Rodina

Milan Daniel píše na prahu nového roku o tom, jak je možné překonat rozdělení společnosti.

Droga sociálních sítí

Mnoho ze čtenářů to jistě zná ze své zkušenosti: dříve bezkonfliktní vztahy v rodině se v posledních letech staly konfliktními, protože její členové se názorově rozrůznili, zastávají rozdílné politické postoje a nezřídka se kvůli tomu nesnesou mezi sebou. Není výjimkou, když se při nezbytných setkáních omezí na nezbytná konverzační a nepolitická témata, protože se chtějí vyhnout střetu.

Čím to je, že spolu ani v rodině nedokážeme mluvit? Co způsobilo, že jsme se vzájemně odcizili tak, že vztahy se svými nejbližšími nahrazujeme vágními vazbami na sociálních sítích, které jsou definovány pouze aktuální názorovou shodou?

Nesporně na tom má podíl snadnost a dostupnost takových vazeb, možnost v neomezené míře přijímat informace zvenčí a ztotožňovat se s jejich obsahem v rámci takto vznikající sociální bubliny. Sociální sítě jsou platformou, na které mezi lidmi spojenými virtuálním tmelem dochází k utvrzování správnosti postojů a skupinovému vyhraňování se k názorovým oponentům. V případě bublin vytvářených lidmi bez životních zkušeností není výjimkou, že z nich vyhřezne neústupnost, útočnost, někdy i vulgarita. Příkop už potom hloubit netřeba.

Sociální sítě se staly sociální drogou. Jejich uživatelé jsou na nich stejně jako na drogách závislí, proměňují jim životy, vytěsňují z nich přirozené vazby a nahrazují je jinými. Ty jsou nastaveny tak, aby utužovaly nové společenské prostředí a aby do nich mohly řízeně pronikat informace, na nichž má zájem neviditelný režisér.

Před desítkami let se v každé kolotočářské střelnici skvělo heslo „Rodina je základ státu“. Rodina ale byla v posledních desetiletích rozmělněna novými rolemi svých členů v moderní společnosti a rozdílným sociálním prostředím, ve kterém se většinu času pohybují.  Je tiše nahrazována vazbami s jinými lidmi či společenstvími, k nimž mají jejich členové okamžitý a komfortní přístup kdekoliv na světě.

Dostat do tohoto prostředí informace či myšlenky, na jejichž prosazení má zájem někdo třetí je nepoměrně snazší, než se o to pokoušet v rámci přirozených vazeb. Pro virtuální svět se stala rodina překážkou. Tendence ji rozbít, rozmělnit roli muže a ženy s jejich přirozenou sexualitou je zjevná. Rozdrobený celek se ovládá nepoměrně snáz, než společnost stojící na po staletí budovaných morálních a mravních základech.

Nyní na to přišla i hlava katolické církve a doporučila farníkům, aby spolu v rámci rodiny více mluvili. Aby vypnuli své telefony, tablety a počítače, vyvázali se do podstatné míry ze sociálních sítí a obnovili vazby mezi sebou.

Mluvme se svou rodinou

Od papeže je to rada z těch rozumných. S jejím použitím lze zasypávat příkopy, které vedou napříč zemí. Patří k nim iracionální značkování názorových protivníků, dělení na sluníčkáře, kremloboty či „vidláky“, dehonestování prezidenta z titulu jeho zdraví, stáří nebo názorů, či indoktrinovaná nenávist vůči té části světa, která je uspořádána jinak a odmítá se podrobit globálnímu diktátu.

Zkusme být trpěliví, naslouchejme si navzájem, projevme ochotu přijmout racionální argumenty. Naučme se spolu diskutovat slušně a bez předpojatosti. Chtějme, aby nám naše děti či naši rodiče věcně vysvětlili, proč se na některé věci dívají jinak, co je k tomu vede a jakou cestu vidí k případné nápravě. Diskutujme o tom. Naučme se rozumět a respektovat, když má někdo jiný názor, je-li racionálně zdůvodněný.

Žijeme v globalizovaném světě, který má informační zázemí neomezené natolik, že se o tom nám starším nikdy nezdálo. Také specialisty na komunikaci, kteří laikům tu něco potlačí, tu účelově přibarví, zveličí či překroutí. Orientovat se v tom kde je pravda je pro laika leckdy nemožné.

Zbývá jen pověstný selský rozum. Individuálně sotva ovlivníme významnější část společnosti, ale můžeme jej uplatnit v rodině, která je její základní částí a tu společnost spoluvytváří. V rodině, kde jsme spojeni jiným tmelem než jen internetem. Můžeme jej uplatnit i mezi svými opravdovými – nikoli jen virtuálními – přáteli, sousedy, kolegy v práci.

Střezme se začlenění do zmanipulovaného davu, který z nás spolehlivě udělá dezorientované  hlupáky.

Kruhová obrana

Před více než půlstoletím nás na vojně učili, že v obklíčení je třeba zaujmout kruhovou obranu. Obklíčeni jsme – nejen zjevně, záplavou lidí s jinými hodnotami, životními zkušenostmi a vírou, ale i lidmi, kteří se tváří jako přátelé, svým univerzalismem však rozmělňují základy naší kultury a našemu společnému domu tak reálně hrozí totální destrukce.

Rodina ve smyslu širší komunity lidí stmelených kusem společného života, biofilní orientací, vzájemným respektem, úctou, důvěrou a odpovědností vůči potomkům je takovou jednotkou, která dokáže tu kruhovou obranu zaujmout a dům nejen uchránit, ale i vychovat jeho nové obránce.

Není to výzva k izolacionalismu, k tomu, abychom se nepřátelsky vymezili vůči stávajícímu stavu. Je však třeba si jej uvědomovat a konat tak, abychom nebyli objekty vnější manipulace a dokázali si uchránit svou integritu.

Zkusme ty telefony odkládat. Mluvme spolu, více než s jinými. Pečlivě se poslouchejme. To co slyšíme, nechme stejně pečlivě projít sítem zkušeností, hodnot a priorit platných v naší rodině.

Dříve, než bude pozdě.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.