Uvězněná slova

Komentář s podcastem: Ivan Hoffman píše o tom, jak se slova stále více stávají komoditou placeného obsahu současných médií a ocitají se tak vlastně v jakési karanténě. Zvláště na internetu.

Nahlížet slova jako komoditu, kterou je třeba zhodnotit, čili prodat, není nový nápad. Relativně nová je ale praxe na internetu, kdy se slova, dosud volně dostupná, stávají součástí placeného obsahu. Kupovat slova od jejich autorů za účelem prodeje je praxí v tištěných médiích a obecně v médiích soukromých, kde slovo funguje jako obal reklamního spotu. Jak se ale významná část reklamy přesunula z printů na stále sledovanější internet, vydavatele napadlo, že vedle reklamy by mohli na síti prodávat i to, do čeho reklamu balí, tedy analýzy, reportáže, rozhovory či komentáře.

Tak se stalo, že na internetu vedle sebe existují dva druhy myšlenek. Ty svobodné, nezávislé, které jsou komukoli ochotně k disposici, a pak myšlenky které lze sdílet jenom po zaplacení. Vydavatelé vytvářejí dojem, že co je za peníze, je automaticky něco lepšího. Hovoří o obsahu „prémiovém“, pro náročnějšího čtenáře, pro členy klubu. Zavedením placeného obsahu se nicméně vydavatelé přihlásili k zásadě, že je nesmysl házet perly sviním, přičemž tou perlou je v našem případě zpoplatněné slovo a sviněmi publikum, neochotné pustit korunu.

Nemohu známkovat texty, uvězněné v obsahu, který jsem nečetl, neboť jsem si ho nekoupil. Znám-li ale z minulosti autora, umím z několika úvodních promo vět odtušit, co v článku řeší, a ve většině případů vím, že o nic nepřijdu, když nic nekoupím. Jsou ovšem i autoři, u kterých mi je líto, že jejich slova uvízla v placeném obsahu, neboť mi cosi říká, že by obohatila svobodný otevřený prostor, že by v něm rezonovala, vyvolala reakci, podnítila debatu. Je-li jednou myšlenka prémiová, čili odsouzená rezonovat pouze v bublině uzavřeného klubu, užitek z ní je nevalný.

V placeném obsahu samozřejmě končí především slova zbytná. Zábava, klábosení s celebritami anebo kuriozity, co nám život nezmění. Proto neevidujeme žádné hnutí za osvobození zpoplatněných slov a řeči o ochraně duševního vlastnictví pouze bereme na vědomí. Koneckonců akceptujeme patenty, tedy praxi, kdy vynález, plod individuálního lidského umu a kreativity, nenáleží lidstvu, nýbrž tomu, kdo si vynález koupí aby na něm vydělal, anebo aby zabránil tomu, že na něm vydělají jiní.

Solidarita s komerčně uvězněným slovem se jaksi nenosí. A možná i proto, že na placený obsah lze hledět také jako na karanténu. Jsou v ní vydavatelem držena slova, jež tím pádem nemohou volně škodit, obtěžovat či kazit obecný vkus. Jde mimochodem o paradox, kdy prémiovými slovy nejsou pouze ta dobře prodejná, ale nezřídka i ta, která konvenují vlastníkovi a snaží se je podsunout publiku. Někdo v tom spatřuje kultivaci veřejného mínění, jiný propagandistické vymývání mozků.  Děje-li se tak ale v karanténě, nerezultuje z toho ani užitek, ani škoda. Jen něčí výdělek.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.