USA dotlačily Čínu, aby zformulovala svou globální strategii

Tlak Spojených států, který měl Čínu zastrašit, způsobil, že se Čína soustředí na formulaci vlastní globální strategie.

Ruský odborník na mezinárodní politiku Andrej Sušencov na stránkách think tanku Valdaj hodnotí výsledky americké politiky vůči Číně v roce 2019.

Podle Sušencova byla světově nejdůležitějším jevem roku 2019 strategická nekonzistence Spojených států, které začaly frontálně tlačit na Čínu. Čína v důsledku toho rozvíjí svoji dosavadní globální strategii. Sušencov v americkém tlaku na Peking vidí zdroj pro rozvoj čínské alternativní globální vize – Washington v důsledku donutil doposud zdrženlivou Čínu učinit volbu.

Čína zaujímá obranou pozici, je si vědoma vlastní křehkosti a nerovnoměrného rozvoje, rozumí i tomu, že její úspěchy v ekonomickém rozvoji jsou přechodné. Čínské elity si nevybraly zničení čínsko-americké ekonomické symbiózy, ale díky USA byly donuceny se na tuto cestu vydat.

Sušencov si dále všiml, že Čína nenabízí žádnou ideologickou alternativu, v případě iniciativ jako je Jedno pásmo, jedna stezka v Asii čínští lídři užívají slogany o „sdílených statcích“. Čína samozřejmě má výhody z otevřenosti globálního obchodu a jedná oportunisticky.

Investičně je aktivní v Evropě, píše dále autor a hledá společné zájmy s místními vládami v Evropě. Vedle toho Peking posiluje také vzájemně výhodné partnerské vztahy s Ruskem. Doposud těmto iniciativám chyběla strategie a vize – byly založeny na pragmatismu, ne na „nabídce“ nového charismatického vedení pro 21. století ve stylu srovnatelném s přístupem USA.

Čínské životní zájmy jsou regionální, připomíná dále Sušencov. Jsou spojeny s Východočínským a Jihočínským mořem a s Tchaj-wanem, který má velký význam pro čínskou bezpečnost. Peking se vidí jako námořní velmoc, jejíž prosperita leží na moři. Proto také význam Tchaj-wanu jako křižovatky obchodních cest do Číny.

Zároveň platí, že Čína nemá zkušenost s projektováním své moci do zahraničí, její strategická kultura se tímto směrem nerozvíjela. Podle Sušencova lze rostoucí moc Číny spíš než s vědomou strategií srovnávat s přetékajícím hrncem.

Tlak Spojených států, který měl Čínu zastrašit, dovedl Čínu k formulaci vlastní globální strategie, míní Sušencov. USA vyvinuly největší tlak na oblast technologické spolupráce mezi Čínou a spojenci. Ve hře zatím nejsou závažné finanční sankce proti Číně, ale jakmile k nim USA přistoupí, Čína podnikne kroky k vytvoření k alternativnímu finančnímu systému (a Rusko se k ní přidá).

Peking se doposud držel linie, že globalizace slouží společnému dobru a Čína je jejím obráncem. Odpovídá to metafoře čínské moci – archetypálního obrazu laskavého panovníka, který je pro občany neviditelný, ale vytváří podmínky pro kvetoucí ekonomiku a eliminuje podmínky pro vznik krize. USA vytlačují Čínu z její přirozené komfortní zóny a můžeme jen odhadovat, jak na to bude Čína reagovat. Sušencov si myslí, že přechod Číny od modelu laskavého vládce k modelu, kde krize vyžadují ostré a radikální reakce, může být, díky omezené strategické zkušenosti země, velmi rychlý.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.