Pozor na miliardáře i s jejich dobročinností

Prezident Franklin Delano Roosevelt ve své době varoval, že „vláda organizovaných peněz je stejně nebezpečná jako vláda organizované lůzy“. Platí to i dnes.

Článek Anise Chowdhuryho a Jomo Kwame Sundarama na stránkách Other News se věnuje problému miliardářů a koncentrace bohatství. Cituje listopadovou zprávu UBS/PwC, která v roce 2019 sečetla miliardáře na celém světě. Je jich celkem 2 101, nebo, chcete-li, o 589 víc než před pěti lety.

Autoři si kladou morální otázky ohledně politického vlivu miliardářů. Při obraně miliardářů mluvil Josef Standler, který řídí jeden z největších fondů banky UBS, o tom, že miliardáři svoje bohatství převádějí do filantropie.

Naproti tomu expertka na etiku filantropie Chiara Cordelliová zdůrazňuje, že dobročinnost a dary odebírají vládám společenskou odpovědnost a vytvářejí nové problémy tím, že obcházejí demokratické politické procesy i zodpovědnost. „Filantropové nemají na základě svého disproporčního vlivu rozhodovat, v jakém světě máme žít,“ říká Cordelliová.

Pozitivní stránka miliardářského efektu nemůže nic změnit na tom, jaké negativní dopady má akumulace bohatství, daňové úniky a zneužití moci při korumpování politických procesů a rozhodnutí. Každý miliardář by se měl považovat za „politickou figuru“, míní autoři. Je třeba odstranit extrémní koncentraci bohatství, abychom vytvořili spravedlivější společnosti, dodávají.

Ekonom Robert Reich ukázal, že bohatství většiny miliardářů se nedá přičítat meritokratickým mechanismům či férové soutěži. Oxfam odhaduje, že asi třetina bohatství miliardářů je zděděna. Neexistuje žádný skutečný ekonomický důvod pro zděděné bohatství, pouze podkopává sociální mobilitu, ekonomický pokrok i meritokracii, tedy základy legitimity moderní společnosti.

Podle jiné práce má 43 % bohatství miliardářů svůj původ v monopolech a klientelistických vazbách k vládám, v rozvojových zemích je to až 56 %,  zjistil Oxfam v roce 2015.

Vedle klientelismu je dalším zdrojem bohatství miliardářů zneužívání monopolních privilegií udělených patentovými zákony. Navíc byly v 80. letech 20. století patentové zákony rozšířeny daleko za rámec toho, co lze považovat za nezbytné pro stimulaci inovací.

Autoři pak obracejí pozornost k roli nadnárodních korporací, které mají nyní velký a stále rostoucí podíl na světové ekonomice. Tyto korporace a další monopoly a oligopoly dobývají rentu, zajišťují si zisky a zvyšují akumulaci a koncentraci bohatství na úkor malých výrobců, pracovníků a spotřebitelů.

Další studie potom ukazuje, že bohatí platí o 30 % méně daní, než by měli, což jim umožňuje akumulovat bohatství rychleji.

STEP, Society of Trust and Estate Practitioners, sdružuje na 20 tisíc bohatých manažerů. Tato „uzavřená“ společnost úspěšně lobuje u vlád, aby snižovaly daně pro bohaté či jim zajistily právní beztrestnost. Za tímto účelem utrácí miliardy dolarů a její lobbování umožňuje zvýšení akumulace i koncentrace bohatství těch nejbohatších.

Superbohatí prostřednictvím peněz ovlivňují volby a veřejnou politiku po celém světě, studie Oxfamu ukazuje, jak kupovali politickou podporu pro etnopopulistické, rasistické a nábožensky netolerantní politiky například v Latinské Americe.

V USA přitom byla v minulosti moc monopolů považována za hlavní hrozbu pro americkou ekonomiku i politiku, takže byla zavedena antimonopolní opatření. Franklin Delano Roosevelt například varoval, že „vláda organizovaných peněz je stejně nebezpečná jako vláda organizované lůzy“. Jenže neoliberální ekonomové vidí monopoly i oligopoly mnohem pozitivněji.

V rozvojových zemích ale neoliberální princip soutěže vede k tomu, že domácí firmy nemají šanci stát se mezinárodně konkurenceschopnými.

Autoři článku zakončují, že dnes i MMF, který neoliberální politikou podmiňoval úvěrovou podporu, tvrdí, že tato ekonomická doktrína byla zdůrazňována přespříliš. Světová banka pak neoliberální reformy považuje za důvod neuspokojivého růstu. Podle autorů posílily deregulace, liberalizace, privatizace a globalizace tržní moc korporací. Důsledkem je snížení progresivity daňových systémů a zmenšení veřejných zdrojů, a naopak častější a hlubší finanční krize a zpomalený růst i rozvoj.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.