Strategie rusko-čínské neformální aliance

Současné vztahy s Čínou jsou pro Rusko prototypem pro bezpečnost v perimetru ruského sousedství.

Ruský politolog Andrej Sušencov píše na stránkách ruského think tanku Valdajského klubu o důsledcích nové úrovně rusko-čínské vojenské spolupráce. Ty budou podle jeho hodnocení „dalekosáhlé“.

Sušencov má na mysli loňské oznámení Vladimira Putina o tom, že Rusko pomáhá Číně ve vývoji systému, který bude varovat před raketovým útokem. Tento systém mají doposud ve výzbroji jen Rusko a USA.

Vztahy s Čínou jsou pro ruskou strategii důležité. Obě země, metaforicky řečeno, stojí zády k sobě, aby se dívaly do obrácených strategických směrů. Rusko do Evropy, Čína do Tichomoří. Je přirozené, že 75 % HDP a populace se v Rusku koncentruje v evropské části země. V Číně je zase 80 % HDP a populace koncentrováno směrem k Tichému oceánu.

Sušencov upozorňuje, že obě země jsou zahleděny jiným směrem, ale také postrádají společný problém tzv. bezpečnostní hranice – Rusko a Čína nesoutěží o Kazachstán nebo Mongolsko. Přispívá k tomu fakt, že rusko-čínská hranice leží na periferii, nikoliv v nejvíce vyspělé oblasti obou zemí.  Čína je opatrná tam, kde by se zájmy obou zemí mohly střetnout. Rusko by nakonec chtělo mít podobné vztahy jako má nyní s Čínou i se Západem, na principech evropské bezpečnostní smlouvy, odmítnutí blokového myšlení o bezpečnosti v Evropě a s ohledem na společné zájmy.

Neformální aliance mezi Ruskem a Čínou je postavena postoji, že vojenská síla je součástí mezinárodních vztahů, píše dále Sučencov ve svém textu. V takovém pojetí tak stabilitu v centrální Eurasii mohou zaručit konsensem dvě nejsilnější země. Vztahy s Čínou jsou pro Rusko prototypem pro bezpečnost v perimetru ruského sousedství.

Rozhodnutí Moskvy vytvořit pro Čínu protiraketový systém je v podstatě strategické. Jeho cílem je posílit suverenitu Číny a posílit její možnosti čelit tlaku USA. Zájmy USA jsou v rozporu se zájmy Ruska, které věří, že systém brzd a protiváh je stabilnější a demokratičtější – a cestou k takovému mezinárodnímu systému je konsolidace suverenity a moci těch zemí, které mají nezávislou roli na světové aréně.

Podle Sušencova je tlak USA na Čínu špatnou politikou. Nutí totiž Peking si učinit volbu, což je přesně to, čemu se Peking se snažil vyhnout. Čínu nezajímá konfrontace, globalizaci vidí jako spojence. Souvisí to s filosofií mezinárodní politiky, kterou vyznává. Podle té má zůstat „benevolentní vládce“ nepovšimnutým. Čína bude muset teprve získat strategické zkušenosti, aby byla lépe schopna popsat svoji mocenskou politiku. Pro teď se konfrontaci vyhýbá. Dnešní politika USA ale tlačí Čínu do rohu – může to vést k tomu, že Peking nebude mít jinou alternativu a svoje letité vztahy s USA ze dne na den přeruší. Povede to k nové konfiguraci mezinárodního pořádku. Takový vývoj přinese pro Rusko těžké problémy.

Sušencov končí: tento scénář není jedinou alternativou. Ruská pomoc ve vybudování protiraketového varovného systému budí dojem, že  má ruské vedení  za to, že Peking potřebuje štít k tomu, aby zabránil útoku USA…

  • K  tématu vztahů Ruska a Číny v oblasti Střední Asie jsme v roce 2019 publikovali tuto analýzu.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.