Jazzové okénko Jana Schneidera: Fever, Malaguena a Milonga Triste

Bubeník Jan Schneider dnes pojal svůj pravidelný nědělní průvodce jazzovou hudbou předvánočně, nicméně netradičně.

Předvánoční horečka – ano: Fever! Peggy Lee se s touto vtipnou interpretací proslavila už dávno, ale toto zralé pojetí je ještě lepší!

Měl by sice nastat poklidný čas sváteční, ale proč bych vás šetřil, když se leckde domácí přípravy odehrávají v podobném rachotu, jako když Pete La Roca tříská do bubnů: No poslechněte si tu nádheru: Malaguena! Nezbývá, než popřát, když už je to takový šrumec, aby byl tak nádherný, dynamický, harmonický – no jasně, a aby měl taky někdy konec. Ale doufám, že předtím oceníte úžasného Joe Hendersona na tenor, Steve Kuhna u kláves a basistu Steve Swalowa. Mimochodem, Pete La Roca svou jazzovou kariéru na čas přerušil, a nějaký čas se živil jako právník, k čemuž se ale nehodilo trávit večery v jazzových klubech, a tak se pak radši vrátil k poctivému řemeslu.

A něco exotičtějšího na uklidnění: Argentinský tenorsaxofonista Gato Barbieri hraje Milonga Triste. Ono se to sice trochu rozvášní, ale v podstatě jen proto, aby se zdůraznil ten celkový klid. Celá skladba je zásadně ovlivněna fantasticky dlouhými, nádherně kroucenými a všelijak jemně modulovanými kontrabasovými tóny Rony Cartera – to je to, co odlišuje kvalitní hudbu stylu „latin“ od všeho ostatního braku! Takže pěkné svátky, ať už v jakémkoliv stylu!

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.