celou řadou změn v politickém životě. Nicméně místní sociální struktury nehodnotí tuto dobu pozitivně. Spíše se jednalo o dobu porážek a rostoucí apatie. Místní levicové koalice se rozpadaly a systém kooperace a solidarity mezi různými aktéry byl značně narušen. Jen v některých místech Ruska, příkladem je právě Petrohrad, existovaly místní aktivity, které byly založeny na konceptu sociálního fóra. Svoje aktivity začala nová generace aktivistů, kteří už si nepamatují hnutí proti globalizaci či za jinou globalizaci z doby na začátku 21. století.

Jednání Ruského sociálního fóra se účastnilo celkem 360 participantů z celkem 29 regionů Ruské federace (včetně Sibiře). Byly zde také reprezentanti politických stran a skupin (například tajemník stranické organizace Komunistické strany Ruské federace a poslanec petrohradského regionálního parlamentu), poslanec Státní Dumy Oleg N. Smolin a další. Na diskuzi se podíleli představitelé a aktivisté z různých občanských iniciativ, politických seskupení a klubů, stejně jako lidé z Ruské pravoslavné církve. Na jednání nechyběli ani představitelé akademických kruhů, z univerzit a akademii. Nicméně účastníci fóra pocházeli také z jiných společenských skupin, včetně lidí ze života, kteří se každodenně setkávají s politickými a ekonomickými realitami země. S ohledem na politickém složení účastníků bylo možné na fóru naleznout podporovatele všech možných politických levicových proudů – těch, které je možné najít po celé Evropě i specificky ruských levicových skupin, které jsou spojeny se současným ruským prostředím. Jednalo se o marxisty, trockisty, lidi se spíše neomarxistickým přístupem, demokratické socialisty, enviromentální aktivisty, ekosocialisty, levicové aktivisty blízké sociálnědemokratickému přístupu, anarchisty a celou řadu dalších. Byli zde ale také aktivisté pracující v dělnických kolektivech a bojující za práva pracujících jak ve státně vlastněných firmách, tak v soukromém sektoru, nebo aktivisté pomáhající důchodcům se sociálními problémy.

V rámci sekcí (seminářů) se pak hodnotily nejrůznější aspekty politicko-ekonomické a sociální situace v Ruské federaci, program Hospodářství pro lidi, problém společného fungování sociálních hnutí a levicových politických subjektů, otázky vzdělávání, vědy a kultury (jako boj za udržení světově známého výzkumného centra Pulkovo), ženská práva, postavení pracujících a jejich mzdy, právo na shromažďování a realita v Rusku, práva uvězněných, situace ve vězení, levice a masové komunikační prostředky, socio-ekonomické procesy v postsovětském prostoru (včetně Ukrajiny a regionu Doněcka a Luhanska), možnosti levicových sil atp. Během jednání Ruského sociálního fóra zazněl kritický postoj k současné ruské sociální a politické realitě (včetně kritiky vůči prezidentu Putinovi a premiéru Medveděvovi). Byla také slyšet kritika současného ruského antisociálního kapitalismu (boje o penzijní reformu a důchody, korupce, pomalá modernizace průmyslu, nezájem o vědecký rozvoj).

Program byl doplněn také několika kulturně politickými příspěvky, které odrážely historickou cestu ruské (a sovětské) levice. V diskuzi Ruského sociální fóra se nepochybně reflektovalo více než 70 let existence sovětského státu. Připomínka staletého výročí říjnové revoluce na samém zahájení fóra charakterizovala současný přístup levicových sil v Rusku. Historické výročí rezonovalo celou řadů úvodních proslovů i diskuzí. Na druhou stranu se ale řada témat, který se dnes diskutují v (západní) Evropě, ocitala na okraji. Odráží to objektivní realitu ruské společnosti a problémy, kterým ruská levice čelí.  Podobné události v řadě postsovětských zemí (Bělorusko, Ukrajina, středoasijské země) by vypadaly podobně.

Ve všech sekcích jednání, vedle úvodních proslovů, zazněla celá řada diskuzních příspěvků a návrhů či dodatků. Během závěrečného plenárního jednání byli účastníci obeznámeni s obsahem jednání sekcí. Nicméně nebylo možné, aby se podařilo všechny myšlenky, návrhy a připomínky dostat do závěrečného dokumentu. Proto bylo rozhodnuto, že se takového úkolu ujme organizační výbor. Fórum také podpořilo nápad, aby se organizační výbor dál věnoval práci jako koordinátor pro aktivity dalších sociálních struktur a Ruského sociálního fóra.

Zdá se, že letošní Ruské sociální fórum mohlo započít novou a efektivní fázi při formování levicových pokrokových sil v Ruské federaci. Na oplátku by pak mohlo dojít ke spojení sociálních aktivistů s politickými subjekty, včetně levicových politických stran. Politické hnutí v Rusku a v levicových strukturách, hnutích a politických stranách v této velké zemni, která má pro evropský kontinent klíčový význam, by neměly zůstávat marginalizováni ze strany levice v EU. Naopak. Široký dialog bez předchozích podmínek by měl přispět ke vzniku levicových vizí od Irska po Ural.

Článek publikujeme ve spolupráci s Transform!Europe. Zveřejňujeme se svolením.

Ilustrační foto: Autor – Jiří Málek

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.